František,
lidová hnutí a kladivo a srp (2015)
Javier
González
15. července 2015
9. července 2015 papež František na
Druhém světovém setkání lidových hnutí v Santa Cruz de la Sierra
v Bolívii přednesl dlouhý a vášnivý proslov proti kapitalismu a soukromému
vlastnictví, jemuž aplaudovali marxističtí revoluční vůdci a stoupenci teologie
osvobození.
Papež
Bergoglio hovoří na setkání komunistických hnutí
Mezi těmito vůdci byli kromě
bolivijského prezidenta Eva Moralese, který měl na košili velký obrázek krvežíznivého
„Che“ Guevary, Brazilec Juan Pedro Stedile, vůdce Hnutí pracujících bezzemků,
jež na brazilském venkově po desetiletí propagovalo revoluční násilí, a
argentinský trockista Juan Grabois, odborník na městskou agitaci na periferii
Buenos Aires, hlava Konfederace lidové ekonomiky a člen organizačního výboru
Druhého světového setkání lidových hnutí.
Spolu s dalšími přítomnými
delegáty se tito lidé řadí mezi nejhorší latinskoamerické revoluční vůdce,
kteří zůstávají z dob komunismu. Přesto se k nim František choval
jako by byli nejlepší z nejlepších a prohlašoval, že jejich činy byly
„motivovány bratrskou láskou“ a prosazovaly „pozitivní změnu“ ve společnosti a
že představují ryzí dílo „sociálních básníků“.
František je povzbuzoval, když řekl:
„Naše víra je revoluční“ a dodal: „Mám vás ve svém srdci“. Františkova podpora
těchto revolučních úderných oddílů nemohla být bývala větší.
„Chavez umřel a Fidel je nemocný.
František převzal onu vůdčí roli a dělá vše správně,“ vychloubal se Juan Pedro
Stedile z brazilského Hnutí pracujících bezzemků, jeden
z organizátorů Druhého světového setkání lidových hnutí, když hovořil na
této akci v Santa Cruz de la Sierra (srovnej Fabiano Maisonnave, zvláštní
vyslanec v Bolívii, ve Folha de S.
Paulo, 8. července 2015).
František
vyzdvihuje svou revoluci v ekologii
V plamenném projevu František
položil cíle jejich socioekonomické revoluce vedle svých vlastních cílů
ekologické revoluce, přičemž za prvořadé označil posledně zmíněné: „asi
nejdůležitější věc, jíž bychom se dnes měli věnovat“.
Tento papežův projev a nedávná
encyklika Laudato Si však trpí
významnou a znepokojující vědeckou „mezerou“, která při vší úctě postihuje
základní premisu obou dokumentů. Je to teze hájená nejextrémnějšími ekology a
Františkem plně přijímaná, že lidská aktivita – a nikoliv přirozené cykly –
jsou hlavními viníky současných klimatických změn. Je to teze, která není
jednomyslně podporovaná v nejrespektovanějších vědeckých kruzích a je
zpochybňována akademickými studiemi vysoké úrovně.
Nikdo neví, o jaké konkrétní vědecké
studie a ekologické odborníky se sám papež opírá, protože bibliografie
v obou textech necituje v tomto ohledu žádný dokument. Je také
důležité připomenout, že 27. dubna tohoto roku zaslalo sto environmentálních
vědců Františkovi dopis s prosbou, aby se nenechal uvést v omyl
argumenty radikálních ekologů a analýzami, jež nebyly prokázány environmentální
vědou.
Dopis dodával, že pod záminkou
pomoci chudým revoluční vůdci ve skutečnosti svými návrhy přispívají ke zvýšení
bídy ve světě (srovnej Highlight International, Francisco, aventura
ecológica y ´laguna´científica, 22. června 2015).
Stejní revoluční vůdci již od papeže
Františka obdrželi stejná slova chvály, když se ve Vatikánu v říjnu 2014
konalo První světové setkání lidových hnutí. Pro tyto marxismem inspirované
revoluční vůdce to byl takříkajíc jistý druh mediálního „blahořečení“ již za
tohoto života a stali se svého druhu „blahoslavenými“ v „převrácené církvi“,
jež je ve skutečnosti protichůdná ke katolické sociální nauce, jíž učili
Františkovi předchůdci (srovnej International Highlight: Francisco,
"beatificación" publicitaria de revolucionarios y
"vendaval" social, 2. listopadu 2014 a Nelson Ramos Barreto,
„World Meeting of Popular Movements at the Vatican, 12. listopadu 2014).
Ve svém projevu v Santa Cruz de
la Sierra František uznal, že „ani papež, ani Církev nemá monopol na výklad
společenské reality“.
Je nepochopitelné, jak se papež
František obklopuje revolučními vůdci, přebírá jejich ideje jako dobré a dává
jim v podstatě bezpodmínečnou podporu, aniž by prvně naslouchal argumentům
renomovaných odborníků, kteří na základě konkrétních dat prohlašují, že
soukromé vlastnictví, svobodné podnikání a princip subsidiarity jsou navzdory
nedostatkům, jež by měly být napraveny, zdrojem společenského pokroku a
snižování chudoby ve světě.
Evo Morales
věnuje Františkovi „krucifix“ s kladivem a srpem
Naproti tomu socialismus byl a stále
je (jako na komunistické Kubě a ve Venezuele) hospodářským systémem, který ze
své podstaty vytváří chudobu, třídní boj a společenský konflikt.
V souladu s tím předal
prezident Evo Morales Františkovi v La Pazu spolu s vyznamenáním Andského
Kondora i Cenu Luise Espinala na počest revolučního kněze zavražděného
v roce 1970. Tato medaile obsahuje rouhavé vyobrazení Ježíše Krista na
kladivu a srpu, symbolech komunismu. František také dostal repliku původního
dřevěného krucifixu vytvořeného tímto revolučním knězem.
Tato rouhavá medaile se jeví jako
žalostně symbolická a předznamenávající směr, jímž se Františkův pontifikát
bude ubírat v politické a sociální oblasti. Katolická zpravodajská agentura
ACI přinesla zprávu, že se František rozhodnul umístit obě ocenění u paty sochy
Naší Paní z Copacabana, patronky Bolívie. Pro něj jsou tato ocenění
„symboly sympatie a spřízněnosti“ a obdržel je od prezidenta Evo Moralese se
„srdečnou a šlechetnou náklonností“ (srovnej ACI, 10. července
2015).
Vyznamenání
papeže v Bolívii s rouhavým motivem
Zdroj: Tradition In
Action
Překlad: D.
Grof
