sobota 23. května 2015

Komentář Eleison CDX – Koncilní papeži I (2015)


Komentář Eleison CDX – Koncilní papeži I (2015)
(410)
23. května 2015
 
KONCILNÍ PAPEŽI I

Kdykoliv se přednese tvrzení, že koncilní papeži mohou alespoň částečně být v dobré víře, obvykle existují katolíci, kteří protestují. Řeknou, že papeži jsou inteligentní a vzdělaní duchovní, takže je nemožné, aby si plně neuvědomovali, co dělají. „Mentevakantistická“ teorie, podle níž tito papežové mají „uprázdněné myšlení“, které si je částečně nevědomé následků svých vlastních činů, je pro tyto kritiky absurdní. Člověk takový protest chápe, nechte mě však ocitovat jednoho přítele, který „mentevakantismus“ chápe tak, jak je třeba jej chápat:
„Idea, že se papeži mohou v dobré víře mýlit, protože zastávají názor, že jisté omyly neodporují Víře, si získává jen málo seriózní pozornosti, protože lidé mají pojem papežství příliš vzdálený od světa, zatímco celé dějiny papežů jsou dějinami lidí své doby, kteří byli náchylní podílet se na všech dobrých i špatných zlozvycích a nectnostech své doby. Rozdíl spočívá v síle omylu, který nikdy nebyl tak mocný, jako je dnes, a lidstvo nikdy nebylo tak zvrhlé jako dnes, na což člověk nesmí zapomínat.
 „Protože liberalismus je vskutku nyní všude a je všepohlcující, již není jen myšlenkou nebo způsobem myšlení, ale přímo způsobem bytí, které proniká každého živého člověka, ať již je sám o sobě naprostým liberálem nebo agentem liberalismu a jeho podvratné činnosti nebo jen jedním z jeho nástrojů. To je případ koncilních papežů. Oni si myslí, že se přibližují světu, aby jej vyléčili. Neuvědomují si, že je to tento svět, který je přitahuje k sobě, aby je infikoval a ovládnul.
„V takovéto situaci člověk jistě může hovořit o liberálních papežích, ale ne o nekatolických papežích potud, pokud zde chybí prvotní požadovaná náležitost pro takové odsouzení, konkrétně osobní odhodlání z jejich strany být liberály a nekatolíky. Vše, co člověk může udělat, je uznat skutečnost, že u těchto papežů existuje osobní odhodlání být katolíky a ne antikatolickými liberály, protože pro ně neexistuje žádný rozpor mezi těmito dvěma, právě naopak. Podle jejich teologa a myslitele Josepha Ratzingera je liberalismus jedním z dobrých vedlejších produktů katolicismu a potřebuje jen očistit od jistých cizích deformací, které do něj byly zavedeny. A tak, pokud jde o ničení Církve, je logické, že papeži věřící v takový kompromisní katolicismus, nemohou pomoci tomu, že je jedním z důsledků jejich kroků ničení Církve.
„Co se týče arcibiskupa Lefebvra, vezme-li se v potaz, že vyrostl v Církvi zcela odlišné od dnešní Církve, mohu jen usoudit, že pro něj bylo nemožné, že by si katolík jednající jako nástroj podvratné činnosti neuvědomoval, co dělá. Tím méně si to nemohl uvědomovat papež. Z četby mezi řádky jistých arcibiskupových spisů jsem přesvědčen, že zatímco jeho vize světa určitě zahrnovala proces degenerace směrem ke konci času, neobsahovala takový proces zahrnující jakýmkoliv jasným způsobem také Církev.“
Už slyším čtenáře vznášející námitky vůči tomuto druhu rozboru: „Ach, Excelence, přestaňte, prosím, hájit koncilní papeže. Je to černé nebo bílé. Jsou-li černí, budu šťastným sedesvakantistou. Jsou-li bílí, budu šťastným liberálem. Vaše šedé odstíny dělají jen to, že mě matou!“
Milý čtenáři, černá je černá, bílá je bílá, ale zřídkakdy ve skutečném životě nalézáme čistou bílou a nikdy čistou černou (cokoliv existuje, má dobrotu bytí). Chceš-li pochopit tuto relativní omluvu koncilních papežů, klíčem je pochopení toho, že svět nikdy nebyl tak hluboce špatný, jako je dnes. Z této bezprecedentní degenerace je zřejmé, že koncilní papeži jsou v tomto ohledu omluvitelnější, že zbloudili ve Víře, než kterýkoliv z jejich předchůdců.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof