Komentář Eleison CDXVIII – Koncilní papeži V (2015)
(418)
18. července
2015
KONCILNÍ PAPEŽI V
„Komentář“
z minulého týdne šel tak daleko, že tvrdil, že pochopit liberální myšlení
je nejlepší způsob, jak si dnes udržet Víru. Vidí-li člověk, jak liberalismus
rozrušuje Pravdu, chápe, jak podkopává Víru a ničí Církev. Zároveň, když člověk
vidí, jak kazí myšlení, chápe, jak jsou dnešní duchovní „ďábelsky zmatení“,
aniž by si nutně byli vědomí toho, jak ničí Církev. A tak člověk nemusí být ani
liberálem, ani sedesvakantistou. Podívejme se tedy na další klasický text
arcibiskupa Lefebvra, kde zkoumá „Katolický liberální způsob myšlení“
v kapitole XVI [knihy] Zbavili ho
trůnu:
„Nemoc
myšlení. ´Spíše než zmatením myšlení je
liberální katolicismus nemocí myšlení´(P. A. Roussel ve své knize Liberalismus a katolicismus): myšlení je
prostě neschopné spočinout v pravdě. Nemůže vyslovit žádný výrok, aniž by
okamžitě nemyslelo na opačný výrok, jejž se stejně tak cítí povinováno pronést.
Papež Pavel VI. byl klasickým příkladem takového rozštěpeného myšlení, bytostí
s dvojí tváří – dokonce se to mohlo fyzicky vyčíst v jeho rysech –
neustále zmítané mezi dvěma protikladnými pozicemi a hnané snahou o vyváženost,
běžně kolísající mezi tradicí a novotou – nenazvali by to někteří lidé
schizofrenií myšlení?
„Myslím, že
P. Clérissac viděl do povahy této nemoci nejhlouběji. Je to ´nedostatek integrity myšlení´ (Tajemství Církve, kapitola VII). Je to
myšlení ´postrádající víru
v pravdu... Když liberalismus převládne, ukazuje se tento nedostatek
integrity psychologicky v myšlení ve dvou jasných charakteristikách:
liberálové jsou poddajní a úzkostliví; poddajní, protože příliš snadno
přebírají stav myšlení těch kolem nich; úzkostliví, kvůli strachu, že se
střetnou s odlišnými stavy myšlení, neustále mají potřebu se
ospravedlňovat; zdá se, že sami trpí kvůli pochybám, proti nimž bojují; nemají
dostatečnou důvěru v pravdu; příliš se starají, aby ospravedlnili svůj
postoj, projevují jej nebo se
přizpůsobují nebo se dokonce omlouvají.´
„Příliš se
starají o to, být v souladu se světem, omlouvat se! To je tak dobře
řečeno: chtějí se omlouvat za celou minulost Církve, křížové výpravy, inkvizici
atd. Když dojde na ospravedlňování a projevování se, činí tak velmi plaše,
zvláště, když jde o práva Ježíše Krista, ale když jde o přizpůsobování se
světu, opřou se do toho, to je jejich základní zásada. Začínají od toho, co
považují za praktickou zásadu, pro ně nepopiratelný fakt, konkrétně, že Církvi
se nemůže porozumět v současném prostředí, kde musí plnit své Božské
poslání, aniž by se neuvedla do souladu s ním.“
Od doby P.
Clérissaca a arcibiskupa Lefebvra rozrušení myšlení a srdce skrze liberalismus
učinilo samé velké pokroky. Ve 21. století zbylo dokonce ještě méně stop
dřívějšího rámce objektivní pravdy, než jich bylo ve 20. století. Protože tomu
tak je, pak to, aby se Církev přizpůsobovala svému okolí, se stává čím dál
smrtelnějším pro katolickou Víru a mravy, jež nejsou ničím, nejsou-li
objektivní. Jak bychom museli trpět kvůli myšlení nepřetržitě střídajícím
výroky a opačné výroky, nepřetržitě usilujícím naklonit si obě zcela vůči sobě
protikladné strany, smířit nesmiřitelné, postrádající nejen důvěru
v pravdu, ale dokonce i, jak se zdá, jakékoliv povědomí o pravdě, kdyby
toto myšlení neumělo tak dobře napodobovat pravdu. O takovém myšlení se
říkávalo, že patří „lháři“. Dnes?
Můžeme jen
jako žalmista zvolat: Pane, tví katolíci se pro nekatolíky stali výsměchem. Pro
tvou vlastní čest a slávu, přispěchej k naší záchraně!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
