FSSPX
na rozcestí (2015)
D.
Grof
Motto: „Eminence, i když nám dáte všechno – biskupa,
nějakou autonomii na biskupech, liturgii z roku 1962, dovolíte nám
pokračovat v našich seminářích – nemůžeme spolupracovat, protože jdeme
odlišným směrem. Vy pracujete na odkřesťanštění společnosti a Církve a my
pracujeme na jejich pokřesťanštění.“ (arcibiskup Lefebvre ke kardinálu
Ratzingerovi, 1987)
Úvod
Většina tradičních katolíků
zcela jistě zaznamenala biskupské svěcení Jeana-Michela Faureho
z 19.3.2015, který se stal druhým biskupem tzv. katolického hnutí Odporu.
Toto svěcení však v důsledku znamená mnohem víc a dozvídáme se díky němu
informace, které by nám zřejmě přinejmenším po nějaký čas zůstaly skryté.
Podívejme se proto nyní na ty podstatné.
Biskup
Jean-Michel Faure
Komuniké
generálního domu FSSPX
Prvním zajímavým vodítkem
v tom, jak se věci v FSSPX rychle mění, je oficiální tiskové
prohlášení generálního domu FSSPX k biskupskému svěcení P. Faureho, které
bylo vydáno ještě téhož dne 19. března 2015. Z prohlášení vybírám všechny podstatné
části.
Hned v úvodu
prohlášení říká:
„Biskup Williamson a P. Faure nejsou členy Bratrstva sv. Pia X. od roku
2012 respektive 2014, kvůli své agresivní kritice jakýchkoliv vztahů
s římskými autoritami. Podle nich byly takové kontakty neslučitelné
s apoštolským dílem arcibiskupa Lefebvra.“
Zde si dovolím jen krátký
komentář. Podle všech známých informací P. Faure ještě v době svěcení členem
FSSPX byl, neboť i přes známou svévoli biskupa Fellayho, co se vylučování týče,
neproběhl řádně celý interní proces, který by k tomuto vyloučení vedl. Taktéž
původní oficiálně uváděný důvod vyloučení biskupa Williamsona byl jiný.
V době vyloučení Menzingen jako důvod uváděl údajnou biskupovu
neposlušnost, nikoliv kritiku vztahů FSSPX-Řím. V každém případě nám tyto
drobné lži říkají, jak moc je celá situace pro vedení FSSPX nepříjemná.
Povšimněte si také, že komuniké i po biskupském svěcení mluví o biskupovi
Faurem jako o P. Faurem, což také leccos vypovídá o současném myšlenkovém
rozpoložení vedení FSSPX.
Důležitější však je, že
prohlášení zcela samozřejmě pomíjí všechna vyjádření arcibiskupa Lefebvra od
roku 1988, v nichž jakékoliv další vztahy s římským autoritami vylučoval a
vyjádřil to v proslulém rozhovoru zcela jednoznačně:
„Nemáme stejný náhled na smíření. Kardinál
Ratzinger jej vidí jako naše omezení, přivedení nás zpět k Druhému vatikánskému
koncilu. My jej vidíme jako návrat Říma k Tradici. Neshodujeme se; rozhovory
jsou u konce. Nemohu mnoho hovořit o budoucnosti, mám ji za sebou, ale budu-li
ještě chvíli naživu a za předpokladu, že nás Řím vyzve k obnovení rozhovorů,
pak stanovím podmínky. Nepřijmu, abych byl v pozici, v níž jsem byl během rozhovorů.
Již ne. Položím rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými
encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia IX.,
Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia
XI., Humani Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením?
Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu
Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné
se bavit! Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů,
svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný. Pozice pak budou
učiněny jasnějšími.“ (Msgr. Lefebvre, Fideliter č. 66, listopad-prosinec
1988, str. 12-13)
I když byl tento citát i
v češtině publikován již mnohokrát, není od věci si jej čas od času připomenout.
Přesně tuto linii dobrý arcibiskup zastával v nezměněné podobě až do své
smrti. Proto jakékoliv kontakty, které nerespektují výše napsané, nemají žádné
opodstatnění a je to rozhodně biskup Williamson, spíše než biskup Fellay, který
správně vyhodnotil neslučitelnost současných kontaktů vedení FSSPX
s neomodernistickým Římem s dílem arcibiskupa Lefebvra.
Taktéž dikce oficiálního
prohlášení FSSPX, které mluví o „agresivní
kritice“, je úsměvná. Jen stěží lze v minulých výrocích biskupa
Williamsona vůči Římu nalézt něco agresivního v pravém smyslu tohoto
slova. Nadto Biskup Fellay a vedení FSSPX již jaksi zapomněli na nekompromisní výroky
zakladatele, které byly často velmi ostré, byla-li v sázce Víra (maně vzpomeňme
například na výrok o antikristech v Římě).
Pokračujme však ve čtení
tiskového prohlášení FSSPX.
„Bratrstvo sv. Pia X. upřímně lituje, že tento duch opozice vedl
k biskupskému svěcení. V roce 1988 arcibiskup Lefebvre jasně naznačil
svůj úmysl vysvětit pomocné biskupy, kteří nebudou mít žádnou jurisdikci, kvůli
stavu nouze, v němž se Bratrstvo sv. Pia X. a věrní katolíci v té
době nacházeli. Jeho jediným cílem bylo učinit svátosti dostupnými věřícím,
které by kněží vysvěcení těmito biskupy poskytovali.“
I zde se dozvídáme
několik podivuhodných věcí. Arcibiskup Lefebvre vysvětil pomocné biskupy,
kterým nedal žádnou jinou jurisdikci než jurisdikci nad jednotlivými dušemi a
to z důvodu stavu nouze. Nedal jim žádnou jurisdikci nad územím,
nevytvářel paralelní schizmatickou strukturu. Nic jiného ovšem nečiní ani
biskup Williamson a Menzingen to i přes své obojaké prohlášení dobře ví.
Zde na okraj
poznamenávám, že jsem na diskuzních fórech zaregistroval názory
k jurisdikci a stavu nouze, jejichž neinformovanost je zarážející. Stav
nouze je mimořádná situace, v níž nezbytnosti přirozeného a nadpřirozeného
života jsou ohroženy tak, že aby je člověk zabezpečil, musí zpravidla porušit
zákon. Přičemž platí, že zákon je ve své podstatě zákonodárcem zamýšlen
k zajištění těchto nezbytností pro ty, kteří mu podléhají. V Církvi
je celá stavba církevního zákona z definice uspořádána k hlásání
nauky víry a poskytování svátostí. Jestliže aplikace zákona jde proti cíli
zákona, jak jej zamýšlel zákonodárce, pak již není legitimní, protože je
rozporný. Ti, kteří mu podléhají, si jej pak nemohou a nesmí všímat, aby
dosáhli cíle tohoto zákona navzdory autoritám, které zákon aplikují
v rozporu s ním. (Zájemce o hlubší studium problematiky stavu nouze odkazuji
úvodem např. na článek v angličtině The
State of Necessity. Co se týče suplované jurisdikce, odkazuji např. na
článek Suplovaná
jurisdikce a tradiční kněží.)
Ale zpět k tiskovému
prohlášení FSSPX. Nejpozoruhodnější věta z posledně zmíněného odstavce je
tato: „V roce 1988 arcibiskup
Lefebvre jasně naznačil svůj úmysl vysvětit pomocné biskupy, kteří nebudou mít
žádnou jurisdikci, kvůli stavu nouze, v němž se Bratrstvo sv. Pia X. a
věrní katolíci v té době nacházeli.“ Tato věta v dané podobě může
totiž mít nedozírné důsledky. Lze z ní totiž dovodit, že tehdy
svěcení bylo oprávněné, protože se FSSPX a věřící nacházeli ve stavu nouze a že
nyní toto svěcení legitimní nebylo, protože dnes stav nouze není. Není-li dnes
stav nouze, pak ovšem FSSPX v současné podobě nemá žádné oprávnění
fungovat!
Dále tiskové prohlášení
zmiňuje, že „arcibiskup Lefebvre udělal
vše myslitelné, aby získal povolení Svatého stolce [světit]“. Zde si lze jen stěží představit, jak biskup Williamson
žádá papeže Františka, který se s despektem vyjadřuje o Tradici, tradiční
mši, který v podstatě pronásleduje tradiční komunity atd. atd., aby mu dal
svolení vysvětit dalšího biskupa pro Tradici.
Zde je potřeba zmínit, že
během liturgie byl samozřejmě čten „Mandát stavu nouze“, který měl liturgickou
funkci a zároveň byl veřejným vysvětlením odůvodnění tohoto obřadu. Jeho první
odstavce velice přesně kopírovaly jazyk, který použil arcibiskup Lefebvre při
svěceních 30. června 1988. Zpochybňovat svěcení biskupa Faureho by proto do
značné míry znamenalo zpochybňovat i svěcení vykonaná arcibiskupem Lefebvrem.
Tiskové prohlášení dále
zmiňuje, že arcibiskup Lefebvre světil nové biskupy „před několika tisíci kněžími a věřícími a stovkami novinářů
z celého světa“. Jako by počet přítomných měl nějaký vliv na platnost
či relevanci svěcení! A pokračuje: „Ze
všech okolností bylo naprosto jasné, že navzdory nedostatku pověření ze strany
Říma byla tato akce, vykonaná nanejvýš veřejným způsobem, pro dobro Církve a
duší.“ Ani zde člověk neví, zda se smát či truchlit. Tím, že byla akce
nanejvýš veřejná a bylo na ní tolik a tolik přítomných, byla platnější? A od
jakého počtu kněží, věřících, novinářů je za jinak stejných podmínek případně
platná?
Pak ještě tiskové
prohlášení „odsuzuje toto biskupské
svěcení otce Faureho, které navzdory tvrzením obou dotyčných duchovních,
naprosto není srovnatelné se svěceními z roku 1988“ a dochází
k závěru: „Všechny deklarace biskupa
Williamsona a P. Faureho zcela prokazují, že [oni] již neuznávají římské
autority, nežli čistě rétorickým způsobem.“ Opět je tu další podprahová (a
podpásová) informace, kdy Menzingen, aniž by to slovo padlo, straší bubákem
sedesvakantismu. Kdo zná biskupa Williamsona, ví, že určitě není
sedesvakantistou. Zároveň bych rád spolu s biskupem připomněl, že
sedesvakantismus zdaleka nelze klást naroveň se zlem liberalismu a
neomodernismu Říma, se kterým právě současné vedení FSSPX prožívá zcela
nepokryté námluvy. Nicméně jako strašák se taková informace Menzingenu hodí, i
když oba biskupy nemůže ze sedesvakantismu nařknout přímo.
Protože ten, kdo
koncipoval toto tiskové prohlášení, si možná dodatečně uvědomil, jak snadno by
věta týkající se stavu nouze mohla zpochybnit samu legitimitu FSSPX, přichází
s další slovní ekvilibristikou, když v posledním odstavci komuniké
říká:
„Bratrstvo sv. Pia X. stále zastává názor, že současný stav nouze činí
legitimními jeho činy ve světě, aniž by popíralo legitimní autoritu těch, za
něž se nadále modlí při každé mši.“
I biskup Williamson zastává
názor, že současný stav nouze legitimizuje kroky, které koná, a pokud jde o
autoritu a její legitimitu, sdílí názory totožné s názory zesnulého
arcibiskupa Lefebvra.
Na adresu Menzingenu lze
jen říci, že je opravdu těžké nepopřít legitimitu existence sebe sama a zároveň
odsoudit krok biskupa Williamsona a zavděčit se neomodernistickému Římu, který
se nachází v daleko horším stavu, než tomu bylo v roce 1988. Dle
tiskového prohlášení FSSPX se tak zdá, že stav nouze jaksi existuje, ale jen
omezeně pro FSSPX, nikoliv pro ostatní.
Msgr.
Pozzo komentuje
Další kamínek do mozaiky
zrady biskupa Fellayho nečekaně po zmíněném svěcení přidaly také kdysi
katolické noviny La Croix ve vydání
z 21.3.2015, které přináší komentáře Msgr. Guida Pozza., sekretáře
Papežské komise Ecclesia Dei. Ocitujme si zde nejzajímavější části.
„Oceňujeme
informaci vydanou Generálním domem Bratrstva sv. Pia X.
[rozuměj tiskové prohlášení], která je
velmi jasná,“ říká Msgr. Pozzo.
„V
současnosti,“ dodává Msgr. Guido Pozzo, „pokračuje dialog“ s Bratrstvem
sv. Pia X. „Konalo se a je ve vztahu důvěry plánováno několik setkání
s jistými preláty k hlubšímu přezkoumání problémů, které zbývá
vyjasnit,“ říká sekretář Papežské komise Ecclesia Dei, pro nějž jsou, kromě
zbývajících naukových obtíží, tyto problémy „vnitřními problémy Bratrstva.“
„Papež,“
říká Pozzo, „čeká na FSSPX, aby se rozhodlo vstoupit (do církve) a my jsme vždy k dispozici
s kanonickým projektem, který je již znám“, konkrétně vytvoření personální
prelatury. „Ještě stále potřebujeme trochu času,“ uzavírá, „aby se věci interně
(v FSSPX) vyjasnily a aby biskup Fellay dosáhnul dostatečně širokého konsenzu,
než tento krok učiní.“
Msgr.
Guido Pozzo
Msgr. Pozzo také pro
média již 20. března prohlásil, že biskup Richard Williamson byl kvůli
nepovolenému svěcení automaticky exkomunikován latae sententiae. A dodal: „proto
by Kongregace biskupů, která má kompetenci, měla vyvodit kanonické důsledky...“
Za zmínku zde ještě
stojí, že se svým prohlášením na podporou Menzingenu rychle přispěchal také biskup
Rifan, hlava Kněžské unie Jana Vianney v Campos v Brazílii, který je přímým
nástupcem biskupa Rangela, jenž se svým společenstvím prošel „regularizací“
v roce 2001. Oba jsou většinou tradičních katolíků považováni za zrádce
díla biskupa de Castro Mayera, věrného spolubojovníka arcibiskupa Lefebvra. Jak
říká staré české přísloví: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.
Biskup
Rifan (vpravo) koncelebruje Novus Ordo mši
Fakta
Jaká tedy jsou prostá fakta,
co se týče vztahů FSSPX-Řím? Shrňme si je.
- Navzdory
tomu, co po dlouhé měsíce tvrdil biskup Fellay a jeho věrní stoupenci,
nebyly kontakty mezi vedením FSSPX a představiteli neomodernistického Říma
nikdy zcela přerušeny.
- Ústy
Msgr. Pozza se dozvídáme, že kromě již proběhlých setkání jsou
připravována další. Účel setkání je jasný, přesvědčit členy FSSPX o nutnosti
regularizace.
- Je
připraven kanonický projekt personální prelatury zřejmě po vzoru
společenství Opus Dei a papež očekává, že biskup Fellay přijme kanonickou
dohodu ve formě této prelatury.
- Z toho
co řekl Msgr. Pozzo jednoznačně vyplývá, že je jen otázkou času, kdy dojde
k naplnění této dohody. Bude to tehdy, až biskup Fellay potlačí
vnitřní opozici v FSSPX a vytvoří si dostatečně silnou pozici, aby
většinu FSSPX a věřících kolem něj dovedl do náručí neomodernistického Říma.
Ze slov Msgr. Pozza nepřímo vyplývá, že biskup Fellay je již dávno
rozhodnut pro dohodu.
- Menzingen
odsuzuje biskupské svěcení biskupa Faureho a říká, že taková svěcení již
nejsou ospravedlnitelná. Jestliže jsou tedy všechna budoucí svěcení pro
Tradici a priori
nelegitimní, jak bude možné zachovat FSSPX s jeho stárnoucími biskupy
jinak, nežli s povolením a schválením dalších svěcení ze strany Říma
a tedy pod jeho kontrolou?
Závěr
Jak rychle se situace
v FSSPX změnila, v kostce ilustrují i dřívější výroky generálního
představeného biskupa Fellayho. Ten ještě v roce 2007 řekl:
„[Biskup] Williamson a já jsme ve stejné linii, té, která věří, že
bychom stěží mohli znovu vstoupit do církve, jaká je. A důvody jsou docela
prosté. Benedikt XVI. skutečně uvolnil starobylý ritus, ale já neumím vysvětlit,
z jakého důvodu učinil takové rozhodnutí, když pak dovolí většině biskupů
kritizovat a neuposlechnout jej, pokud jde o to, co určil. Co bychom měli
udělat? Znovu vstoupit do církve a pak být těmito všemi lidmi napadáni?“
V roce 2010 již byl
ve vztahu k Římu optimističtější, když řekl:
„...papež
říká, že je tu problém výhradně kanonické povahy. Jeden akt ze strany Říma
postačuje ke konstatování, že je [problém] pryč a my znovu vstoupíme do církve.
Stane se to. Jsem velmi optimistický.“
Dnes se ze všeho výše
popsaného zdá, že biskup Fellay je přinejmenším od roku 2012 rozhodnut pro
regularizaci a všechny kroky, které v dlouhodobé perspektivě činí, směřují
k tomuto cíli.
Dnešní vedení FSSPX si,
zdá se, také vůbec neuvědomuje do očí bijící paralely mezi tím, jak se Řím
dříve choval vůči FSSPX, a jak se dnes FSSPX chová k tzv. Odporu. Odsouzení
vysvěcení P. Faureho v sobě zároveň nese předpověď možné budoucí zkázy
FSSPX. Jestliže Menzingen nyní zastává pozici, že nedovolená svěcení ve stavu
nouze jsou schizmatická a/nebo nelegitimní, pak to znamená, že v FSSPX
v budoucnu buď nebudou žádná biskupská svěcení, nebo že budou uskutečněna
se schválením modernistického Říma. Pak lze očekávat typově kandidáty podobné
P. Pflugerovi, P. Simoulinovi apod. To ovšem znamená zásadní změnu původní
pozice, která je na hony vzdálená katolickému duchu, jenž se projevil v Otevřeném
dopise 24 čelních představitelů FSSPX prefektovi Kongregace pro biskupy
kardinálu Gantinovi po biskupských svěceních v roce 1988 a následných
„exkomunikacích“. Není od věci si z něj připomenout:
[Nikdy jsme] „..nechtěli patřit do tohoto systému, který
se nazývá koncilní církví a vymezuje se s Novus Ordo Missae, ekumenismem,
který vede k indiferentismu a zesvětštění celé společnosti. Ano, my nemáme
žádný podíl, nullam partem habemus, na panteonu náboženství Assisi; naše
vlastní exkomunikace výnosem Vaší Eminence nebo jiné římské kongregace by toho
byla pouze nezvratným důkazem. Nežádáme o nic lepšího, než aby bylo prohlášeno,
že jsme mimo společenství s tímto cizoložným duchem, který v Církvi
vane posledních 25 let; nežádáme o nic lepšího, než aby bylo prohlášeno, že
jsme vně tohoto bezbožného společenství hříšných. Věříme v Jednoho Boha,
Našeho Pána Ježíše Krista, s Otcem a Duchem Svatým, a vždy zůstaneme věrní
Jeho jediné Nevěstě, jedné, svaté, katolické, apoštolské a římské Církvi.“
To je jistě značný rozdíl
oproti dnešnímu postoji. A přesto se nám někdo stále snaží namluvit, že dnešní
vedení FSSPX a všichni jeho loajální přisluhovači kráčí ve stopách arcibiskupa
Lefbvra...
