Komentář Eleison CDLX – Benediktovy pocity (2016)
(460)
7. května
2016
BENEDIKTOVY POCITY
Když byl
před dvěma měsíci v Itálii publikován rozhovor poskytnutý v říjnu
minulého roku Benediktem XVI. jezuitskému knězi, někteří pomýlení „zbožní“
katolíci jej pochopili tak, že bývalý papež se vrací k tradiční nauce
ohledně naprosté potřeby patřit kvůli spáse do katolické Církve. Bohužel,
rozhovor ve skutečnosti ukazuje zatvrzelého modernistu poměřujícího moderního
člověka nikoliv katolickou Pravdou, ale tuto Pravdu tím, co moderní člověk může
nebo nemůže pochopit a přijmout. Je třeba přiznat, že tazatel vznesl čtyři
závažné otázky a Benedikt se jim nevyhnul. Zde je další velice stručný, ale
v podstatě nikoliv nespravedlivý, souhrn rozhovoru s přidanými komentáři
kurzívou:
Otázka: Projevuje se VÍRA skrze společenství, které je na oplátku darem Božím?
Odpověď: Víra je osobní živý kontakt s Bohem
zprostředkovaný skrze živé společenství, protože abych věřil, potřebuji svědky
Boha, tj. Církev, která není jen souborem idejí (to je pravda, ale soubor idejí je přímo předmětem víry, v níž se
věří. Benedikt sdílí moderní subjektivismus.) Skrze církevní svátosti (v souladu s objektivními
parametry Víry) vstupuji do živého kontaktu s Kristem.
Otázka: Může moderní člověk pochopit Pavlovo
OSPRAVEDLNĚNÍ skrze VÍRU? (Všimněte si priorit moderního člověka.)
Odpověď: Pro moderního člověka Bůh nemůže
nechat většinu lidí trpět věčným zatracením (tentýž komentář). Starost o osobní spásu ve většině případů vymizela
(a co? Nauka se tedy musí změnit?).
Moderní člověk si však stále uvědomuje svou vlastní potřebu milosrdenství, zná
tedy svou vlastní nehodnost. Ve skutečnosti očekává spásnou lásku, jíž je Boží
milosrdenství, které jej ospravedlňuje (člověk
tedy hřeší, očekává Boží milosrdenství a to jej ospravedlňuje? To je čistý
protestantismus!). Na druhou stranu klasická idea Boha Otce zabíjejícího
svého vlastního Syna, aby uspokojil svou vlastní spravedlnost, je dnes
nepochopitelná. Spíše měl Otec a Syn tutéž vůli (ale Ježíš jako Bůh a člověk měl dvě vůle!) a masa světového zla
byla přemožena, jak tomu muselo být, skrze to, že se Bůh podílel na utrpení
světa, na němž se Otec a Syn podíleli stejnou měrou (ale Otec jako Bůh nemohl trpět, a jen jako člověk mohl Kristus trpět!
Tato nová nauka vyprazdňuje Vtělení, Kříž, hřích lidstva, Boží spravedlnost,
naše Vykoupení! Co zbylo z katolicismu?).
Otázka: Vyvinula se v moderní době
nauka o PEKLE?
Odpověď: „V tomto bodě stojíme před hlubokým
vývojem dogmatu“ (sic! Ale dogma se nemůže
vyvíjet. Jakožto moderní člověk, nemá Benedikt žádné ponětí o neměnné a
nezměnitelné pravdě.). „Po Druhém vatikánském koncilu bylo přesvědčení, že
nepokřtění jsou navždy ztraceni, nakonec opuštěno“ (jako by Druhý vatikánský koncil mohl změnit nauku Církve!). Pak
však vyvstává problém – proč být stále křesťanem (dobrá otázka!)? Rahnerovo řešení, že všichni lidé jsou
anonymními křesťany, opomíjí drama obrácení (pouze
„drama“ – nikoliv „naprostou nutnost“?). Řešení pluralistů, podle
něhož všechna náboženství postačují ke spáse, je nedostatečné (pravda). De Lubacovo řešení je,
že Kristus a Církev jaksi zaskakují za celé lidstvo, řekněme tím, že věří
v pravdu, praktikují ji a trpí pro ni. Je potřeba, aby to učinilo alespoň
pár duší.
Otázka: Jestliže musí být zlo odčiněno,
odčiňuje jej svátost ZPOVĚDI?
Odpověď: Kristus sám může odčinit zlo, ale
zpověď nás vždy staví zpět na stranu Krista.
Může ještě
někdo vzhledem k takovému rozhovoru pochybovat, že vůdci Bratrstva sv. Pia
X., kteří si myslí, že se mohou bezpečně podvolit těmto Římanům, jsou velice
pošetilí? Od humanismu a protestantismu se mylný pohled na Vykoupení vsáknul do
moderních těl a z moderních těl nakonec do katolických duchovních. Druhý
vatikánský koncil učí a hlásá křesťanství bez Kříže. Je vysoce populární, ale
naprosto mylné. Kéž se Bůh slituje nad těmito duchovními.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
