Komentář Eleison DCXLI – Otec Brühwiler (2019)
(641)
26. října
2019
OTEC
BRÜHWILER
Následující analýza
současné situace Novobratrstva sv. Pia X. se objevila v letošním podzimním
farním zpravodaji č. 3 vydávaném v St. Gallenu P. Aloisem Brühwilerem.
P. Brühwiler je
bývalý kněz Bratrstva, který Bratrstvo opustil v roce 2015, protože se
nemohl smířit s mylným směřováním, které přijalo Novobratrstvo, jež stále
usiluje o uznání ze strany autorit Novocírkve v Římě, ačkoliv ty vždy
trvají na tom, aby Novobratrstvo přijalo hluboce protikatolické dokumenty
Druhého vatikánského koncilu, jako nezbytnou podmínku tohoto uznání. Článek P. Brühwilera
je zde upraven na délku formátu A4 každého z těchto „Komentářů“.
V době těžké
krize, kdy jsou napadeny, otřeseny a dokonce i vyvráceny samotné základy
života, se musí katolík ve vší pokoře, s důvěrou v ochranu
všemohoucího Boha, soustředit na „jednu nezbytnou věc“ (Lk. X, 42), aniž by
zpochybňoval Boha, a aby namísto toho pokorně přijal zkoušku, jíž Jeho věčná
Moudrost dopustila (nebo dokonce připravila?), jako milostí obtěžkaný
prostředek trestu, očišťování, našeho posvěcování nebo záchrany – těla i duše.
Protože je Matka
Církev, od Druhého vatikánského koncilu pokořená a v okovech, tak jako
nikdy okupovaná a utopená v bažině díky hrozivým zednářským silám, jež se
etablovaly v „koncilní církvi“, dala nejmoudřejší Boží Prozřetelnost katolíkům
věrného nástupce apoštolů, arcibiskupa Lefebvra, aby nám zaručila v naší
krajní a stálé potřebě nouzový zdroj nezředěné Kristovy nauky. Čím víc Nový
Vatikán hovoří a jedná pod vlivem „Satanova kouře“, tím víc pozornosti by
katolíci, jestliže si chtějí zachránit svou duši, měli věnovat věroučnému
odkazu, jejž nám zanechal zakladatel Bratrstva sv. Pia X. Protože stejně jako
sv. Pavel varoval Korintské, aby se drželi Evangelia, jak jim jej kázal a jak
jej přijal od Krista (I Kor. XV, 1-3 atd.), tak i dnes opustit arcibiskupovu
nauku ohledně nové mše a koncilu znamená ve skutečnosti opustit nauku Kristovu.
Brzy po arcibiskupově
smrti v roce 1991 se však vůdci Bratrstva vydali na novou cestu, kdy se od
té doby snaží „normalizovat“ kanonické postavení Bratrstva v rámci konvenční
církve, jako by to bylo arcibiskupovo Bratrstvo a nikoliv koncilní církev,
která je nenormální. Tato změna směřování se začala jasně objevovat při pokusu
vůdců Bratrstva v roce 2001 podrobit se koncilním Římanům a ještě jasněji
se dostala do centra zájmu skrze Dopis
oněm vůdcům sepsaným 7. dubna 2012 třemi ze čtyř biskupů Bratrstva,
z nichž byl jeden brzy poté vyloučen z Bratrstva. Bratrstvo bylo
rozděleno na dvě části a kdokoliv, kdo schvaloval ono vyloučení, tedy musí nyní
schvalovat nové přátele Bratrstva, jako jsou biskup švýcarské Novocírkve, jehož
nauka ohledně koncilu a mše je vzdálená nauce arcibiskupa Lefebvra. A tak je
teď Novobratrstvo formováno na základě praktické jednoty před věroučnou pravdou,
což je zednářský, naprosto nekatolický, princip. Přesto se zdá, že čím dál více
slepých kněží a laiků doufá, že dojde k dohodě Bratrstva s Římem.
Ten problém jde zpět až
k Druhému vatikánskému koncilu (1962-1965), kdy se věrní katolíci ve svých
rodinách a práci ke své škodě museli dozvědět, co to pro oficiální církevní
přestavitele znamená odchýlit se od katolické Pravdy. Katolíci již nemohli
následovat nebo uposlechnout ony papeže, biskupy a kněze, kteří nad nimi měli
pravomoc, protože katolická autorita je ve službě Víře a Spravedlnosti. Naopak,
„Motu Proprio“ Benedikta XVI. z roku 2007 a dvojznačné a zavádějící
tiskové prohlášení generálního představeného FSSPX vydané ve stejné době, jsou
dvěma příklady závažného přehlížení pravdy a spravedlnosti. Jak řekl biskup
Tissier v roce 2016: „Motu Proprio mše není pravá mše“. My bychom mohli
dodat, že Novobratrstvo stále se formující od roku 1991 již není pravým
Bratrstvem.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
