úterý 7. července 2015

František a jeho heretičtí „bratři“ (2015)

 
František a jeho heretičtí „bratři“ (2015)
Atila Sinke Guimaraes
22. června 2015 navštívil papež František během svého pobytu v Turíně valdenský chrám.
K přítomným valdenským pronesl řeč, v níž učinil důležité prohlášení. Toto jsou jeho slova:
 
Papež František líbá heretickou Bibli valdenských, první, která byla přeložena do národního jazyka.
„Bohužel se stalo a nadále se děje, že dva bratři [katolíci a valdenští] nepřijímají své odlišnosti a končí tím, že vedou válku proti sobě. Když se zamýšlíme nad historií našich vztahů, nemůžeme nebýt zarmouceni násilnými činy spáchanými ve jménu naší vlastní víry, a já prosím Pána, aby nám poskytnul milost toho, že nás všechny uzná za hříšníky a odpustíme jeden druhému.“
Pak František uzavřel: „Jménem katolické Církve vás žádám o odpuštění. Žádám vás za prominutí za nekřesťanské, ba nelidské postoje a jednání, kterých jsme se v dějinách proti vám dopustili. Ve jménu Pána Ježíše Krista, odpusťte nám. (Rádio Vatikán, 22. června 2015, španělský originál zde)
Kromě samotné symboliky této návštěvy v heretickém chrámu a krajní srdečnosti, kterou Bergoglio ukázal vůči heretickým duchovním, dále políbil výtisk valdenské Bible, jenž mu byl představen.
Abychom dobře zhodnotili závažnost těchto slov a symbolických aktů, musíme se zeptat, kdo jsou tito nepříliš známí valdenští a o čem jsou jejich hereze. Pak budeme moci náležitě prozkoumat, jaké poselství chtěl František svou návštěvou vyslat katolíkům.
Omyly Petra Valdese a Lyonských chudých
Shrnuji zde, co nám k tomuto tématu říká Dictionnaire de Thélogie Catholique.
 
Nahoře: Socha hereziarchy Petra Valdese, jednoho z předchůdců Luthera, ve Wormsu v Německu. Dole: třemi dalšími předchůdci jsou Savonarola, Wycliffe a Hus.
 
  
Tato sekta byla založena Petrem Waldem (aka Pietro Valdem, Pierrem Valdesem nebo Pierrem Vaudoisem), bohatým kupcem z Lyonu ve Francii, který se rozhodl dát vše, co měl, chudým a přijmout „evangelijní chudobu“. Prý následoval radu, kterou Náš Pán dal v Evangeliu bohatému mladíkovi, který chtěl být dokonalý (Mt. 19:21).
 Valdesův čin vyvolal v Lyonu onoho roku 1176 velký rozruch a jeho pouliční kázání způsobilo, že jej následovalo mnoho prostých lidí. Tito řemeslníci a rolníci se stali známými jako „Lyonští chudí“ nebo valdenští. Ačkoliv byli negramotní, požadovalo se po nich pro přijetí do této sekty, aby se nazpaměť naučili rozsáhlé výňatky z Bible, jež následovali jako své nejvyšší směrnice.
Nejprve když začali, Valdes a někteří stoupenci jeli do Říma, aby požádali o dovolení kázat, jež jim bylo odmítnuto kvůli jejich teologické nevzdělanosti. To způsobilo, že se valdenští vzbouřili proti církevní autoritě a kázali ze své vlastní autority. Také dovolili kázat ženám.
Nehledě na tuto nekompetentnost Valdes prosadil překlad Bible do národního jazyka, což skončilo tím, že obsahovala mnoho chyb.
Valdes se považoval za Bohem obdařeného k výkladu Písma svatého bez pomoci nebo bez možnosti, že by se mýlil. Toto přesvědčení jej přimělo z Bible dovodit, že Bůh jej přímo učinil nejprve knězem a pak biskupem, jak to učinil se sv. Pavlem. Na konci svého života Valdes vykonával roli papeže.
Když již byl „biskupem“, „světil“ jáhny a kněze dle potřeby a stejně tak i jiné biskupy. Pro toto povýšení se vyžadoval všeobecný souhlas shromáždění – communa. Valdenští považovali světící moc katolické Církve za neplatnou kvůli hříšnému lpění jejích duchovních na pozemských dobrech a nedostatku ryzí „evangelijní chudoby“. Ze stejného důvodu obvinili Řím, že je babylonská nevěstka. Také odmítali katolické svátosti, zvláště Svátost oltářní a transsubstanciaci.
Další omyly/hereze valdenských zahrnují:
  • Tvrzení, že Satan byl špatný od počátku spíše než poté, co učinil svou morální volbu.
  • Odpor proti katolickým modlitbám a mším za duše zemřelých.
  • Popírání očistce a duchovní hodnoty odpustků.
  • Jejich aspirace na to rušit manželství osob, které byly v sektě přijaty mezi „dokonalé“.
Existuje mnoho podobností mezi valdenskou herezí a katarskou či albigenskou herezí, které v té době zamořovaly jižní Francii a severní Itálii. Mezi jinými nalézáme:
  • Jejich lpění na dualistické povaze stvoření: představě, že dobro a zlo existovalo od počátku.
  • Popírání jakéhokoliv dobra v materiálních a pozemských věcech.
  • Celková nechuť vůči manželství.
  • Zavržení trestu smrti a vojenské služby.
 
Inocenc III. odsoudil valdenskou herezi.
Kromě rozšíření ve Francii se valdenští šířili v Lombardii v Itálii s centrem v Miláně. Zde přijali jméno humiliati, pokorní. Z Itálie získali vliv v mnoha městech v jižním Německu. Byli také výrazně přítomni v Aragonii a Katalánsku ve Španělsku a ve Flandrech.
Později v 15. století mnozí valdenští splynuli s husity, kteří byli značně spříznění s jejich myšlenkami. V 16. století byli takřka zcela asimilováni různými protestantskými sektami. Pár skupin zůstalo v údolích Alp. V Itálii stále mají některá shromáždění v Lombardii, Toskánsku a na Sicílii. V roce 1975 valdenští v Itálii splynuli s tzv. metodistickou církví.
V bule Ad abolendam ze 4. listopadu 1184 papež Lucius III. exkomunikoval valdenské pro jejich aspiraci kázat bez povolení, což potvrdil Čtvrtý lateránský koncil (viz Denzinger 434). V dopise Eius exemplo z 18. prosince 1206 papež Inocenc III. sestavil formuli, jejíž přijetí bylo po valdenských požadováno, aby byli vzati zpět do katolické Církve. Jde o nepřímé odsouzení základních herezí této sekty, které lze nalézt v Denzingerovi 420-427.
Františkova averze ke katolické bojovnosti
Vezmeme-li do úvahy minulost valdenských, vidíme, že prohlášení, jež František učinil v chrámu jejich sekty v Turíně, je pokusem zrušit všechny minulé nauky Církve týkající se těchto heretiků.
Je to nepřímé přijetí jejich herezí, těžká urážka minulých papežů a světců, kteří bojovali proti těmto mylným naukám a především je to pokus smést bojovnou povahu katolické Církve.
Jorge Bergoglio se snaží katolíkům per viam facti (fakticky) vnutit přijetí všeho, co učí heretici, Židé a pohané, protože pro něj nemá nauka žádnou důležitost. Jsem přesvědčen, že zachází příliš daleko a příliš rychle. Bez ohledu na to, jak moc média a svět říkají, že je populární, ztrácí rychle důvěru mezi katolíky. Praví katolíci jsou otrávení jeho sacharínovou láskou ekumenismu, zvláště když přijde na odmítání důležitosti naší svaté Víry.
Také vidíme, že papež František zcela uvěřil heretické utopii chudoby v jejích radikálnějších verzích: kataři, albigenští, valdenští a mnozí další jsou všichni jeho „bratry“ v jejich společném úsilí zavést miserabilistickou církev, která nemá nic dočinění s katolickou Církví, jak je známá po dvacet století dějin.
Překlad: D. Grof