neděle 7. ledna 2024

Komentář Eleison DCCCLX – Sedesvakantista Viganò? – I (2024)

Komentář Eleison DCCCLX – Sedesvakantista Viganò? – I (2024)

(860)

6. ledna 2024

SEDESVAKANTISTA VIGANÒ? – I  

1) 9. prosince minulého roku přednesl arcibiskup Viganò další ze skvělých přednášek, kde se ptal, zda je papež Bergoglio skutečně papežem. Tento problém je katolíkům dobře známý: V posledních deseti letech se katolická autorita pokřivila do arogantního autoritářství, Boží kněžství do lidského klerikalismu a Boží zjevená Pravda do lidské permanentní revoluce a chaosu.

2) Co se týká církevních autorit podléhajících papeži, které mu mají pomáhat chránit Pravdu, jsou buď jeho komplici, nebo jsou z něj tak vystrašení, že těch několik nesouhlasných hlasů se neodvažuje vyvodit nezbytné závěry, hlavně proto, že si z Druhého vatikánského koncilu dělají modlu. Člověk může kritizovat Bergoglia a nesouhlasit s ním, ale ne s Druhým vatikánským koncilem. Tito dobří muži nechtějí uznat, že revoluční proces, který umožnil, aby se člověk jako Bergoglio stal biskupem a kardinálem a nakonec vstoupil do konkláve a vyšel z něj jako „papež“, nastal díky koncilu, který je v jejich myšlení nedotknutelný. Člověk je nucen dojít k závěru, že jistým lidem záleží víc na nauce o papežství než na spáse duší. Dávají přednost tomu, že je řídí heretický a odpadlický papež, spíš než by uznali, že heretik nebo apostata nemůže být hlavou Církve, do níž jako takový nepatří.

3) Žádný Učitel Církve nikdy případ takového apostatického papeže jako je Bergoglio nezvažoval. Taková obludnost mohla nastat jen v jedinečném a mimořádném kontextu jako je poslední pronásledování předpovězené prorokem Danielem a popsané sv. Pavlem. A toto „působení klamu“ (II Tes. II, 11) je tak účinné a dobře organizované, že jasně ukazuje, že jde o působení luciferovské inteligence. Proto „problém Bergoglia“ nelze vyřešit obyčejným způsobem: žádná společnost nemůže přežít naprosté zkažení autority, která jí řídí, a Církev na tom není jinak.

4) Toto „působení“ ani není pouze záležitostí papeže, který lne ke konkrétní herezi (což navíc Bergoglio učinil opakovaně). Bavíme se o osobě, která byla poslána do konkláve s příkazy revolucionizovat Církev z vrcholu z Petrova stolce. Jde o lstivé zneužití autority a moci papežství získaného podvodem, což z Bergoglia činí uzurpátora Petrova trůnu.

Nemůžeme se ani chovat, jako bychom řešili otázku kanonického práva: Pán je pobouřen, Církev je pokořována a dochází ke ztrátě duší, protože ten, kdo sedí na Petrově trůnu, je uzurpátor. Bergogliovo neměnící se chování – před, během i po jeho volbě – je dostatečným důkazem jeho vlastní špatnosti. Můžeme si tedy být morálně jistí, že je falešným prorokem? Ano. Máme tedy ve svědomí oprávnění odříct poslušnost tomu, kdo se prezentuje jako papež, ale jedná jako biblický kanec na vinici Páně? Ano.

5) Nemůžeme však vydat žádnou oficiální deklaraci, že Bergoglio není papežem, protože nemáme žádnou autoritu to učinit. Tato slepá ulička, v níž se nacházíme, neumožňuje žádné čistě lidské řešení. Naším úkolem nesmí být zápolit s abstraktními kanonistickými spekulacemi, ale odporovat vší silou – a s pomocí Boží milosti – otevřeně destruktivnímu jednání tohoto argentinského jezuity a odvážně a rozhodně odmítat jakoukoliv, i nepřímou, spolupráci s ním a jeho komplici.

6) Nedělejme si iluze: kdo trvá na tom, aby současnou situaci viděl pouze lidskýma očima, vystavuje nejen sebe, ale celé lidstvo pokračování a zhoršování situace. „Neboť náš boj není proti krvi a tělu, nýbrž proti knížatům a mocnostem, proti světovládcům této temnoty, proti zlým duchům v povětří.“ (Efez. VI, 12)

Kyrie elesion

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof