Neděle květná
Mnohý zástup prostíral roucha svá, a jiní sekali
ratolesti se stromů a metali je na cestu. (Mat 21, 8).
Budeme
slaviti tohoto týdne památku velmi důležitou, ano nejdůležitější z celého roku
církevního. Naznačuje to již jméno, kterým týden tento nazýváme. Vždyť slove
jediný z celého roku týdnem velikým a poslední dny čtvrtek, pátek a sobota,
mají jména zvláštní, jakých nemají v celém roce církevním. Týden tento slove
také svatým, jak se nenazývá taktéž žádný týden z celého roku církevního. Slove
velikým, poněvadž se v něm staly věci veliké, slove svatým, poněvadž se v něm
staly věci svaté, které jsou pramenem našeho posvěcení.
Poněvadž se
tedy přiblížil týden tak důležitý, jest naší povinností, postarati se o to,
abychom ho strávili a zažili v duchu svaté církve. Proto uvažujme hned na
počátku, jak se máme připraviti, abychom slavili památku utrpení a smrti Pána
Ježíše náležitě?
Církev svatá
přikazuje na jednotlivé neděle a svátky roku církevního předčítati různé částky
svatých epištol a svatého evangelia z té příčiny, abychom si připomínali
rozličné pravdy a rozličné události z učení Páně a z Jeho života a v duchu
těchto pravd a událostí trávili rozličné části roku církevního. Proto chceme-li
poznati, jak máme tráviti týden svatý, nebo jak se máme na oslavu památky
utrpení a smrti Páně připraviti, vezměme ku pomoci svatou epištolu nebo svaté
evangelium nebo oboje. Já dnes hledím na svaté evangelium, a ačkoliv se v něm
připomíná událost ze života Páně tak radostná a slavná, přece v ní vidím
pokyny, jak se máme připraviti na oslavení památky utrpení a smrti Páně. –
Svatá církev se snaží dnes napodobiti událost svatého evangelia; proto se světí
v chrámech Páně kočičky, a koná se s nimi průvod. Avšak kde v tom průvodu nebo
ve slavném průvodu do Jerusalema viděti pokyny ku oslavě utrpení a smrti Páně?
1. Ve svatém
evangeliu čteme, že zástupové vítajíce a provázejíce Krista Pána, prostírali Mu
na cestu svá roucha. Byl to obyčej u Israelitů, kterým chtěli naznačiti
vítanému největší úctu. My ovšem, oslavujíce památku utrpení a smrti Páně,
nemůžeme klásti Pánu Ježíši svá roucha, abychom tím naznačili radost, poněvadž
nás tato upomínka nemůže naplniti radostí, nýbrž spíše zármutkem; ale můžeme a
máme klásti tato roucha proto, abychom Pánu Ježíši dokázali úctu a vděčnost.
Avšak, důležitá jest otázka, v čem záležejí tato roucha, která máme klásti na
cestu Pánu Ježíši v svatém týdnu? Není to ovšem roucho tělesné, ale má to býti
roucho duševní. A nejkrásnější roucho naší duše, po kterém Pán Ježíš nejraději
přichází do srdcí lidských, jest posvěcující milost Boží. Proto postarejme se o
to, abychom nabyli odpuštění hříchů a dosáhli posvěcující milosti Boží.
Prostředkem pak ku dosažení odpuštění hříchů a milosti Boží posvěcující
nejobyčejnějším a nejspolehlivějším jest svátost pokání a Nejsvětější Svátost
Oltářní. Proto vidíme, že se nejlépe na oslavení památky utrpení a smrti Páně
připravují ti, kdož přijímají v tomto týdnu tyto svaté svátosti. A byl také
krásný obyčej a jest v mnohých osadách dosud, že právě buď ve středu, nebo ve
čtvrtek přistupují hlavně čelnější osadníci ku zpovědnici, vyznávají se z
hříchů svých, přijímají svátost pokání a ve výroční den památky, ustanovení
Nejsvětější Svátosti Oltářní, na zelený čtvrtek, přijímají tuto svátost
Nejsvětější. Žádám Vás, nejmilejší, abyste učinili také tak. Jest ovšem pravda,
že můžeme přijímati tyto svátosti kdykoliv, a že přijímáme-li je hodně, působí
v nás milost Boží vždycky; avšak dojista každý vděčný katolický křesťan musí
uznati, že právě svatý týden jest ku přijetí těchto svátostí nejpříhodnější. –
Avšak všichni ve svatém týdnu tyto svátosti přijati nemohou. Vždyť někteří
třeba již tyto svátosti přijali, jiní snad nemohou pro své povolání přijití do
chrámu Páně a mimo to, kdyby se v každé osadě křesťanské ve svatém týdni
přihlásili všichni dospělí ku svaté zpovědi, nebylo by ani lze vyhověti všem.
Proto jest potřebí poohlédnouti se ještě po jiném prostředku, kterým bychom
mohli prostříti cestu Pánu Ježíši do srdcí svých. A tento prostředek jest
dokonalá lítost nad spáchanými hříchy, spojená s předsevzetím, přijati svátost
pokání. Záleží pak lítost dokonalá v tom, že litujeme hříchů svých proto, že
jsme jimi urazili Boha, který jest sám v sobě nejdokonalejší bytost, a kterého
máme nade všecko milovati pro Jeho neskončenou dokonalost. A to nám jest možno
zajisté všem. Proto přičiňme se, abychom všichni vzbuzovali častěji takovouto
lítost! Jest k tomu také velmi příhodný svatý týden, poněvadž právě ve svatém
týdnu si připomínáme, že hřích jest tak veliké zlo před Bohem a pro nás
neštěstí, že k jeho odpuštění trpěl a umřel sám Syn Boží. Máme tudíž litovati
hříchů svých sice vždycky, máme jich však ve svatém týdnu litovati obzvláště.
Učiňme tak; času máme k tomu všichni; ano vzbuzujme tuto lítost častěji,
vzbuzujme ji denně ať v chrámu Páně nebo doma, nebo kdekoliv jinde. Proti
tomuto prostředku nemá žádný výmluv žádných, každý ho může užíti, jen když bude
chtíti.
2. Avšak
zástup neprostíral Pánu Ježíši jenom roucha, nýbrž, jak poznamenal svatý
evangelista, jiní také sekali ratolesti a metali je Pánu na cestu. Tak učiňme
také my. Ovšem že také tyto ratolesti nejsou ze stromů, kteréž rostou v Boží
přírodě, nýbrž musí to býti ratolesti jiné, duševní, ještě vzácnější a
krásnější. A těmito ratolestmi buďtež dobří skutkové, které budeme ve svatém
týdni obzvláště pilně konati. Tito dobří skutkové nejdůležitější jsou:
Modlitba, půst, almužna, a ty konejme po celý týden pilně. Modleme se zbožně
doma, ale choďme se také pilně modlit do chrámu Páně. Jest pravda, že nejsou
zelený čtvrtek, velký pátek a bílá sobota svátky zasvěcené, na které jsme
povinni pod smrtelným hříchem bytí přítomni celé mši svaté a pobožně; jest
pravda, že na ty dny nejsou zakázané práce služebné; avšak zbožný cit a láska k
Pánu Ježíši nás nabádá, abychom se i tu zdrželi svých obyčejných prací za tím
účelem, abychom šli do chrámu Páně. Na všecky dny konají se v chrámu Páně
obřady velmi dojemné, které nám utrpení a smrt Páně připomínají a takřka
znázorňují, a mimo to na veliký pátek jest v chrámu Páně Boží hrob, ve kterém
jest vystaven Pán Ježíš ve Velebné svátosti ku veřejnému uctění, a ve které
očekává své věrné, aby k Němu přišli, Jemu za Jeho lásku poděkovali, na kříži
přibitého Jej líbali a to za tím účelem, aby On je potěšil, posilnil a
posvětil. Doufám tudíž, že všichni užijete této příležitosti a přijdete, abyste
položili tuto ratolest na cestu svému Vykupiteli. Nebudete toho dojista litovati
nikdo; a jestli k vůli Pánu Ježíši zameškáte poněkud své obyčejné práce, buďtež
všichni jisti, že vám Pán Ježíš nahradí a odplatí vše stonásobně. – Druhý dobrý
skutek jest půst. Proto zachovávejme předepsaný půst pro svatý týden všichni
svědomitě! Jest dojista málo katolických křesťanů, kteří by nezachovávali půst
ani na veliký pátek; toho mi tudíž není téměř ani třeba připomínati, avšak
někteří i katoličtí křesťané mají za to, že není půst již po vzkříšení na bílou
sobotu. Tento náhled jest mylný. Po celé tři dny, zelený čtvrtek, veliký pátek
a bílou sobotu až do půl noci na velikou neděli nebo na hod Boží jest přísný
půst, totiž újma v jídle a zdržení se masitých pokrmů. Proto žádám obzvláště
vás, matky křesťanské, abyste tohoto přikázaní byly pamětlivy, a jestli někde
snad byl ten nesprávný obyčej, že po vzkříšení požívány byly již pokrmy masité,
odstraňte tento obyčej, a zachovejme všichni z lásky k Pánu Ježíši půst
správně. – Třetí dobrý skutek jest almužna. Almužnu dáváme pravidelně lidem
chudým. Čiňme tak v tomto svatém týdni pokud možno nejpilněji! Avšak právě ve
svatém týdni od nás očekává almužnu ještě někdo jiný, který, ačkoliv jest
velmi, ano nekonečně bohatý, k vůli nám stal se chudým, Ježíš Kristus. V
některých osadách bývá obyčejem, že právě ve svatém týdni přispívají různými
dárky na výzdobu chrámu Páně nebo ku jiným náboženským účelům. Proto,
nejmilejší, komu to jest jen poněkud možno, položte Pánu Ježíši na cestu také
tuto ratolest! Zavděčíte se tím svému Spasiteli a Vykupiteli a získáte si
velikou zásluhu.
Ano
připravme se všichni dobře na oslavení památky utrpení a smrti Kristovy tím, že
buď přijmeme svátost pokání a Nejsvětější Svátost Oltářní, nebo že budeme aspoň
častěji vzbuzovati lítost nad svými hříchy s předsevzetím, že tyto svátosti
přijmeme; připravme se zbožnými a hojnými modlitbami, navštěvujme ve svatém
týdni chrám Páně pilně, chovejme se tam zbožně; přicházejme zejména k Pánu
Ježíši do Božího hrobu; zachovávejme také předepsaný půst, a hleďme dle
možnosti udíleti almužny a přispěti ku zvelebení služeb Božích a ozdobě chrámu
Páně. Tak se připravíme a budeme slaviti svatý týden v duchu učení Kristova a
Jeho svaté církve. Amen.
Zdroj: P.
František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1901, str. 226
