Komentář Eleison DLVI – Rodičovství dnes - III (2018)
(556)
10. března
2018
RODIČOVSTVÍ DNES - III
KE 553 („Rodičovství
dnes – I“, 17. února) tne do živého. Není to překvapivé. Ďábel má
prakticky celou společnost ve svém sevření. Bojiště se přesunulo do těch rodin,
které ještě v jeho sevření nejsou. Rodiče, nepřestávejte doufat
v Boha (což ďábel chce, abyste učinili), ale přijměte opatření odpovídající
závažnosti této situace a pochopte logiku dvou protiopatření, jež Bůh skrze
Svou Matku pro tuto situaci nabízí. Pak udělejte, co můžete, a ponechte své
děti v rukách Naší Paní.
Na
„Rodičovství dnes – I“ doposud reagovalo několik čtenářů, a jistě jich bude
víc. První čtenář si naříká, že analýza P. Delagneaua přesně pasuje na jeho
vlastní rodinu. Vloni den po Vánocích se jejich nejstarší dcera, která právě dosáhla
20 let, obrátila zády k rodině, opustila „jednou provždy“ tradičně
katolický způsob života této rodiny, a obrátila se ke světu, navíc
s nastávajícím sňatkem, na jehož uzavření není připravená. Jiskřičkou
naděje však je, že ten mladý muž, o nějž se jedná, nemá žádné náboženství, což
znamená, že s ní může nalézt svou cestu k Bohu snadněji, než kdyby nějaké
náboženství měl! Další jiskřičkou naděje je pořád i to, že ji mateřství může
přivést zpět k realitě, jako to učinilo u Marie Šatovové v románu
„Běsi“ od Dostojevského (který viděl přicházet moderní svět).
Druhý čtenář
se, pokud jde o přesnost vyobrazení dnešních mladých ze strany P. Delagneaua,
zamýšlí nad tím, proč tyto „Komentáře“ stále mladým lidem dnes obecně
doporučují, aby se brali. Píše, že zbyli sotva nějací z poloviny ryzí mladí
muži nebo ženy, protože se „změnil základní materiál“. Není možná čas – ptá
se – zvážit možnost, že Bůh chce, aby více mužů i žen zůstalo svobodných a aby snášeli
osamění, ale aby osvobozením od rodinných závazků měli více času na boj
v celibátu a na oběť? Říká, že na pracovišti chce přicházející generace
zaměstnanců peníze, moc a volný čas, a že nemají žádnou, ani teoretickou,
představu o jakémkoliv pracovním étosu, a skoro všichni žijí ve hříchu, s
„partnery“ nebo s druhým manželem či manželkou nebo s tou či onou
úchylkou. „Ježíši, smiluj se,“ uzavírá to.
Třetí čtenář
prohlašuje, že je to vše velmi dobře, že se P. Delagneau obrací na rodiče, ale
co dnes dělá Církev, aby hájila rodiny? Přičemž tento čtenář je sám dost starý,
aby se s potěšením mohl dívat zpět do 60. let 20. století, kdy jeho
vlastní matka vždy byla doma, aby dohlížela na děti. Nyní – říká – jen málo
rodin může vyjít s penězi, aniž by matka musela opustit domov a jít do
práce, a děti se musí ponechat státu, aby na ně dohlížel, protože oficiální
Církev je v úzkých a katolická Tradice je příliš vytížená. Životní
podmínky rodin jsou určovány státem, který není nakloněn rodinám a nemá žádnou
z dovedností Církve, aby byl schopen pomoci s lidskými problémy
rodin. Tento čtenář dochází k závěru, že jsme zotročeni jako Židé
v Egyptě. Říká však také, že protože Bůh zanechal rodiny v dnešní
situaci, musí existovat něco, co s tím mohou udělat.
Vskutku.
„Kde je vůle, tam je cesta.“, říká přísloví. A Tridentský koncil cituje sv.
Augustina v tom smyslu, že Bůh nemůže opustit duši, která prvně neopustila
Jeho. Solženicyn řekl, že Rusko by nikdy nepadlo do komunistického pekla, kdyby
se neobrátilo zády k Bohu. Všemohoucí Bůh toto peklo dovolil, aby „Svatou
Rus“ přivedl zpět k Sobě. Trvalo to několik let, ale tento návrat
k Bohu se dnes děje po celém Rusku, i když toto obrácení není ještě
katolické. Trpělivost. Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie ho
zajistí. „V utrpení je ponaučení.“ A rodiny po celém konzumním Západu nyní
silně strádají. Trpělivost.
Rodiče
především potřebují pochopit naléhavost potřeby uchýlit se ke dvěma nápravným
prostředkům Naší Paní, k růženci
a k pobožnosti
prvních sobot, abychom usmířili její Neposkvrněné Srdce. Protože kdo
může říct, že kterýkoliv z těchto nápravných prostředků je naprosto
nemožný? Ať se rodiče skutečně snaží u obojího – pět tajemství [růžence]
s dětmi, dalších deset individuálně, je-li to vůbec možné; a tak dlouhou
jízdu autem, jak to může být nezbytné kvůli prvním sobotám. A jak by je pak
Naše Paní mohla opustit? Nemožné!
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
