sobota 2. května 2015

Komentář Eleison CDVII – Chápání vakance - II (2015)


Komentář Eleison CDVII – Chápání vakance - II (2015)
(407)
2. května 2015
 
CHÁPÁNÍ VAKANCE - II
Co se týká sesazení heretického papeže, tradiční dominikáni z Avrillé ve Francii nám prokázali velkou službu tím, že publikovali nejen klasické úvahy Jana od sv. Tomáše (srovnej KE 405), ale také úvahy jiných vynikajících teologů. Stručně, nejlepší mozky Církve učí, že jednoduchý a populární argument dneška, konkrétně že heretický papež nemůže být členem Církve a tím méně její hlavou, je trochu příliš jednoduchý. Ve stručnosti, u papeže jde o víc než jen u jednotlivého katolíka, který upadnutím do hereze ztrácí víru a s ní své členství v Církvi. Pro Církev je papež mnohem víc než jen jednotlivým katolíkem. Kvůli srozumitelnosti prezentujme argumenty těchto teologů ve formě otázek a odpovědí:
Je především možné, aby papež upadl do hereze?
Jestliže zapojí všechny čtyři podmínky svého mimořádného Magisteria, nemůže učit herezi, ale to, že může osobně upadnout do hereze, je pravděpodobnější názor přinejmenším u starších teologů.
Jestliže tedy upadne do hereze, neznamená to, že přestal být členem Církve?
Jako jednotlivá katolická osoba ano, ale jako papež nikoliv nezbytně, protože papež je mnohem více než jen jednotlivý katolík. Jak řekl Augustin, kněz je katolíkem pro sebe, ale je knězem pro druhé. Papež je papežem pro celou Církev.
Ale za předpokladu, že velká většina katolíků vidí, že je heretikem, protože je to zjevné, neznemožňovala by mu jeho hereze v takovém případě, aby byl dále papežem?
Ne, protože i kdyby byla jeho hereze zjevná, přesto by ji ještě mnoho katolíků mohlo popírat, například z „úcty“ k papeži, a proto, aby se zabránilo, že vyvstane v Církvi zmatení, byla by nutná oficiální deklarace o papežově herezi, aby zavázala katolíky, aby zůstali jednotní. Taková deklarace by musela pocházet od církevního koncilu svolaného za tím účelem.
Ale kdyby tato hereze byla veřejná a zjevná, jistě by to dostačovalo, aby byl sesazen?
Ne, protože za prvé musí být každý heretik oficiálně upozorněn, než je sesazen, pro případ, že by odvolal svou herezi. A za druhé, v Církvi či ve státě slouží každý vysoký činitel obecnému dobru a pro obecné dobro musí zůstat v úřadě, dokud není oficiálně sesazen. Stejně jako biskup tedy zůstává v úřadě, dokud není papežem sesazen, tak i papež zůstává v úřadě, dokud oficiální deklarace o jeho herezi ze strany církevního koncilu neumožňuje jej sesadit (srovnej KE 405).
Ale jestliže heretik není členem Církve, jak může být její hlavou, nejdůležitějším členem?
Protože jeho osobní členství je odlišná věc od jeho oficiálního vůdcovství. Skrze své osobní členství dostává posvěcení od Církve. Skrze své oficiální vůdcovství dává oficiální vládu Církvi. Tím, že upadne do hereze, přestává být živým členem Církve, to je pravda, ale nepřestává tím být schopen, dokonce i jako mrtvý člen, vládnout Církvi. Jeho členství v Církvi skrze víru a křesťanskou lásku je neslučitelné s herezí, ale jeho vládnutí Církvi skrze svou oficiální jurisdikci, jež nevyžaduje víru či křesťanskou lásku, je slučitelné s herezí.
Svou herezí ale bývalý papež zahodil své papežství!
Osobně a v soukromí je to pravda, ale není to pravda oficiálně a veřejně, dokud církevní koncil neučinil jeho herezi nejen veřejnou, ale také oficiální. Do té doby musí být papež považován za papeže, protože pro klid Církve a obecné dobro zachovává Kristus jeho jurisdikci.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof