čtvrtek 24. května 2012

Dopis tří biskupů FSSPX generálnímu představenému (2012)

Úvodní poznámka autora blogu:
Otiskuji překlad tohoto dopisu v souvislosti s tím, že jsem se z obvykle dobře informovaných zahraničních zdrojů dozvěděl informace, týkající se diskutované regularizace Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX), které uvádím níže v této úvodní poznámce. Jejich pravost nemohu potvrdit, nicméně jejich závažnost, pakliže se zakládají na pravdě, mě nutí, abych je zveřejnil spolu s překladem dopisu, který se před nedávnem objevil na seriózních zahraničních katolických webech.
Aniž by bylo jasné, zda nakonec Řím bude akceptovat praktickou dohodu s FSSPX, je tato již údajně do všech jednotlivostí připravována. Z výše zmíněných zdrojů jsem byl informován, že dohoda nebude regulovat do budoucna jmenování a svěcení nových biskupů FSSPX a tato záležitost bude čistě v rukou papeže a jeho nástupců. Současná víceletá působiště FSSPX budou akceptována, zakládání nových bude záležet na dohodě s místními biskupy. Současný generální představený FSSPX by za předpokladu přijetí dohody byl v rámci ní automaticky jmenován doživotním prelátem. Tím by však nebylo považováno za nutné respektovat rozhodnutí poslední generální kapituly FSSPX, že právě tato má mít vyhrazeno právo schválit takovouto případnou dohodu s Římem.
V takovém případě je pak snáze pochopitelný dopis ostatních tří biskupů a hluboká názorová diference mezi členy FSSPX a jejich obavy z následků nekoordinovaného postupu jeho představených.
Dopis tří biskupů FSSPX generálnímu představenému (2012)
Biskup Tissier de Mallerais a de Galarreta v Econe.
Dopis Generální radě Kněžského bratrstva sv. Pia X.
(to znamená: biskupu Fellayovi a jeho dvěma asistentům, P. Pflugerovi a P. Nelymu)
7. dubna 2012
Důstojný generální představený, důstojný první asistente, důstojný druhý asistente,
po několik měsíců se, jak mnozí lidé ví, Generální rada FSSPX vážně zabývá přijetím návrhů Říma na praktickou dohodu, přestože věroučné rozhovory mezi lety 2009 a 2011 prokázaly, že se současným Římem je věroučná shoda nemožná. Tímto dopisem chtějí tři biskupové FSSPX, kteří netvoří část Generální rady, jí dát na vědomí, při vší povinné úctě, že jsou jednotní ve své formální opozici vůči jakékoliv takové dohodě.
Samozřejmě si na obou stranách v rámci současné roztržky mezi koncilní Církví a FSSPX mnozí přejí, aby se obnovila katolická jednota. Buď takovým čest na obou stranách. Avšak skutečnost, která se zcela jasně ukazuje a jíž musí ustoupit všechna tato upřímná přání, je od Druhého vatikánského koncilu taková, že se oficiální autority v Církvi oddělily od katolické pravdy a samy prohlašují, že je pro ně rozhodující dnes stejně jako vždy, aby byly věrné koncilním naukám a praxi. Římské rozhovory, „věroučná preambule” a Assisi III jsou toho jasnými příklady.
Problém, který Druhý vatikánský koncil pro katolíky představuje, je hluboký. Na shromáždění, které má podobu poslední doktrinální vůle a závěti Msgr. Lefebvra, uspořádaném pro kněze Bratrstva v Econe šest měsíců před jeho smrtí, Jeho Milost krátce shrnula dějiny liberálního katolicismu, vycházejícího z Francouzské revoluce, a připomněla, jak papežové vždy bojovali proti snahám smířit Církev s moderním světem a prohlásila, že boj Bratrstva sv. Pia X. proti Druhému vatikánskému koncilu je přesně týmž bojem. Msgr. Lefebvre řeč uzavřel takto:
„Čím více člověk analyzuje dokumenty Druhého vatikánského koncilu a jejich výklad ze strany autorit Církve, tím více si uvědomuje, že nejde o povrchní omyly, ani několik jednotlivých bludů, jako např. o ekumenismus, náboženskou svobodu, kolegialitu, ale spíše o naprostou zvrácenost myšlení, zcela novou filozofii založenou na subjektivismu... Je to velice vážné! Naprostá zvrácenost! … Je to skutečně znepokojivé!”
Je však myšlení Benedikta XVI. v tomto ohledu nějak lepší než myšlení Jana Pavla II.? Stačí si přečíst studii vytvořenou jedním z nás tří The Faith in Peril from Reason, aby si člověk uvědomil, že myšlení současného papeže je také nasáklé subjektivismem. Subjektivní fantazie člověka nahrazuje objektivní skutečnost Boha. Celek katolického náboženství je podmíněn současným světem. Jak může někdo věřit, že takový problém může zvládnout nějaká praktická dohoda?
Někteří nám nicméně řeknou, že Benedikt XVI. je opravdu pozitivně nakloněn Bratrstvu a jeho učení. U subjektivisty tomu tak snadno může být, protože liberální subjektivisté mohou tolerovat dokonce i pravdu, ale ne, jestliže pravda odmítá tolerovat omyl. Akceptovali by nás v rámci relativistického a dialektického pluralismu pod podmínkou, že zůstaneme v „plném společenství”, ve vztahu k autoritě a k jiným „církevním strukturám”. Z tohoto důvodu mohou římské autority tolerovat to, že Bratrstvo dále učí katolickou nauku, ale nikdy mu nedovolí odsuzovat koncilní nauky. Proto by dohoda, dokonce i čistě praktická, nutně a postupně umlčela Bratrstvo v kritice koncilu a nové mše. Tím, že by Bratrstvo přestalo napadat tato nejdůležitější vítězství revoluce, nutně by přestalo být opozicí vůči všeobecné apostazi naší smutné doby, a chytilo by se samo do pasti. Kdo nakonec zaručí, že si zachováme svoji identitu a bude nás ochraňovat před římskou Kurií a biskupy? Papež Benedikt XVI.?
Neexistuje žádné hledisko, které by to popíralo, tento pád je nevyhnutelný. Cožpak nevidíme již nyní v Bratrstvu příznaky ochabnutí ve vyznávání víry? A to, že za abnormální je už označováno opačné jednání? Bezprostředně před svěcením biskupů v roce 1988, kdy mnoho dobrých věřících naléhalo na arcibiskupa Lefebvra, aby dosáhl praktické dohody s Římem, která otevře široké pole pro apoštolát, vyjevil své myšlenky čtyřem novým biskupům: „Široké pole pro apoštolát možná, ale v obojakosti, ve snaze jít současně dvěma protikladnými směry a to by skončilo naší zkázou.” Jak bychom mohli být poslušní a pokračovat v hlásání úplné pravdy? Jak bychom mohli dosáhnout dohody, aniž by se Bratrstvo „nezkorumpovalo” v protikladech?
Když se o rok později zdálo, že Řím činí opravdová gesta vstřícnosti ve vztahu k tradici, byl arcibiskup Lefebvre stále ostražitý. Bál se, že jsou to jenom „manévry k tomu, abychom byli odděleni od co největšího počtu věřících. Toto je perspektiva, v níž se zdá, že vždy dávají o něco více a jdou dokonce velmi daleko. My musíme zcela přesvědčit naše věřící, že to není nic více, než jen manévry, že je nebezpečné odevzdat se do rukou koncilních biskupů a modernistického Říma. Je to největší nebezpečí, které našim lidem hrozí. Jestliže jsme dvacet let bojovali proto, abychom se vystříhali koncilních omylů, nebylo to proto, abychom se nyní sami odevzdali do rukou těch, kteří tyto omyly vyznávají.” Po vzoru arcibiskupa Lefebvra je typickým znakem Bratrstva nejen jmenovitě poukazovat na omyly, nýbrž účinně a veřejně vzdorovat římským autoritám, které je šíří. Jak by někdo mohl současně uzavřít dohodu a zároveň stále pokračovat ve veřejném odporu vůči oněm autoritám včetně papeže? A poté, co více než čtyřicet let Bratrstvo bojovalo, přistoupí nyní na to, aby padlo do rukou modernistů a liberálů, jejichž zarputilou neústupnost známe?
Excelence, důstojní Otcové, mějte se na pozoru! Vedete Bratrstvo do bodu, z něhož není návratu, k hlubokému rozpolcení bez východiska. Pokud takovou dohodu dotáhnete do konce, bude Bratrstvo vystaveno mocným ničivým vlivům, které nebude schopno snést. Jestliže až do nynějška biskupové Bratrstva Bratrstvo uchránili, je to právě proto, že arcibiskup Lefebvre odmítnul praktickou dohodu s Římem. Protože se situace podstatně nezměnila a nebyla v žádném případě splněna podmínka předepsaná Generální kapitulou v roce 2006 (tj. že by došlo k věroučné změně v Římě, která by praktickou dohodu umožňovala), naslouchejte ještě jednou svému zakladateli. Měl pravdu před 25 lety. Pravdu má i dnes. Jeho jménem Vás zapřísaháme: nezapleťte Bratrstvo do čistě praktické dohody.
S našimi nejsrdečnějšími a bratrskými pozdravy
v Kristu a Marii
Msgr. Alfonso de Galarreta
Msgr. Bernard Tissier de Mallerais
Msgr. Richard Williamson
Poznámka:
Pravost tohoto dopisu potvrdil generalát FSSPX ve svém tiskovém prohlášení.
Vzhledem k tomu, že dopis dal zřejmě k dispozici ke zveřejnění někdo z jeho adresátů nebo pisatelů, nelze toto považovat za porušení listovního tajemství.
(Externí překlad, revize D. Grof)