Dvanáct plodů Ducha Svatého (2019)

Dvanáct plodů Ducha Svatého (2019)

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 15. září 2019

Poznámka REX!: Z technických důvodů dochází ke zveřejnění tohoto kázání se zpožděním, za které se čtenářům omlouváme.

14. neděle po Svatém Duchu

***

Jak můžeme poznat, že v nás působí Duch Svatý a nikoli třeba zlý duch?

Je-li v nás přítomen Duch Svatý, začneme na sobě pozorovat plody Ducha Svatého, které vypočítává sv. Pavel v dnešním listě Galaťanům (5:22). Je to celkem 12 plodů Ducha Svatého:

láska, radost, pokoj, trpělivost, vlídnost, dobrota, shovívavost, tichost, víra nebo také věrnost, skromnost, zdrženlivost a cudnost (čistota).

Tyto plody můžeme rozdělit do tří skupin:

Do první skupiny patří: láska, radost, pokoj, které nám umožňují podílet se na štěstí nebešťanů.

Prvním plodem Ducha Svatého je láska. Láskou je na prvním místě míněna láska Boží, ale také láska k bližnímu. Svatí v nebi milují Boha a radují se ze štěstí svých bližních. Proto se za nás přimlouvají před Božím trůnem.

Druhým plodem Ducha Svatého je radost.

Radost není ctnost. Vyplývá z držení nějakého dobra. Pouze tehdy, když člověk vlastní nějaké dobro, může se radovat. Může mít nějaké materiální dobro: nějaký dům, řidičský průkaz, úspěšně zakončenou školu. Co teprve když se jedná o duchovní dobro – o posvěcující milost, obrácení hříšníka, život v  Boží blízkosti. Tak se to píše u sv. Lukáše 15:3-7:
Potom jim řekl toto podobenství: „Když někdo z vás má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nezanechá těch 99 dalších na poušti a nepůjde hledat tu ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, vezme si ji radostně na ramena. A když přijde domů, zavolá přátele a sousedy a řekne jim: Radujte se se mnou. Našel jsem ztracenou ovci. Říkám vám, že podobně v nebi bude větší radost z jednoho hříšníka, který se obrátí, než z 99 spravedlivých, kteří obrácení nepotřebují.“

A ve Skutcích apoštolů 5:41 čteme: „Petr a Jan s velkou radostí odešli z velerady, neboť byli shledáni hodnými trpět  pro Ježíšovo jméno.“

Apoštolové se tedy radovali, že směli něco udělat pro Krista.

Třetím ovocem Ducha Svatého je pokoj. Není to nějaký pokoj či mír v tomto světě, ale pokoj, který přinesl Kristus. Je to ten pokoj, o který prosíme v každé Mši svaté při „Agnus Dei“: „Dona nobis pacem - daruj nám svůj pokoj!“

To je ten pokoj, který přejeme duším zesnulých: „Odpočinutí věčné dej jim, ó Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočívají v pokoji. Amen.“

Do druhé skupiny dvanácti plodů Ducha Svatého patří:

trpělivost, vlídnost, dobrota, shovívavost, tichost.

Tyto plody nám ukazují, jak máme vycházet s bližním. Všechno to jsou  ctnosti.

Prvním plodem ve druhé skupině je trpělivost. Trpělivost nám umožňuje vydržet všechna utrpení: nemoci, ztrátu majetku, ztrátu člověka, trápení s obtížným člověkem atd.

Trpělivost je skutečně křesťanská ctnost. Proto ji nacházíme u našeho Pána po celý jeho život, zejména v jeho jednání s farizei a na jeho křížové cestě.

Druhým plodem ve druhé skupině je vlídnost. Na našeho bližního bychom neměli příliš zvyšovat hlas, když s ním mluvíme nebo bychom neměli být hrubí, ale vlídní.

Třetí plod ve druhé skupině je dobrota. Ta se projevuje laskavostí a dobrodiním pro ostatní. Platí to zejména pro lásku k nepříteli, jak o tom mluví sv. Pavel: „Nenechte se přemoci zlem, ale přemáhejte zlo dobrem.“ (Římanům 12:21)

Čtvrtým plodem ve druhé skupině je shovívavost. Shovívavý člověk má slitování s tím, kdo ho urazil. Čeká s rozsudkem a trestem a doufá, že se ten druhý ještě obrátí.

Bůh je shovívavý s námi hříšníky. A proto bychom také my měli být shovívaví k našim bližním a zdrženliví v trestání.

Od sv. Dona Bosca pochází tato zásada pro výchovu: „Vidět všechno, přehlížet mnoho, trestat málo.“

Rodiče by měli vidět všechno, co dělají jejich děti, hodně z toho přehlížet a jen málo co trestat.

Pátým ovocem ve druhé skupině je tichost. Tichost je umírněnost hněvu a nenávisti.

Také ona je typickou křesťanskou ctností, kterou Spasitel výslovně požaduje: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“  (Matouš 11:29)

Svatý František Saleský musel dvacet let usilovat o tichost, protože měl velmi prudký temperament. Teprve pak mohl říci: „Pokud bys mi vyškrábal mé levé oko, pořád bych se na tebe láskyplně díval tím pravým.“

A když sv. Klement Maria Hofbauer žebral v hostinci pro chudé, plivl mu do obličeje jeden host. Svatý setřel sliny z obličeje a řekl: „To bylo pro mě. Teď mi dejte něco pro chudé.“ Host byl tak překvapen, že všechny peníze, které s sebou nosil, vhodil do měšce pro žebráky.

Do třetí skupiny dvanácti plodů Ducha Svatého patří:

víra nebo také věrnost, skromnost, zdrženlivost a cudnost (čistota).

Tyto plody jsou namířeny proti pýše ducha a těla.

Prvním plodem této skupiny je víra. Víra je namířena proti pýše ducha. Věřící se musí ve všech věcech podřídit Bohu. Ale kolik lidí  to nechce? Nechtějí vědět nic o pekle, o ustavičném panenství Panny Marie, o sv. zpovědi!

Nechtějí vědět o Desateru přikázání a svátostech. Proto nekřtí děti, proto jen tak žijí spolu. Proto nevolají kněze kvůli poslednímu pomazání.

Duch Svatý nemá v jejich duši žádné místo.

Druhým plodem této skupiny je skromnost. Skromnost je také namířena proti pýše ducha. Skromný nechce mít všechno. I s málem je spokojen. Jednoduše se obléká, nepotřebuje vybraná jídla, nemusí mít svou vysněnou práci, pokud okolnosti vyžadují něco jiného.

Když můj otec ukončil školu, nemohl si vybírat budoucí povolání. Musel vzít to, které nevyžadovalo velké náklady na vzdělání a to tehdy byl pekařský obor. Určitě by si rád vybral jinou práci, ale rodiče byli příliš chudí. On si na to nikdy nestěžoval.

Třetím plodem této skupiny je zdrženlivost. Tato ctnost je namířena proti pýše těla. Zdrženlivý člověk může mít určité radosti, ale dobrovolně se jich vzdává. Ať už jde o jídlo, manželské spojení, alkohol, kouření, nebo o jiné povolené radovánky.

Římský katechismus doporučuje manželům zdržet se intimního spojení před Svatým přijímáním a častěji také v postní době. Toto je rada. Ale ti, kdo ji uposlechnou, obdrží mnoho zásluh. (II. hlavní sekce, VIII. kapitola, č. 34)

Už vícero postarších ženatých mužů mi řeklo: „Moje manželka a já jsme si slíbili, že se zcela vzdáme svých manželských povinností na odčinění našich hříchů z mládí a na odčinění mnoha jiných hříchů proti čistotě.“

A konečně se dostáváme ke čtvrtému ovoci třetí skupiny: cudnosti, neboli čistotě. Ta je také namířena proti pýše těla. Cudnost se v Božím řádu nachází v oboru pohlaví a plození.

Svatý Pavel rozlišuje trojí čistotu: čistotu panenskou, manželskou čistotu a čistotu ovdovělých.

Panenskou čistotu popisuje v 1. listě Korintským (7:25-27): „Pokud jde o panny, nemám od Pána žádné přikázání. Radím však jako ten, kdo je Pánem omilostněn, a proto je hoden důvěry. Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je. Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej.“

K manželské čistotě pak napomíná v prvním listě Soluňanům (4:4-5): „Každý z vás ať umí žít se svou ženou ve svatosti a cti a ne ve vášnivé touze, jako pohané, kteří neznají Boha.“

A čistotu ovdovělých zmiňuje v prvním listě Timotejovi (5:5): „Vdova, která je skutečně osamělá, staví svou naději na Bohu a zůstává dnem i nocí na modlitbách a prosbách. Ale pokud vede prostopášný život, je zaživa mrtvá.“

Jednou takovou vdovou byla prorokyně Anna, kterou najdeme v chrámu u starce Simeona: „Byla už velmi stará. Po období panenství žila se svým manželem sedm let a nyní byla vdovou ve věku  84 let. Nikdy neopustila chrám a sloužila Bohu postem a modlitbami ve dne v noci.“ (Lukáš 2, 36-37)

Toto je tedy dvanáct plodů Ducha Svatého, podle kterých také můžeme zpytovat naše svědomí:

Láska, radost, pokoj, trpělivost, vlídnost, dobrota, shovívavost, tichost, víra nebo také věrnost, skromnost, zdrženlivost neboli střídmost a cudnost (čistota).

Udělejme si jednou zpytování svědomí podle těchto dvanácti plodů! Uvažujme nad plody našeho jednání, potom uvidíme, zdali v nás  Duch Svatý působí. Amen

Překlad: P. VVP