Komentář Eleison CDXVII – Koncilní papeži IV (2015)
(417)
11. července
2015
KONCILNÍ PAPEŽI IV
Mnozí
čtenáři těchto „Komentářů“ v současnosti shledávají, že se [Komentáře] příliš
často zabývají sedesvakantismem nebo postojem, že Římský stolec je uprázdněný,
tj. že žádný papež od Druhého vatikánského koncilu nebyl skutečným papežem.
Jestliže má nějaký katolík potřebu zastávat tento názor, aby neztratil svou
katolickou víru, nechť jej zastává, protože jeho víra je prvořadá (Ž XI, 6).
Ale tento názor je sám o sobě nebezpečný potud, že může být počátkem propadu ke
ztrátě víry, a proto jsou tyto „Komentáře“ tak neústupné v odrazování od
sedesvakantismu. Z názoru se příliš snadno stává dogmatem, pak
superdogmatem a mírou toho, zda je člověk katolíkem či ne, odkud to může
sklouznout k naprosté nevíře ve strukturální Církev a „zůstávání doma“,
dokonce i ke ztrátě katolické víry. Zvažte, co řekl arcibiskup Lefebvre na
konci roku 1979 (12.11. nebo 11.12?) na přednášce pro seminaristy v Écône
(velmi mírně upraveno):
„Musíme být prozíraví. Je zjevné, že kdyby papež Pavel
VI. nebyl papežem, pak kardinálové, které jmenoval, nejsou kardinály, takže
nemohli zvolit Jana Pavla I. a nemohli platně zvolit Jana Pavla II., to je
jasné. Nemyslím si, že člověk může takové věci říct. Myslím, že jde o
přehánění, argumentaci příliš absolutní a příliš rychlou. Myslím si, že realita
je komplexnější.
„Myslím si, že ti, kteří takto argumentují, jistým
způsobem zapomínají na morální teologii a etiku. Jsou příliš spekulativní.
Morální teologie a etika nás učí uvažovat o lidech a jejich skutcích a
posuzovat je podle celého kontextu okolností, které musíme vzít v potaz:
„Kdo, co, kde, jakými prostředky, proč, jak, kdy“ – všech sedm okolností se
musí přezkoumat, jestliže máme posoudit morálnost nějakého činu. Nemůžeme tedy
zůstávat čistě ve stratosféře, člověk by mohl říct, v oblasti čistě dogmatické
teologie, například prohlášením, že takový a takový čin je heretický, pročež
kdokoliv jej učinil je heretik. Byla si však tato osoba vědoma toho, co dělá,
udělala to skutečně sama, nebyla podvedena nebo přinucena jej učinit?
„Myslím, že zde je to, jak řešit problémy, jež
představuje Jan XXIII., Pavel VI., Jan Pavel I. Posledně jmenovaný je
v novinách citovaný, že řekl, že si prvně myslel, že nová koncilní
definice náboženské svobody je nepřijatelná, protože Církev učila opak, ale při
hlubším studiu tohoto koncilního dokumentu a celého jeho obsahu si uvědomil, že
Církev se předtím mýlila. Vůbec netuším, jaká byla přesná slova Jana Pavla I.,
ale říct, že se Církev mohla mýlit v takové věci, jakou je náboženská
svoboda, rozum nechápe! Připisuji to však liberálnímu myšlení. Liberalismus je
takový. Liberalismus pronáší tvrzení a pak mu zároveň odporuje, a když člověk
ukáže, že to, co [liberalismus] řekl, není pravda, pak přijde s další
dvojznačnou formulací s dvojím smyslem. Liberální myšlení neustále bloudí
kolem, s vyjádřeními, jež nejsou jasná, s věcmi, které lze chápat
dvěma způsoby... Kolik takových věcí je v koncilu, dvojznačných a
nejasných vyjádření, zcela typických pro neřízené myšlení, liberální myšlení...
Jak já to vidím, myslím si, že skutečnost,
že papež je liberál, je dostatečná pro vysvětlení situace, v níž se
nacházíme.“
Bravo, Vaše
Excelence! Neříká zde arcibiskup přesně totéž, co tak často říkají tyto „Komentáře“?
A důvod říkat to tak často, jako to tyto „Komentáře“ říkají je, že zde vidí
klíč k vyhnutí se liberalismu, aniž bychom se uchýlili
k sedesvakantismu.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
