(462)
21. května
2016
NAUKOVÝ POSTOJ
„Komentář“
z minulého týdne (KE 461) nebude každému po chuti. Čtenáři možná odhadli,
že nejmenovaný autor dlouhého citátu byl téhož pohlaví jako taktéž citovaná sv.
Terezie z Ávily („trpět nebo zemřít“) a sv. Marie Magdalena de Pazzi
(„trpět a nezemřít“), a anonymní citát se mohl zdát příliš emocionální.
Kontrast s postojem papeže Benedikta citovaného týden předtím (KE 460)
však byl záměrný. Zatímco text tohoto muže ukázal postoj určující nauku, text této
ženy ukázal nauku určující postoj. Zjevně lepší je, že ta žena klade Boha na
první místo, jako Kristus v Getsemanské zahradě („Otče, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má vůle...“), než to, že
ten muž klade postoj na první místo a mění katolickou nauku a náboženství na
koncilní náboženství.
Tento
překvapivý kontrast zdůrazňuje, že prvořadost Boha znamená, že nauka je na
prvním místě, zatímco prvořadost postoje znamená, že na prvním místě je člověk.
Život však není o vyhýbání se utrpení, je o tom, jak se dostat do nebe.
Jestliže tedy nevěřím v Boha a uctívám namísto toho mamon (Mt. VI, 24),
nebudu věřit v žádný posmrtný život a budu platit za dražší a dražší léky,
abych se vyhnul utrpení v tomto životě, protože žádný jiný život
neexistuje. A tak západní „demokracie“ vytvářejí jeden neúnosný sociální stát
za druhým, protože nejjistějším způsobem pro „demokratického“ politika, aby byl
nebo nebyl zvolen, je zaujmout postoj pro nebo proti lékům zdarma. Starost o
tělo je vše, co zbylo v životě mnoha lidí, kteří nemají žádného Boha. A
tak bezvěrectví ruinuje stát: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají
stavitelé.“ (Žalm CXXVI, 1), zatímco: „Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!“
(Žalm CXLIII, 15). Náboženství vládne politice stejně jako ekonomice, jakékoliv
falešné náboženství k jejich újmě, pravé náboženství k jejich pravému
dobru.
Na základě
svého říjnového rozhovoru (KE 459) by mohl Benedikt odpovědět: „Ano, ale jaký
užitek má náboženství, v nějž věří čím dál méně lidí? Nad moderním
člověkem ztratilo katolické náboženství všech časů svou kontrolu. Včerejší
nauka může být pravdivá, nakolik je to jen možné, ale jaký má užitek, když již
nehovoří k člověku, jaký je dnes, kde je dnes? Nauka je pro duše, ale jak
mohu mluvit k současnému člověku o vykupitelském utrpení nebo o Vykoupení,
když mu utrpení nedává vůbec žádný smysl? Koncil byl naprosto nutný, aby
přetvořil nauku do formy srozumitelné lidem, jací dnes jsou.“
A na tento
postoj, který je v Benediktově rozhovoru implicitní, může být odpověď zde:
„Vaše Svatosti, nauka je pro duše, ano, ale aby je spasila od věčného trestu a
ne, aby je na něj připravila. Nauka se skládá ze slov, slova vyjadřují pojmy,
pojmy jsou nakonec o věcech reálných, aby se daly představit. Vaše Svatosti,
jsou Bůh, nesmrtelná duše člověka, smrt, Soud a nevyhnutelnost věčné spásy nebo
zatracení skutečnostmi vně mého myšlení? Jestliže jsou skutečnostmi nezávislými
na mě, změnila se jakákoliv z nich v moderní době? A jestliže se vůbec
nezměnily, nevyjadřují pak nauky, vyjadřující je, také, spolu s naukou o
prvotním hříchu, skutečné nebezpečí pro každého žijícího člověka upadnout do
pekla? V takovém případě, jakkoli nepříjemné tyto skutečnosti mohou být,
jakou možnou službu činím pro ostatní lidi tím, že přikrášluji nauky, abych
zamaskoval věčné nebezpečí, na místo, abych je před ním varoval? Jakou
důležitost mají jeho postoje ve srovnání s důležitostí toho, aby pochopil
a přijal pravé nauky, aby byl blaženě šťastný, a ne zcela zatracený na celou
věčnost – na celou věčnost?
Ale
v našem odpadlém světě chce masa lidí jen to, aby se jí říkali báje (II
Tim. IV, 4), aby se dala poduška pod jejich hříchy. Výsledkem je, že aby se
udržel mravní svět v rovnováze, musí existovat určitý počet mystických
duší, jež zná jen sám Bůh, které na sebe berou vážné utrpení pro Krista a za ostatní
lidi, a vsadím se, že většina z nich jsou ženy.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
