Maškarní bál dovršil půlnoc (2018)
Louie
Verrecchio
3.
července 2018
Jak
informovaly Vatican News,
němečtí biskupové zveřejnily směrnice „ohledně sdílení Svatého přijímání“
s protestanty, kteří jsou sezdaní s katolíky.
Sdělení
publikované na webových stránkách Německé biskupské konference prohlašuje:
Máme starost o poskytnutí duchovní
pomoci těm, kteří se zabývají otázkami svědomí v jednotlivých případech,
kdy na sebe berou pastorační péči za mezikonfesní sezdané páry, jež mají vážnou
duchovní potřebu přijmout Eucharistii.
Tato
jediná věta potvrzuje přesně ten rozhodující faktor, který jsme identifikovali počátkem května:
ti, kteří upřednostňují tzv. „interkomunio“ [připuštění nekatolíků ke Svatému
přijímání – pozn. překl.] – jako hlavní mezi nimi Jorge Bergoglio – prostě
nevěří, že Svátost oltářní je Tělem, Krví, Duší a Božstvím Krista.
Co
víc, oni nevěří ani samotným slovům Našeho Pána. Jednoduchá, objektivní realita
jako taková je, že tito lidé prostě nezastávají katolickou víru. TEČKA.
Dejte
dobře pozor na to, co němečtí biskupové předkládají: Někteří lidé mají „vážnou duchovní potřebu přijmout Eucharistii“. Jiní
ne až takovou.
Co
řekl Náš Pán?
Vpravdě,
vpravdě pravím vám: Nebudete-li jísti Tělo Syna člověka a píti jeho Krev,
nebudete míti v sobě život. (Jn 6:54)
Je
to prosté, lidičky: Buď člověk věří v tato slova Ježíše Krista, který
dokonale objasnil, že každý má vážnou
duchovní potřebu jíst Jeho Tělo a Krev v Nejsvětější svátosti oltářní (tj.
je katolíkem), nebo nemá (tj. nenárokuje si katolicitu).
Nepřehlédněme
však skutečnost, že Jorge Bergoglio a jeho veselá partička modernistů nejsou
ani tolik revolucionáři, jako spíše produkt revoluce.
Během
své poslední tiskové konference na palubě letadla, otevřela Jeho Poníženost
doširoka cestu pro „sdílení Svatého přijímání“ s protestanty poukazem na
kanonické právo, když řekl, že je na místním biskupovi, aby rozhodl, jak
postupovat:
[Kodex kanonického práva] předvídá
kompetenci diecézního biskupa [ve věci interkomunia ve zvláštních případech],
ale nikoliv biskupské konference. Proč? Protože něco schváleného
v biskupské konferenci se okamžitě stává obecně platným.
V tom
má částečně pravdu. Kánon 844 [CIC
1983 – pozn. překl.] (kán. 671 v Kodexu kánonů východních církví) ukládá
tuto kompetenci „rozhodnutí diecézního biskupa nebo biskupské konference“.
V tomto
případě bych nebyl překvapen, kdyby Jeho Poníženost nakonec připustila svou
chybu.
V každém
případě Kodex kanonického práva z roku 1983 (rozuměj koncilní) uvádí, že protestant (např. metodista pijící džus a
pojídající kvašený chléb) může obdržet Svaté přijímání v katolické Církvi,
jestliže to diecézní biskup dovolí, a jestliže „se nemohou obrátit na
udělovatele ze svého společenství, [a] jestliže sami o to požádají.“ (tamtéž)
Mohou
o to požádat?
Zamyslete
se nad tím, co jste právě četli: Kodex kanonického práva promulgovaný Janem
Pavlem Velikým Ekumenistou (podle některých kanonizovaným světcem) ve
skutečnosti staví na stejnou úroveň „svačinku“, která se podává
v heretických komunitách (“to“), a Nejsvětější svátost oltářní!
Kodex
z roku 1983 je, stejně jako Karol Wojtyla, přímým důsledkem revoluce –
všemohoucího koncilu – téhož, který pomazal heretické komunity a jejich liturgické
akty jako spásné. (viz Unitatis
Redinegratio – 3)
Těm,
kteří dávají pozor, je dokonale zjevné, že maškarní bál dovršil půlnoc a
katolické masky se snímají – jedna po druhé.
Toto
je nádherná věc u bergogliovské okupace [papežského stolce] obecně a u
současného skandálu ohledně interkomunia konkrétně – obojí dokonale objasňuje
závažné omyly a mylné nauky, které přinesl koncil, a pak byly svědomitě šířeny
jeho lidmi na špinavou práci.
Zatímco
možná mohl člověk v letech ihned po koncilu rozumně tvrdit, že omyly
schované v textu Druhého vatikánského koncilu, jsou v jistém smyslu
nečinné nebo ne zcela zjevné (tj. byly to „časované bomby“, jak to nazval
Michael Davies); nyní už to neobstojí.
Bezvěrci
v katolickém kostýmu, jako Jorge Bergoglio, denně odkrývají svou skutečnou
totožnost, aby ji všichni viděli. Jistě, nadále sami sebe identifikují jako
katolíky – to jest jako nové a vylepšené
katolíky – ne všichni jsou však oklamáni.
Jejich
rozmanité hereze a rouhání se setkávají s hlasitou opozicí, odsuzováním a
napomínáním od vzrůstajícího počtu pravých věřících na všech úrovních
v Církvi – mezi obyčejnými laiky, teology, řeholníky, kněžími, biskupy a
dokonce i mezi určitým počtem lidí z kardinálského kolegia.
Masky
však nepadají jen z bergogliovských tváří, protože i slepí, zbabělí a ti,
co nesou spoluvinu, také odkrývají svou pravou identitu.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D.
Grof
