Komentář Eleison CDXVI – Koncilní papeži III (2015)
(416)
4. července
2015
Čtenáři,
kteří četli tyto „Komentáře“ „Koncilní papeži I“ a „Koncilní papeži II“ před
šesti respektive čtyřmi týdny, si docela dobře mohli odnést dojem, že „Komentáře“
zastávají názor, že papež František „může být pro svou nevědomost nevinný
ohledně svého rouhání a herezí“, jak to formuluje jeden čtenář. To je mylný
dojem. Zatímco dnešní všeobecný liberalismus může „částečně“ a „relativně“
omluvit jejich ničení katolické Církve, zajisté jej neomlouvá úplně. Jejich
přinejmenším částečná vina je jasná na základě zdravého rozumu a není těžké vysledovat
důkaz o ní.
Katolická
Církev náleží Bohu. Založil ji a naplánoval, aby fungovala s lidmi jakožto
jeho nástroji. Těmto lidským vedoucím představitelům své Církve nikdy nedovolí,
aby ji zcela zničili, nevezme jim však ani jejich svobodnou vůli s tím
výsledkem, že každý z nich může mít velké zásluhy nebo být bez zásluh
podle způsobu, jak užívá nebo zneužívá svůj úřad. Na tomto užívání či
zneužívání však závisí kromě jejich duší i spása mnoha jiných duší. Jak si pak
člověk může představit, že by Bůh těmto oficiálním představitelům nenabídnul
veškerou milost, kterou potřebují, aby splnili své oficiální povinnosti pro
dobro duší? Jestliže tedy koncilní papeži, kardinálové a biskupové jsou
skutečně všichni ustanovenými církevními představiteli, jak se jeví být a jak
to popírají jen nemnozí, kteří nejsou sedesvakantisty, pak dostávají od Boha
milost dostatečnou k tomu, aby dobře vedli Církev. Jestliže jí pak, obecně
řečeno, vedou ke zničení, musí odmítat milosti stavu, milosti svého úřadu. A
jestliže odmítají Boží milost při plnění své povinnosti, nemohou být úplně
nevinní. Nemohou být viněni za rozbředlý svět kolem sebe, ale Boží milost by
nakonec vyvedla jejich myšlení z této rozbředlosti, kdyby chtěli. Oni
nechtějí, protože pak by se museli tomuto rozbředlému světu postavit.
Představme
si konkrétní příklad, který se v reálném životě v 70. letech 20.
století musel přihodit mnohokrát. Maličké staré babičce se podaří dostat ke
Svatému otci. V záplavě slz vysvětluje, že její vnuk byl dobrým klukem,
když vstoupil do (koncilního) semináře, tam však ztratil nejen své povolání,
ale také svou víru a dokonce svou ctnost. Jestliže se koncilní papež, jak je
nanejvýš pravděpodobné, spolehne na oficiální představitele kolem sebe, aby ji
odbyl, není nevinný, protože malé staré babičky mohou být dozajista upřímné.
Tito papeži však upřednostňují koncilní sen v souladu se světem.
A zde je
skutečný příklad z Brazílie asi v 80. letech 20. století. Jan Pavel
II. pořádal setkání diecézních biskupů, aby s nimi prodiskutoval apoštolát
v jejich diecézích. V dané chvíli povstal mladý biskup, aby řekl, že
stádo v jeho diecézi je pleněno ekumenismem propagujícím vpád
protestantských sekt z USA, což je nyní po mnoho let známá pohroma
v Latinské Americe. Papež si vyslechl biskupovo svědectví, ale jen o pár
minut později se vrátil k propagování přesně toho ekumenismu, jejž biskup
právě kritizoval. Když byl papež konfrontován s katolickou realitou,
upřednostnil svůj koncilní sen. Jak by mohl být zcela nevinný?
Z toho
vyplývá, že tito papeži nejsou ani úplně nevinní ani úplně vinní za současné
zpustošení Církve. Nakolik jsou vinní, nakolik nevinní? Jen Bůh ví. Jestliže by
však byl ustanoven dobrý papež a byl Bohem chráněný, aby prosel vedoucí
představitele Církve, vyhodil špatné a povýšil dobré, ustanovil by tribunál
nebo inkvizici – ano, inkvizici – aby přiměl každého oficiálního představitele,
aby si otevřeně vybral mezi Pravdou či rozbředlostí, byl by to snadný úkol? Ne
protože, obchodníci s rozbředlostí nemají žádnou potíž předstírat, že milují
pravdu a mohou snadno uvěřit sami sobě, že jednají pouze v pravdě. Oni
mohou své myšlení přizpůsobit čemukoliv a protikladu čehokoliv. Co se tedy dá
dělat? Trest, který vyčistí Augiášovy chlévy.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
