středa 3. ledna 2024

Falešná svoboda (2003)

 

Falešná svoboda (2003)

Joseph Sheppard

28. listopadu 2003

Je velmi objevné zjišťovat, čeho hledání „svobody“ či lidských práv ze strany moderního člověka dosáhlo. Nakonec jsme došli utopie na zemi. V Evropě a Severní Americe jsme vybudovali společnost, která každému dává svobodu dělat si ve velké míře cokoliv se mu zlíbí. V našem současném „nebi“ na zemi stvořeném člověkem máme svobodu zabíjet své vlastní děti, než se narodí (a v některých případech i částečně narozené). Můžeme se zbavovat oněch lidí, kteří působí nesnáze, protože je jejich život závislý na podpůrných prostředcích, ať už je to kyslíkový dýchací přístroj, nebo výživová trubice (vždyť jsou tak drahé!).

Máme svobodu zasnoubit se v jakémkoliv druhu „vztahu“ s kýmkoliv bez ohledu na to, jestli to je mravně degradující a nezdravé. Osvobodili jsme miliony našich „němých zvířecích přátel“ od primitivního venkovního života a dali jsme jim výsady jaké mají dětí. Máme svobodu projevu, což znamená právo pro každého být hnusný a sprostý, jak jen chce. Máme svobodu „oženit se“ či „vdát“ tolikrát, kolikrát se nám zlíbí, a také za někoho, kdo je stejného pohlaví. Krátce řečeno, díky osvícené a soucitné moudrosti moderního justičního systému může člověk spáchat takřka jakýkoliv myslitelný hřích, aniž by se musel bát, že bude pokárán. Alespoň ne v tomto životě.

Lesbický pár v Massachusetts oslavuje soudní rozhodnutí, jež dává homosexuálům právo se brát.

V náboženské oblasti jsme se osvobodili od veškeré netolerance tím, že jsme vyhlásili nové světové náboženství. Zásluha za tento průlom se musí připsat vedení Církve v posledních více než čtyřiceti letech. Toto nové světové náboženství uznává legitimitu všech náboženství a jejich rovnost a shodnost. Hinduisté jsou povzbuzováni k tomu, aby se stali lepšími hinduisty. Buddhisté jsou povzbuzováni k tomu, aby se stali lepšími buddhisty. Je tu však jedna výjimka. Tradiční katolíci jsou povzbuzováni k tomu, aby se stali... členy tohoto nového světového náboženství. Samozřejmě výsledkem této shody, pokud jde o víru, bude konec všech náboženských válek. Nicméně tzv. pravoslavná církev je sotva tolerantní vůči katolíkům. Ani naši muslimští „bratři“ v poslední době nešetří láskou ke křesťanům. Ó... taková svoboda! Takové bratrství! Taková rovnost mezi světovými náboženstvími!

Jak může být tolik lidí slepých vůči pravé svobodě, kterou jsme ztratili a ztrácíme? Člověk dopustil, že se stal otrokem Satana. Zatímco se požaduje tolerance pro všechny, zdá se, že se toleruje pouze zlo. Prosazuje se právo čarodějnic „modlit se“ na veřejnosti, zatímco se musí odstranit další památník [v Casparu ve Wyomingu] s Desaterem Božích přikázání. Není náhoda, že když soudci a zákony straní mravnímu úpadku, soudy zakazují veřejné zobrazování Desatera. Společnost, jejíž zákony se nezakládají na Božích zákonech, je společností zla.

V předvečer 20. století tento mylný pojem svobody popsali P. Spirago a P. Clarke v knize The Catechism Explained [Výklad katechismu]:

„5. Boží přikázání lidi žádným způsobem nezbavují pravé svobody. Slouží spíše k tomu, že je činí nezávislými na stvořeních. Je to hříšník, kdo upadá pod jho potupného otroctví. »Kde je Duch Páně, tam je svoboda.« (2 Kor. 3:17) Kromě toho svoboda nespočívá v právu dělat si, co chceme, ale dělat to, co je dovoleno. Toto slovo se v současnosti velmi zneužívá. Mnozí se domnívají, že znamená povolení. A všechna omezení, která zákony přijímají proti jejich zlé činnosti, nazývají tyranií a despotismem. Jiní si myslí, že znamená svobodu pro ně a otroctví pro druhé. Proto často zjišťujeme, že tzv. liberálové jsou nejnetolerantnější z celého lidstva.“ (1)

Dnešní svoboda se skutečně jasně definuje jako povolení. Člověk má svobodu hřešit a v některých případech je naším právním a soudním systémem dokonce povzbuzován, aby tak činil. A ano, každá opozice vůči takovému povolení je onálepkována jako tyranie. Z tohoto důvodu musejí být ti, kteří Boží zákon a pravou svobodu připomínají, odstraněni. Je také pravda, že svoboda (nebo povolení) dnes pro mnohé znamená naše otroctví.

Někteří členové hierarchie, kteří sami sebe nadále nazývají katolíky, se již stali otroky zednářského snu o univerzálním falešném náboženství, které má jako svou duchovní hlavu Satana. Mnozí budou tyto falešné pastýře následovat. Zatímco soudci odstraňují Desatero z veřejných míst, tito apostati dělají mnohem subtilnějším způsobem totéž. Ignorují první Boží přikázání a veřejně urážejí Naší Paní. Snaží se osvobodit od toho, co vnímají jako anachronickou středověkou Církev. Jsou přesvědčení, že takové osvobození přinese mír a svobodu všem lidem.

Ti, kdo milují skutečnou svobodu, přátelé Kříže a otroci Naší Paní, jsou v této době apostaze a nečistoty nazýváni svatými. Citujme Ludvíka z Montfortu:

„Zmužile!“ povzbuzují se vespolek, „zmužile“ Jestliže Bůh pro nás, s námi a před námi, kdo může pak býti proti nám? Bůh, jenž v nás je, je mocnější než kníže tohoto světa. Služebník není nad pána. Okamžik lehké strasti přináší nám radosti věčné slávy. Méně je vyvolených, než se za to má: jen zmužilí a kdo si činí násilí, uchvátí království nebeské. Nikdo není korunován, kdo nebojoval, jak předpisuje evangelium, a nikoli snad móda. Bojujme tedy udatně a běžme rychle, abychom dostihli cíle a získali korunu!“ (2)

 

1) The Catechism Explained, Rockford, IL, TAN, 1993, str. 284.

2) Sv. Ludvík Maria Grignon z Montfortu, Friends of the Cross [Okružní list přátelům Kříže], Bay Shore, NY, Montfort Publications, 1950, str. 9–10.

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof