Pobožnost křížové cesty (2018)

Pobožnost křížové cesty (2018)

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 18. března 2018

Pašijová neděle

***

Drazí věřící!

Počínaje touto nedělí vstupujeme do času utrpení Našeho Pána, Jeho hodiny, o níž tak často hovořil.

Poprvé hovořil o Své hodině na svatbě v Káně, když došlo víno: „Ženo...ještě nepřišla má hodina.“ (Jn 2:4)

Podruhé je tato hodina, Jeho hodina, zmiňována v konfliktu se Židy v chrámu: „Zamýšleli ho zajmouti, ale nikdo na něho nesáhl rukou, neboť dosud nepřišla jeho hodina.“ (Jn 7:30)

Potřetí čteme o Jeho hodině, když Ježíš učil farizeje v síni pokladnic v chrámu:

„A nikdo ho nejal, neboť ještě nepřišla jeho hodina.“ (Jn 8:20)

Na Poslední večeři tato hodina přišla, aby z tohoto světa odešel k Otci. (Jn 13:1)

A na Olivové hoře nakonec nadešla: „Vy klidně spíte dál? Hle, přiblížila se hodina, kdy Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků.“ (Mt 26:45)

Tato hodina, Jeho hodina, je Umučení, je Jeho utrpení. Přišel na svět, aby vykoupil lidi na Kříži.

Během tohoto období budeme rozjímat o Umučení Našeho Pána Ježíše Krista. Během tohoto období Církev čte o Kristově Umučení, které nám předali svatí evangelisté. Recituje bolestný růženec, křížovou cestu a další pobožnosti ke cti Kristova Umučení jako jsou pobožnost ke svatým ránám, pobožnost ke svaté tváři apod.

Dnes se zamysleme nad jednou z těchto pobožností, nad křížovou cestou.

1. Jak se pobožnost křížové cesty vyvinula?
2. Proč bychom se měli modlit křížovou cestu?
3. Jak bychom se křížovou cestu měli modlit?

Jak se pobožnost křížové cesty vyvinula?

Anna Kateřina Emmerichová viděla, jak již Matka Boží, spolu s druhými ženami, často kráčela podél křížové cesty. Později je následovali další zbožní křesťané. Některá zastavení kříže jsou dána Evangeliem, jiná tradicí, jako jsou třetí, čtvrté, šesté, sedmé a deváté zastavení. Zastavení: „Pán Ježíš padá pod křížem poprvé – Pán Ježíš potkává Svou Matku – Veronika podává Pánu Ježíši roušku – Pán Ježíš padá pod křížem podruhé – Pán Ježíš padá pod křížem potřetí“, tato zastavení nejsou ve svatém Evangeliu zmíněna.

V dřívějších dobách již byla zastavení kříže označena kameny nebo kaplemi. Asi v roce L.P. 327 vydala císařovna Helena příkaz hledat Kříž.

V kapli Nalezení sv. Kříže zde v Praze máme nad oltářem velmi krásné zpodobnění této události. Tehdy Helena nalezla tři kříže a o něco dál ceduli, která byla připevněna na Kříž Našeho Pána, a o níž podává zprávu svatý evangelista Jan (19:20), že byla napsána ve třech jazycích – v hebrejštině, latině a řečtině.

Nedalo se však určit, na kterém z těchto křížů byla tato cedule upevněna. Pak tuto obtíž vyřešil zázrak. Po vroucí modlitbě nařídil biskup Makarius Jeruzalémský vložit tyto tři kříže jeden po druhém na tělo vážně nemocné ženy. První dva jí nepřinesly žádné uzdravení, ale třetí ji okamžitě vyléčil, jak se o tom podává zpráva v Římském breviáři 4. května.

Zde v Praze umělec nezpodobnil nemocnou ženu, ale mladého muže.

Poté, co Helena našla spásný Kříž, nařídila vystavět velkolepý chrám na místě nalezení a v tomto chrámu zanechala ve stříbrném pouzdře kus Kříže. Další kus kříže přinesla svému synovi Konstantinovi.

Tento kus byl uchováván v Římě v bazilice svatého Kříže v Jeruzalémě, která je nyní jednou ze sedmi římských bazilik vedle baziliky Sv. Petra ve Vatikáně, baziliky sv. Pavla Za hradbami, baziliky sv. Jana Křtititele a sv. Jana Evangelisty v Lateráně, baziliky Panny Marie Sněžné, baziliky sv. Vavřince Za hradbami a baziliky sv. Sebastiána Za hradbami.

Svatá Helena svému synovi také přinesla hřeby, s nimiž bylo Nejsvětější tělo Ježíšovo přibito na Kříž.

Na její žádost papež Silvestr I. udělil odpustky těm, kteří navštívili místa Umučení.

Františkáni, jimž byla tato svatá místa svěřena od roku 1342, byli první, kteří postavili ve svých chrámech křížovou cestu, aby dali alternativu těm věřícím, kteří nemohli osobně vykonat pouť do Jeruzaléma.

Pobožnost křížové cesty se brzy rozšířila i mimo františkánské chrámy. Na mnoha místech jako jsou Graz (Rakousko) a na mnoha místech v Německu, Francii, Polsku a v jiných zemích byly postaveny celé Kalvárie.

Papež Inocenc XI. byl první, kdo udělil odpustky také pro tyto křížové cesty a tak se křížová cesta stala jednou z nejpopulárnějších pobožností katolického lidu.

Křížová cesta neměla vždy a všude 14 zastavení, ačkoliv tato nakonec převládla. Původně byla v Jeruzalémě pouze dvě zastavení. V poutním chrámu Maria Loreto v Čechách (poblíž města Chebu) existuje křížová cesta s 27 zastaveními. Během 15. století se šířila křížová cesta se sedmi zastaveními podle sedmi denních hodinek breviáře a sedmi římských bazilik.

Proč bychom se měli modlit křížovou cestu?

Protože:

1. ve všech svých trápeních nacházíme útěchu v Kristově Umučení. Kristus na sebe vzal všechna utrpení!
2. náš život je křížovou cestou a bude křížovou cestou: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sám sebe a vezmi svůj kříž a následuj mne!“ (Mt 16:24, Mk 8:34, Lk 9:23)
3. křížová cesta je školou ctnosti, která obsahuje vše, co je potřeba, aby nás to vedlo k dokonalosti.
   Jak bychom se měli modlit křížovou cestu?
   Měli bychom se ji modlit s úmyslem děkovat Bohu, polepšit se a získat odpustek, který je s touto pobožností spojen.
   Někdo, kdo se modlí křížovou cestu soukromě, musí projít všechna zastavení, aby získal úplný odpustek. Jestliže se modlíme společně, musí projít zastavení alespoň kněz, který modlitbu vede. Věřící, kteří zůstávají na svých místech, by měli každé zastavení uctít alespoň pokleknutím.
   Podívejme se, co nás chce Ježíš naučit při každém zastavení: Neměli bychom reagovat, i když jsme nespravedlivě odsuzováni. Měli bychom nést svůj kříž s láskou, opět povstat, když zhřešíme, a nikdy neklesat na mysli. Měli bychom prosit Matku Boží, aby přišla na naši křížovou cestu, aby nás utěšila.
   Kristus nás učí, abychom někdy nechali druhé podílet se na naší křížové cestě a snášet mrzuté lidi. Měli bychom vyznávat svou víru v Boha, jako to činila svatá Veronika, a měli bychom si vzpomenout na své hříchy, když trpíme. Jako Kristus bychom měli být připraveni dát vše, co máme, za Boha z lásky, a být vázáni povinnostmi našeho stavu a povolání.
   Jako Kristus bychom měli zbožně a ochotně přijmout smrt z rukou Božích. Ve Svatém přijímání bychom Jej měli přijmout do svého náručí s čistým srdcem, jako to učinila Matka Boží po Jeho snětí z Kříže. Také bychom se měli starat o křesťanský pohřeb.
   Drazí věřící,
   poté, co lid reptal na poušti, Bůh seslal jako trest jedovaté hady. Lid Jej volal a Bůh nařídil Mojžíšovi, aby vyrobil bronzového hada.
   Každý, kdo k němu pohlédl s důvěrou, byl zachráněn.
   Bronzový had je vzorem pro Kristův Kříž. Každý, kdo loajálně a s důvěrou vzhlíží ke Kristovu Kříži, bude spasen.
   Během nadcházejících dvou týdnů zvláště pěstujme pobožnosti ke Kristovu Umučení! Amen.
   Překlad: D. Grof