List „Placuit Deo“ – tanec s Židy (2017)
Poznámky
k Listu Kongregace pro nauku Víry „Placuit Deo“, týkajícího se „některých
aspektů křesťanské spásy“
Louie Verrecchio
5.
března 2018
Prefekt
Kongregace pro nauku Víry (KNV), arcibiskup Luis F. Ladaria Ferrer, rozeslal pod
názvem Placuit Deo jménem KNV list biskupům
katolické Církve O některých aspektech
křesťanské spásy.
Všichni
ostatní publicisté tento text komentovali dostatečně důkladně. Z tohoto
důvodu se zaměřím jen na jeden jednotlivý bod, který jsem nikde neviděl
rozvinutý. Na bod, který může být docela dobře považován za klíčový pro jeho
četbu.
První
věc, která na věrné katolíky vyskočí, je téma křesťanská spása, jako by existovala i nějaká jiná.
První
výskyt této fráze, jejž jsem byl schopen dohledat na vatikánském webu, se
datuje zpět do roku 1976 (do pontifikátu brzy oceněného Pavla VI.) v textu
vytvořeném Mezinárodní teologickou komisí.
Toto
se, jak předpokládám, pokládá za onu „rozsáhlejší tradici víry“ zmiňovanou
v prvním odstavci toho textu.
Není
potřeba říkat, že toto vyjadřování odpovídá pokoncilnímu kurzu, protože od té
doby již dávno modernistický Řím přijal onu lež, že všechna náboženství
nabízejí cestu ke spáse.
Když
jsme řekli toto, mám silné podezření, že primární motivace pro tak pečlivé
vymezení tohoto pojednání o spáse, je mnohem specifičtější. Bylo tak učiněno
především v úctě k Židům a snad i s jejich přispěním.
Ačkoliv
byl text listu zveřejněn teprve minulý týden, byl přijat na plenárním zasedání
KNV konaném 24. ledna 2018.
Přišel
právě měsíc poté, co různí šéfové dikasterií ve Vatikánu začali konzultovat se
svými „staršími bratry“, aby prodiskutovali jejich plány do budoucna.
Dle
zprávy z 2. ledna 2018 z Mezinárodní
rady křesťanů a Židů:
Konala se setkání mezi
členy IJCIC, Židovského mezinárodního výboru pro mezináboženské konzultace, a
zástupci vysoký vatikánských kruhů včetně kardinála Pietra Parolina a arcibiskupa
Paula Richarda Gallaghera [státní sekretariát]; kardinála Kurta Kocha a P.
Norberta J. Hofmanna S.D.B. [vatikánská Komise pro náboženské vztahy s Židy]; Msgr. Luise Ladaria Ferrera [KNV];
kardinála Petera Appiaha Turksona; Msgr., Daria Edoarda Viganó [sekretariát pro
komunikaci]; a Grega Burkeho, ředitele Vatikánského tiskového úřadu.
[zvýraznění doplněno]
Tato
zpráva nám říká, že IJCIC „je mimo jiné složen z Americko-židovského
výboru (AJC), Ligy proti pomluvám (ADL), B´nai B´rith International, Světového
židovského kongresu (WJC) a zástupců hlavních větví dnešního judaismu – ortodoxního,
konzervativního a reformně liberálního hnutí.“
Jinak
řečeno, zahrnuje seznam všech činitelů zla, kteří něco znamenají, protože IJCIC
reprezentuje zájmy těch, kteří chtějí vytvořit Obec lidskou, nikoliv jen jako
nezávislou na Vládě Ježíše Krista a ignorující Jeho autoritu, ale spíše [přímo]
v troufalé opozici vůči Našemu Pánu a Jeho Království.
Plody
jejich kolektivních snah jsou dobře známé, protože známí Židé z této
skupiny jsou na samém čele takových hnutí, jako jsou radikální
environmentalismus, potratových a jiných snah zacílených na kontrolu populace,
tzv. genderových nonkonformistů a homosexuálního aktivismu, abychom jmenovali
jen ty nejzjevnější.
Podle
zprávy IJCIC:
Rozhovory pokrývaly
extrémně široký rozsah problémů. Šestnáct židovských zástupců se dozvědělo o
ohromném novém a ambiciózním projektu Vatikánu na zredukování počtu jeho
oddělených sekcí a jejich spojení do velkých dikasterií s nadějí vytvoření
zjednodušených a silnějších celků a jednotek. Židovští delegáti reagovali tím,
že nabídli těsnější spolupráci…
Při
tom se podívejme, jaké tato „těsnější spolupráce“ Vatikánu s židovskými
nepřáteli Krista Krále již přinesla plody v Placuit Deo, v textu, který nepochybně shledávají nanejvýš
přijatelným.
Za
prvé uznejme, že tento list je mistrovským kouskem lstivosti – nabízí kousky
pravdy spolu s dvojznačnostmi a odchýleními, které slouží k jejímu
naředění až do té míry, že se utopí v ignoranci. To je samozřejmě
poznávacím znamením všech ďábelských snah.
Tuším,
že někteří mě obviní, že čtu v tomto textu příliš mezi řádky, já však mám jen
malou pochybnost, že slova, která chci zdůraznit, byla vybrána velice záměrně a
do velké míry z jasných důvodů.
Hned
z kraje se tento list zaměřuje na daný problém, když konstatuje:
Neopelagiánský
individualismus i neognostické pohrdání tělem znetvořují vyznávání víry
v Krista, jediného, univerzálního Spasitele.
Nu,
to není špatné, že? Konec konců to říká, že Kristus je jediný, univerzální Spasitel!
Opravdu
to říká?
Člověk
si všimne, že tento text velmi pečlivě zasazuje neopelagianismus a
neognosticismus do takového rámce, že nejde o útok proti neměnné pravdě, ale
spíše jen o urážku při „vyznávání víry v Krista“.
Jinak
řečeno, pokud člověk nevyznává víru v Krista, pak to není nic proti
ničemu.
Placuit Deo
je předkládán jako interní oběžník, který má za cíl hovořit pouze o tom, čemu věříme jako křesťané. No budiž, problém
ale leží ve skutečnosti, že to bylo podle všeho záměrně napsáno tak, aby to
uklidňovalo, spíše než obracelo ty, kteří nevyznávají víru v Krista,
zvláště Židy.
Nejste
přesvědčeni?
Považte,
list okamžitě vznáší rétorickou otázku:
Jak by Kristus mohl
zprostředkovat Úmluvu celé lidské rodiny, kdyby lidé byli izolovanými jedinci,
kteří se uspokojují svým vlastním úsilím, jak navrhuje neopelagianismus?
To
zní opravdu dobře, že? Tedy, dokud si člověk nepoloží svou vlastní otázku:
Je to jen náhoda, že ten text zde
vznáší otázku, která jako by byla v protikladu k prostému konstatování
toho, co napsal sv. Pavel ve svém Listu Židům týkajícím se prostřednictví Krista?
Jinak
řečeno, rovná se to jen nevinnému pokusu upoutat čtenáře skrze použití běžného
jazykového prostředku, nebo je to záměrný pokus vyhnout se tomu, aby se řekla
následující pravda:
A proto je [Kristus]
prostředníkem nové úmluvy, aby skrze smrt podstoupenou na vykoupení za hříchy
(spáchané) za první úmluvy dostali zaslíbené věčné dědictví ti, kdož jsou
povoláni. (List Židům 9:15)
Vidíte,
že sv. Pavel dává na srozuměnou, že prostřednictví Krista je takové, že spása
Židů spočívá v Něm; původní úmluva nemá jakoukoliv platnost, pokud jde o
dosažení věčného života, což je pravda, kterou se autoři Placuit Deo neodvažují jednoduchým jazykem vyhlásit.
Když
doposud tancovali podle svých židovských mentorů, kladou pak svědomitě ještě
další rétorickou otázku:
Jak by to také bylo
možné, aby spása prostředkovaná Vtělením Ježíše, jeho životem, smrtí a Zmrtvýchvstáním
ve svém pravém těle, přišla k nám...
Pozor:
Jak by spása mohla přijít ke komu? K nám...
Placuit Deo
začíná odpovídat na své vlastní otázky tvrzením, že:
Tento aktuální list
chce znovu potvrdit, že spása spočívá v našem spojení s Kristem... [zvýraznění doplněno]
Chápete
to?
Máme
zde list adresovaný biskupům katolické
Církve, který se snaží hovořit velice specificky o křesťanské spáse; proto jednoduše neuvádí, že spása spočívá ve
spojení lidstva s Kristem, ale
spíše v „našem“ – míněno křesťanském
– spojení s Kristem.
Pokud
jde o Židy, jak uvidíte, ti, jsou vždy disponovaní.
Musíte
připustit, že ďábel je v této hře zatraceně dobrý, a teprve se zahřívá,
když následně říká:
V žádném momentu
v dějinách Bůh nepřestal nabízet svou spásu synům a dcerám Adama (srov.
Gen 3:15) a ustanovil svou smlouvu s celým lidstvem v Noemovi (srov.
Gen 9:9) a později s Abrahámem a jeho potomky (srov. Gen 15:18).
Nabídl
Bůh opravdu spásu těm, kteří přišli před Kristem a nebo – poté, co Adam a Eva
upadli v nemilost, jak je zaznamenáno v Genesis 3:15 – nahradil „až přišla
plnost času“ slib jim učiněný tak, že vykoupí „ty, kdož budou pod zákonem“?
(srov. Galaťanům 4:4-5)
Věrní
katolíci znají odpověď, ale abychom byli dokonale jasní, poslechněme si výklad
o spáse ze strany našeho prvního papeže vzhledem ke slibům učiněným
patriarchům:
O té spáse přemýšleli a
bádali proroci; ti prorokovali o milosti pro vás (určené). Bádali, na který
nebo na jaký čas poukazoval Duch Kristův v nich (mluvící), když
předpovídal o Kristových utrpeních a oslavách následujících po nich. Jim bylo
zjeveno, že nikoli pro sebe, nýbrž pro vás připravovali to, co vám nyní
zvěstovali ti, kdož vám kázali evangelium v Duchu svatém s nebe
seslaném. (To jsou věci), do nichž touží nahlédnouti andělé. Proto si
podpásejte bedra, to jest svou mysl, buďtež střízliví a zcela upřete svou
naději na tu milost, která se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus. (1 Petr
1:10-13)
Pozor:
Nezasloužený dar spásy je nabízen v Ježíši Kristu a jenom v Něm. A
přesto se list KNV usilovně snaží naznačovat, že Stará úmluva [mozaický zákon –
pozn. překl] byla a zůstává spásnou pro Židy sama o sobě a v sobě.
Pokud
by existovala jakákoliv pochybnost ohledně toho, zda je či není shora zmíněný
text zamýšlen k uklidnění Židů, odpověď je dána jen o dvě věty později,
kde čteme:
Tím, že si vyvolil lid,
kterému nabídl prostředky k boji proti hříchu a aby se přiblížil k Němu,
připravil Bůh příchod „mocného Spasitele v potomstvu Davida, svého
služebníka“. (Lk 1:69)
Tím, že si vyvolil lid...
Tento
text se odkazuje na „vyvolený lid“; na ty, kteří setrvávali, a opovažují se
prohlašovat, že i nyní setrvávají, ve Staré úmluvě.
A
tak tedy člověk přemýšlí, jaké přesně jim Bůh nabídl „prostředky k boji
proti hříchu“?
Jestliže
to znamená, že text naznačuje, že Židé byli Bohem obdařeni prostředky
k poražení hříchu, jehož odměnou je smrt, pak je odpovědí to, že
neposkytl. Toto vítězství existuje pouze v Kristu Ježíši, Jehož Židé
odmítli, ale Kongregace pro nauku Víry je vzdálená toho, aby toto v listu,
který má v úmyslu hovořit o spáse, řekla.
Závěrem,
ačkoliv může člověk citovat několik katolických výroků v textu Placuit Deo, nenechte se zmást:
Byl
jasně sepsán v úctě k nepřátelům Našeho Pána a měl by být odeslán ke
spálení spolu s mnoha jinými koncilními a pokoncilními texty.
Modleme
se za ty, kteří spolupracovali na jeho vytvoření, ať se již identifikují jako
katolíci nebo Židé, aby jim byla dána milost obrácení a nabídka spásy, a aby je
přijali dříve, než bude příliš pozdě.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad:
D. Grof
