neděle 24. května 2015

Důležitost hodu Božího svatodušního (1901)



Důležitost hodu Božího svatodušního (1901)
Na den slavný seslání Ducha svatého
Naplněni jsou všichni Duchem svatým. (Sk. Ap. 2, 4).
Jak mnohá a vzácná dobrodiní nám udílí Bůh, a my si jich často nejen nevšímáme, nýbrž pohrdáme jimi, ano zneužíváme jich docela ku své škodě a záhubě! Jak často nás poučuje dobrým příkladem bližního, a mnozí lidé nejen nenásledují příkladu dobrého, nýbrž posmívají se bratru svému nebo snad docela jeho ctnost a zbožnost tupí. Jak často nás poučuje v kázaní a vybízí ku přijímání svatých svátostí, a mnohý katolický křesťan nejen že neposlechne, nýbrž docela se zlobí. Jak často mluví k nám Bůh naším svědomím, a my nejen neposlechneme, nýbrž snažíme se tento hlas Boží umlčeti a jednáme jinak, než chce Bůh. Lidé s těmito rozličnými dary a milostmi, s tím chlebem duševním jednají velmi často tak, jako jednají s chlebem tělesným. Mnozí lidé požívají chléb tento netečně, nepamatujíce, že mají zaň díky činiti Bohu, jiní docela reptají, že ho Bůh nedává více a že není lepší. – A jako se lidé různě chovají k darům Božím duševním a tělesným vůbec, tak se také různě chovají k daru nejvznešenějšímu, který nám Bůh dává, k Duchu sv. a ku památce Jeho seslání na apoštoly, kterou konáme právě dnes. Jest pravda, že mnozí křesťané zbožní dobře vědí, jak důležitou událost dnes oslavujeme, a proto se také dle toho dnes chovají; avšak jest mnoho katolických křesťanů, kteří jsou ku dnešní slavnosti docela neteční, ano přemnozí ani o slavnosti dnešní neslouží Bohu, nýbrž i slavnost dnešní znesvěcují rozličnými hříchy a tak Boha hrubě urážejí. Nemíním, že tak bude jednati kdo z nás, vždyť jsme všichni přišli sem proto, abychom Ducha svatého uctili, někteří docela ve své zbožnosti posvětili slavnost dnešní přijetím svatých svátostí: avšak přece bude dobře, když se tímto zbožným rozjímáním ve svém počínání dobrém utvrdíme. Promluvím tudíž s pomocí Boží o důležitosti hodu Božího svatodušního.
Dnešní hod Boží jest důležitý hlavně pro ty události a pravdy, které si jím připomínáme; rozpomeňme se tedy na ně a přemýšlejme o nich aspoň poněkud.
1. Prvá událost a prvá pravda, na kterou nás slavnost dnešní pamatuje, a kterou jí oslavujeme, jest ta událost, kterou nám připomíná dnešní svaté čtení, že totiž Duch svatý sestoupil na apoštoly. Svatý Augustin pozoruje tuto prvou událost píše: „Toho dne nebyl Duch svatý s věřícími jen tak, že jich navštívil svou milostí a působil na ně; nýbrž tu byl s nimi ve své velebnosti a podstatě; nenaléval do nádob jen vůni líbezného balzámu, nýbrž nejsvětější mast samu.“ Jak důležitá a úcty hodná jsou tato slova! Duch svatý sestoupil na apoštoly ve způsobě ohnivých jazyků sám. Ten Duch Boží, který jest tak pravý Bůh jako Otec a jako Syn, ano který jest s nimi nerozlučně spojen, poněvadž všecky tři osoby jsou jen jeden Bůh, sestupuje viditelně v podobě ohnivých jazyků na apoštoly, aby s nimi zůstal. Pán Ježíš Ho přislíbil, nyní Ho skutečně posílá, Duch svatý přichází. – Proto, kdyby katolický křesťan o dnešním hodu Božím nic jiného nevěděl, než že sestoupil Duch svatý na apoštoly, již tu by musil uznati, že by byl velice netečným a nevděčným k Bohu, kdyby dnešního hodu Božího nesvětil náležitě. Duch svatý byl tak milostiv a laskav k lidem, že k nim přišel, nedal jim jen svou milost a pomoc, nýbrž dal jim sebe sama: proto právem žádá, aby lidé milovali a ctili Jeho a byli k Němu vděčnými. Proto nechť neznesvětí nikdo slavnosti dnešní prací služebnou; jest v neděli a ve svátek hříšná vždy, konají-li lidé bez náležité potřeby a dovolení; ale dnes by bylo takové znesvěcení hříchem tím větším. Nechť také nikdo neznesvětí dne dnešního opomenutím služeb Božích; také i to jest hříchem vždy, poněvadž jest přísné přikázání církevní, že má každý katolický křesťan býti v neděli a ve svátek přítomen celé mši svaté; ale dnes by byla tato nevděčnost, kdy si připomínáme tak patrný důkaz lásky Boží k nám, hřích tím větší. Dobře jste tudíž učinili všichni, kteří jste byli poslušni hlasu zvonu a hlasu svého svědomí a přišli jste sem do chrámu Páně uctít Ducha svatého, svého Posvětitele, a až se vrátíte domů, povzbuďte svých domácích, aby učinili také tak, abychom ctili Ducha svatého řádně všichni.
2. Slavností dnešní si nepřipomínáme jen památku seslání Ducha sv., nýbrž i jinou. Po seslání Ducha svatého stala se událost druhá, také pro nás velice důležitá. Připomíná svatý Lukáš ve Sk. ap. 2, že když byli naplněni svatí apoštolé Duchem svatým, povstal svatý Petr a hájil ostatních apoštolů, kteří mluvili různými jazyky, a proto vzbudili v některých podezření, jako by byli opilí, že nejsou opilí, nýbrž že jsou naplněni Duchem svatým, o kterémž prorokoval Bůh již ústy proroka Joele. Na to promluvil ku shromážděným o Kristu Pánu, dokazuje, že jest pravý Bůh, že vstal z mrtvých a že sedí na pravici Boží. Z toho poznávali aspoň někteří židé, jak těžkého hříchu se dopustili, když Krista ukřižovali. Byli hnuti lítostí a tázali se svatého Petra, co mají činiti. Svatý Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání, a pokřtěn budiž jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů svých, a přijmete dar Ducha svatého.“ Načež pokřtěno bylo lidí okolo tří tisíců, kteří se připojili k apoštolům a ku skrovnému počtu učedníků, kteří uvěřili v Pána Ježíše již dříve a pokřtěni byli. – Z toho poznáváme, že o hodu Božím svatodušním poprvé vystoupila veřejně ta svatá církev, kterou Kristus Pán založil a posvětil, a ku které náležíme také my. Jest pravda, že ji Pán Ježíš založil již tu, když vyvolil apoštoly, a zejména když svatého Petra ustanovil její nejvyšší hlavou řka: „Pasiž beránky mé, pasiž ovce mé“; jest také pravda, že získal této církvi prostředky posvěcení a spasení hlavně tu, když na kříži svou smrtí Otci nebeskému dosti učinil a získal nám milosti, které jsme hříchem ztratili, ze kteréž příčiny píšou již svatí Otcové, že církev Kristova se zrodila z Jeho přesvatého boku, jako byla Eva stvořena ze žebra Adamova: ale veřejně a slavně vystoupila církev Kristova o slavnosti letnic. Tu byli apoštolé jako představení této církve připraveni úplně, ješto přijali Ducha svatého; tu také poprvé se přihlásil ku Pánu Ježíši a pokřtěn byl počet lidí tak značný. Jsou tedy svátky svatodušní také výroční památka veřejného vystoupení a ustanovení církve Kristovy.
A kdož by neměl býti Pánu Bohu za toto dobrodiní vděčným? Neupozorňuji zde dnes na nesmírná dobrodiní duchovní, kterých se nám dostává církví svatou; mlčením pomíjím dnes tu pravdu nevyvratnou, že v této církvi jest jediná řádná bezpečná cesta ku spasení: ale připomínám jenom veliká dobrodiní tělesná, pozemská, kterých můžeme každý viděti, kterých se nám dostává církví Kristovou. Kam nepronikla církev Kristova s učením Páně, tam dosud beztrestně se pohazují malé děti, tam dosud libovolně se zapuzují manželky, tam dosud vládne hnusné otroctví. Proto jak mají býti vděčnými církvi Kristově obzvláště lidé chudí, kteří by hynuli dosud v otroctví, jak manželky, z nichž by byly přemnohé hanebně zapuzeny, jak dítky, z nichž by byly mnohé pohozeny, a jak všichni křesťané bez rozdílu, poněvadž jsme byli dětmi všichni! A hle, tato církev byla založena o prvém hodu Božím svatodušním, rokem letošním vstoupila do nového století svého trvání, a o každém hodu Božím svatodušním konáme tudíž výroční památku jejího trvání. S jakou vděčností má tudíž, oslavovati hod Boží svatodušní křesťan každý!
3. Avšak o velikém dnu seslání Ducha svatého nesestoupil Duch svatý na apoštoly pro apoštoly, nýbrž pro ty, kteří skrze ně uvěřili v Ježíše Krista. Vždyť Duch svatý učinil právě apoštoly spůsobilými, aby mohli konati svůj úřad velice důležitý, totiž hlásati učení Ježíše Krista všemu stvoření a tak šířiti církev svatou. Mimo to; o slavnosti prvních letnic křesťanských v Jerusalemě nepřijali Ducha svatého jen svatí apoštolé, nýbrž také ti, kteří uvěřili slovům jejich a byli pokřtěni. Vždyť svatý Petr k otázce přítomných, co mají činiti, odpověděl: „Čiňte pokání, pokřtěn buď jeden každý z vás, a přijmete dar Ducha svatého“; to jest: vzbuďte nad hříchy svými lítost s předsevzetím, že více hřešiti nebudete, přijměte svátost křtu a s ní nabudete také Ducha svatého; ano poněvadž k udělení Ducha svatého, hlavně Jeho darů, jest ustanovena od Krista Pána v novém zákoně svátost biřmování, právem můžeme rozuměti slovům svatého Petra i tak, že oni lidé pokřtění přijali také svátost biřmování. – Jsou tudíž první letnice křesťanské také ten památný a důležitý výroční den, kde počal tak zřetelně, hromadně a blahodárně působiti Duch svatý na věřící.
A hle, k věřícím náležíme také my; také my jsme přijali jak svátost křtu, tak svátost biřmování; proto jak důležitý jest pro nás hod Boží svatodušní také z této příčiny! Připomíná nám ty dvě důležité svátosti, kterými jsme se nestali jenom učedníky Ježíše Krista, nýbrž také Jeho bojovníky.
Poznáváme tedy velikou důležitost a hluboký smysl hodu Božího svatodušního. Každý katolický křesťan, který jen poněkud přemýšlí, co jest tento hod Boží a co jím oslavujeme, musí nutně uznati, že také den dnešní jest den veliký, který učinil Hospodin, a že tudíž máme veseliti se a radovati v něm. Nepochybuji, že mnozí katoličtí křesťané tomuto přání vyhoví, že se budou veseliti a radovati; avšak nebudou se veseliti a radovati v Pánu. Radost, kterou máme míti ze dnešního hodu Božího, nemá býti radost světská, rozpustilá, hříšná, jako shledáváme o mnohých slavnostech, a na kterou se těší mnozí také dnes, nýbrž má býti radost posvátná, máme se, jak dí svatý apoštol Pavel, radovati v Pánu (Fil. 4, 4); a taková radost prosta jest vší rozpustilosti a všeho hříchu. A proto jako jsem Vás, nejmilejší, varoval, abyste neznesvěcovali dnešního velikého hodu Božího konáním prací služebných a zanedbáváním služeb Božích, tak vás nyní varuji, abyste ho neznesvěcovali zábavami a vyraženími hříšnými. Tak otcové i matky křesťanské zachovejte se sami, a k tomu veďte také své syny a dcery. Jsou odpolední služby Boží. Jak dobrý skutek učiníte, když přijdete na ně, a když na ně pošlete nebo přivedete i své dítky, abychom zde opět velebili Boha zbožnými zpěvy a vroucími modlitbami. Tu se budete radovati v Pánu, a radost Vaše Bohu milá a Vám prospěšná. Dejž Bůh, aby slova má nepadla na skálu, nýbrž aby padla na půdu dobrou; aby přinesla užitek stonásobný, který by záležel v tom, aby celá zdejší osada oslavila dnešní hod Boží tak, jak toho jeho smysl žádá a Bůh a církev svatá přikazuje. Amen.
Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1901, str. 332
Zpracoval: Jakub Albert