(459)
30. dubna
2016
BISKUPSKÁ DEKLARACE II
Zde je druhá
a poslední část biskupské Deklarace při svěcení biskupa Thomase Aquinase před šesti
týdny, 19. března, v Brazílii:
Nejzávažnější ze všeho je přesto v našem 21.
století asi ta spousta katolíků, duchovních i laiků, kteří stále poslušně
následují ničitele. Pokud jde o duchovní, jak si ničitelé mezi nimi nemohou být
vědomí toho, co dělají? Musí to být oním „ďábelským zmatením“ zmiňovaným ještě
před koncilem sestrou Lucií z Fatimy. A pokud jde o laiky, jak mohou mnozí
stále nevidět, že katolická autorita existuje pouze, aby nastolovala katolickou
Pravdu, a jakmile tuto Pravdu zradí, ztrácí své právo být uposlechnuta? Musí to
být tímtéž „zmatením“. V čem přesně tedy toto zmatení spočívá? Ve ztrátě
Pravdy, v postupné ztrátě veškerého smyslu samotné existence objektivní
pravdy, protože lidé se chtěli osvobodit od reality Boha a jeho stvoření, a
nahradit tuto realitu svou vlastní fantazií, aby si mohli dělat, co se jim
zlíbí. Je to vždy působení falešné svobody.
Bůh však neopouští svou Církev a tak v 70. letech
20. století vyvýšil arcibiskupa Lefebvra, aby jí přišel na pomoc. Arcibiskup
rozpoznal, že papež a jeho spřízněné duše na koncilu kvůli tomu, aby byli
moderní, opouštěli Tradici Církve, a tím, že tak činili, by zničili Církev.
Díky svého druhu zázraku se mu podařilo vytvořit v rámci Církve solidní
odpor vůči pokračujícímu ničení, ve formě Kněžského bratrstva, které zasvětil
sv. Piu X., papeži, který viděl skrze zkaženost moderní doby. Římské autority
by se však nespokojily s kýmkoliv odmítajícím jejich údajnou koncilní „obnovu“,
činily tedy vše, co bylo v jejich moci, aby přiměly arcibiskupův odpor
zmizet.
On se jim však postavil, a aby zaručil, že jeho dílo
nesmírné důležitosti pro obranu katolické Tradice přežije, přistoupil
v roce 1988 k vysvěcení čtyř biskupů proti výslovné vůli pomýlených
římských autorit, ale v linii s nevyslovenou vůlí všech papežů od
počátku Církve, s výjimkou posledních čtyř, které si všechny získal
koncil.
Toto hrdinské rozhodnutí arcibiskupa Lefebvra bylo
více než dostatečně ospravedlněno událostmi, zvláště nepřetržitým úpadkem
církevních autorit, jejichž jediným přáním bylo přivést Církev do souladu
s dnešním zkaženým světem. Z těchto čtyř biskupů byl španělsky
hovořící jmenován, aby se usídlil v Jižní Americe a pečoval o katolíky,
kteří si chtěli udržet Víru všech časů, na celém tomto kontinentě, který byl
dříve tak katolický, ale kde nyní nebyli již žádní biskupové, na něž by se dalo
spolehnout, že povedou duše do nebe.
Bohužel úpadek od té doby pokročil, jen nyní je to
arcibiskupovo Bratrstvo sv. Pia X., které je na řadě stát se obětí všeobecného
zkažení skrze svou generální kapitulu z roku 2012, kde se vůdci Bratrstva
pod svým generálním představeným přiklonili ke koncilu. Namísto toho, aby
trvali na primátu neměnné nauky Církve, na Tradici, otevřeli dveře dohodě
s oficiálním Římem, vzdali se koncilu. A tak si od roku 2012 totéž zmatení
razí cestu v rámci Bratrstva, na jehož biskupy se alespoň v tuto
chvíli již nedá spoléhat. To je nejsmutnější, ale docela normální za současného
stavu Církve a světa. Proto je potřeba, aby byl vysvěcen ještě jeden spolehlivý
biskup, aby se zajistilo, že neměnná Víra přežije, zvláště tam, kde celý
kontinent duší potřebuje pravého pastýře, aby zachránil jejich duše pro
věčnost.
Kéž je Bůh s ním! Modleme se k Blahoslavené
Panně Marii, aby jej pod svým pláštěm zachovala věrného, věrného až
do smrti.
Biskup
Jean-Michel Faure
Biskup
Richard Williamson
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
