neděle 8. března 2015

O následování příkladu Ježíše Krista (1903)


O následování příkladu Ježíše Krista (1903)
Neděle třetí v postě
Buďtež Následovníci Boží, jako synové nejmilejší, a choďte v milování, jakož i Kristus miloval vás. (Ef. 5, 1).
Těmi slovy nás vybízí svatý apoštol Pavel, abychom následovali ve svém jednání a ve svém celém životě příkladu Ježíše Krista, Syna Božího, ano abychom Ho následovali především v lásce. Dobře k nám volá slovy těmito církev svatá v době svatopostní. Tu jest předmětem hlavním naší pozornosti Kristus Pán, Jeho utrpení a Jeho smrt; ale jak toto utrpení, tak také tato smrt mají nám býti povzbuzením, abychom spořádali život svůj dle přikázaní Božích a proto také dle příkladu Ježíše Krista. Ano, jako má býti vojsku v bitvě vzorem jeho statečný a rozumný vůdce, jako má býti žákům vzorem jejich učitel, jako má býti učedníkovi příkladem jeho mistr, jako mají býti synovi a dceři poučením dobří a ctností rodičové: tak má býti nám všem vzorem v našem životě pozemském Kristus Pán. Proto volá svatý Pavel: Buďtež následovníci Boží, řiďte se příkladem vtěleného Syna Božího, Ježíše Krista. Proto abychom toto přikázání ochotněji plnili, a abychom jím vysloveného prostředku ku svému spasení lépe užili, uvažujme dnes o následování příkladu Ježíše Krista.
1. Tažme se nejprve, co znamená následovati příkladu Ježíše Krista. Znamená to žíti za všech okolností a ve všech případech tak, jak učil a jak žil Kristus Pán sám. Proto následovati Ježíše Krista neznamená jmenovati se jen katolickým křesťanem, neznamená to, někdy se snad modliti, někdy chrám Páně navštíviti, někdy bližnímu svému dobrodiní prokázati; nýbrž následovati příkladu Ježíše Krista znamená vždycky a všude žíti tak, jak žil Kristus Pán; proto tak, jak mluvil Kristus Pán, mluviti tak, jak On myslil, mysliti, jak On jednal, také jednati; čili jak napsal spisovatel zlaté knížky „O následování Krista Pána“, blahoslavený Tomáš Kempenský, následovati života a mravů Krista Pána, nebo snažiti se, abychom celý svůj život spořádali podle Něho. Proto kdo jen na čas přikázání Páně plní, ale pak je přestupuje, kdo jen ústy Boha chválí, ale v srdci o ničem neví, kdo jen miluje Boha potud, dokud mu dobrodiní udílí, kdo Ho vzývá o pomoc jen tu, když jest v neštěstí, ale ve štěstí na Něho zapomíná; nenásleduje Ježíše Krista. Kristus Pán po celý život Bohu sloužil, po celý život pro Boha pracoval, po celý život pro Boha také trpěl; proto kdo Ho chce následovati opravdu a upřímně, musí činiti podobně. Zde nestačí jenom polovic člověka, půl srdce, rozdělení mezi Boha a svět nebo ďábla, nýbrž člověk má sloužiti Bohu celý, má Mu obětovati srdce celé. Kristus Pán sám řekl: „Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti,“ „nemůžete sloužiti Bohu a mamonu, to jest tomuto světu se všemi jeho poklady,“ nýbrž můžete sloužiti jen jednomu, buď Bohu, nebo světu; proto když chceme následovati příkladu Ježíše Krista, musíme Ho následovati se srdcem celým.
2. A tohoto následování jest nám všem tak potřebí, že žádný, kdo Krista Pána nenásleduje opravdu a upřímně, života věčného nedojde a dojíti nemůže. Bůh nám ponechal na vůli, chceme-li si voliti život věčný nebo smrt, chceme-li spasení nebo zahynutí; moudrý Sirach píše, že Bůh učinil člověka na počátku a zanechal ho v ruce rady jeho, to jest ponechal ho jeho svobodné vůli; předložil mu přikázání a rozkazy, vodu i oheň, dobré i zlé, ať si volí, co chce (15, 14–18). Avšak kdo chce žíti, kdo nechce zahynouti, musí nevyhnutelně následovati příkladu Ježíše; to již není ponecháno jeho svobodné vůli. Vždyť Kristus Pán sám řekl: „Já jsem cesta, pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, než skrze mne.“ (Jan 14, 6). Ano, Kristus Pán jediný nám cestu k nebeskému Otci ukázal, On nám tuto cestu také ušlapal, a kdo chce dojíti k Otci, nepřijde tam jinou cestou, než kterou šel Kristus Pán, Jeho příkladem. Proto může býti člověk učený, může býti bohatý, může býti tak chytrý, že podvede všecky, může se dovésti tak přetvářeti, že ho mají za spravedlivého všichni, může požívati slávy a úcty lidské, může býti i ve vysokých úřadech, může míti slavný pohřeb, může býti oplakáván i od mnohých, mohou za něho býti obětovány mše svaté mnohé, konány modlitby nepřetržité, může hrob jeho zdobiti nádherný pomník, snad i se skvostným a drahocenným obrazem Krista Pána ukřižovaného: jestli tohoto Krista nenásledoval opravdu v životě svém, všecko toto mu k životu věčnému neprospěje; Pán řekl: „Žádný nepřichází k Otci, leč skrze mne.“
A jindy řekl týž Božský Spasitel k svatým apoštolům, a proto také ku všem svým vyznavačům: „Příklad zajisté dal jsem vám, abyste jakož já jsem učinil, tak i vy činili.“ (Jan 13, 15). Zdaž mohou býti zřetelnější doklady proto, že Kristus Pán činil dobře, prokazoval skutky lásky také proto, abychom i my činili podobně, následovali Jeho příkladu? Proto volá jindy: „Vezměte jho mé na sebe, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.“ (Mat. 11, 29). Máme se tedy od Krista Pána učiti, máme Jeho příkladu následovati, a odměnou za to nám bude pokoj, který jest nejdokonalejší v blaženosti věčné. – Z té příčiny praví také kníže apoštolský svatý Petr: „Kristus trpěl za nás, pozůstaviv vám příklad, abyste následovali šlépějí jeho.“ (I. 2, 21). Z těchto slov obzvláště poznáváme, že nepostačí za příkladem Ježíše Krista jenom pracovati, nýbrž že jest nevyhnutelně potřebí také za příkladem Jeho trpěti.
Když si tedy připomeneme ještě jednou slova Kristova a tato svatého apoštola, poznáváme ze slov Kristových: „Abyste, jako já jsem učinil, tak i vy činili,“ že máme jako Kristus Pán vše činiti, z Jeho slov: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem,“ že máme jako On mysliti, a ze slov svatého Petra: „Kristus trpěl, pozůstaviv vám příklad,“ že máme jako Kristus Pán trpěti. – Všecky tyto pravdy vyjadřuje svatý apoštol Pavel takřka jedním slovem, když praví: „Oblecte se v Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 13, 14). Dle slov těchto má nás Kristus Pán pronikati celé, přikrývati celé, zdobiti celé, zahřívati celé, jako činí šat našemu tělu.
Z toho ze všeho jest patrno, že musí příkladu Ježíše Krista následovati všichni ti, kdo chtějí života věčného dojíti, a že tudíž žádný blaženosti věčné nedojde, každý zahyne na věky, kdo Krista Pána nenásleduje nebo docela následovati nechce. Tohle pravidlo neplatí jen pro kněze, nebo pro řeholníky, neplatí jen pro chuďasy, pro lidi neučené, ale platí pro všecky lidi bez rozdílu, od prvního Adama, kterýž byl, až do posledního člověka, který se narodí a dospěje k rozumu před posledním soudem, od nejchudšího žebráka až do nejmocnějšího krále, žádného nevyjímaje; žádný z nich nedojde k cíli svému leč příkladem Ježíše Krista.
3. Ostatně jsem přesvědčen, že o této pravdě nikdo nepohybuje; ale jest jiná velmi důležitá otázka, jestli také všichni příkladu Ježíše Krista následovati můžeme? Vždyť Kristus Pán jest pravý Bůh, my jsme pouzí lidé, Kristus Pán byl svým povoláním Vykupitel světa, a jak různá jsou povolání naše! Někteří lidé se živí namáhavou prací rukou svých, a přes to, že pilně pracují po celý život svůj, tak že jim nástroj, kterým se dřeli po celý život, téměř vypadává z ruky v hodině smrti, přece nemají potřebného oděvu a pokrmu ani pro sebe ani pro svou rodinu; jiný se živí obchodem nebo průmyslem, jiný vyučováním nebo hájením práva a pořádku, konečně, jsou i lidé, kteří nemohou pracovati a jsou odkázáni buď na almužnu jiných, o kterou prosí, nebo docela leží sklíčeni těžkou nemocí, tak že ani choditi nemohou. A tito všichni lidé, jichž, povolání a práce jest tak různá, mají jednu společnou a tutéž povinnost, následovati Ježíše Krista? Jest to možné? Mohou ji naplniti všichni?
Odpovídám: Jest to možné úplně, nikdo o tom nemůže a nesmí pochybovati. Že jest možno všem lidem následovati příkladu Ježíše Krista, to jest mysliti, mluviti, činiti, krátce vždy tak žíti, jak žil Kristus Pán, to poznáváme již z toho, že Bůh tuto povinnost uložil všem lidem. Vždyť Bůh neukládá žádnému člověku takových povinností, kterých nemůže vykonati, čili které přesahují jeho síly. Praví-li svatý apoštol Pavel (I. Kor. 10, 13), že Bůh nedopouští, abychom byli pokoušeni nad to, co nemůžeme snésti, čili nad své síly, jak by mohl od nás žádati celý náš život takový, který bychom nemohli žíti, čili jak by nám mohl ukládati, následovati příkladu Ježíše Krista, kdyby to bylo pro nás nemožné? Není to ovšem snadné, a síly naše samy k tomu nestačí; nýbrž jest to obtížné, a jest k tomu životu potřebí milosti Boží, které ale Bůh neodepře nikomu, kdo za ni prosí a kdo jí nečiní překážky.
Ostatně tažme se podrobněji, v čem záleží hlavně následování Krista Pána, a uznáme, že to není žádnému člověku nemožno. Svatý apoštol praví právě ve dnešní svaté epištole, že máme Krista Pána hlavně následovati v lásce; praví: „Choďte v povolání, jakož i Kristus miloval vás.“ A jest láska k bližnímu pro některého člověka, ať jest v povolání jakémkoliv, nemožná? Zajisté pro žádného. Dále Kristus Pán miloval nade všecko Boha. A jest láska k Bohu pro někoho nemožná? K tomu odpovídám: Lásku k Bohu již pouhý rozum tak zřetelně člověku předpisuje, že člověk musí sám důvody rozumové přemáhati a zamítati, aby dospěl jen k té domněnce, že snad Boha milovati nemusí. Kdo jest dokonalejší než Bůh? Kdo nám prokazuje více dobrodiní než Bůh? Proto koho máme více milovati než Boha?
Kristus Pán sám dále učí, že Ho máme následovati hlavně v tom, že jest tichý a pokorný srdcem, tedy v trpělivosti a v pokoře. A můžeme říci, že jest pro některého člověka nemožnou trpělivost nebo pokora? Že žije v takových okolnostech, že nemůže býti trpělivým, že nemůže býti pokorným? Zajisté že nikoliv. Ó kdo pozemský život Krista Pána zná, kdo k Němu svůj život, své povolání, ať jest jakékoliv přirovná, každý musí uznati, že může následovati příkladu Ježíše Krista. Všichni ovšem musíme uznati, že tak dokonalými, jako byl Kristus Pán již zde na zemi, nikdy nebudeme – toho od nás také Bůh nežádá – ale všichni můžeme a máme Kristu Pánu, svému vzoru, co nejvíce se přibližovati.
Proto následujte, nejmilejší, příkladu Ježíše Krista, Jeho lásky k Bohu a k bližnímu, Jeho poslušnosti a pokory. Z lásky k Bohu konejte v této době svatopostní více skutků pobožných než jindy, z lásky k Bohu na Krista Pána více myslete, z lásky k bližnímu, kdo můžete, hojněji almužny udílejte a za sebe se vespolek modlete. Z pokory a poslušnosti pak přijměte v posvátné době velikonoční, ku kteréž náleží také půst, svátost pokání a Nejsvětější Svátost Oltářní. Tím se Kristu Pánu svým jednáním nejen připodobníte, nýbrž Kristus Pán se s vámi co nejúžeji spojí, a vás tak pokud možno nejvíce k sobě povznese a sobě připodobní. Amen.
Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1903, str. 228
Zpracoval: Jakub Albert