neděle 29. března 2015

Jak se máme připraviti na oslavu památky utrpení a smrti Pána Ježíše? (1901)



Jak se máme připraviti na oslavu památky utrpení a smrti Pána Ježíše? (1901)
Neděle květná
Mnohý zástup prostíral roucha svá, a jiní sekali ratolesti se stromů a metali je na cestu. (Mat 21, 8).
Budeme slaviti tohoto týdne památku velmi důležitou, ano nejdůležitější z celého roku církevního. Naznačuje to již jméno, kterým týden tento nazýváme. Vždyť slove jediný z celého roku týdnem velikým a poslední dny čtvrtek, pátek a sobota, mají jména zvláštní, jakých nemají v celém roce církevním. Týden tento slove také svatým, jak se nenazývá taktéž žádný týden z celého roku církevního. Slove velikým, poněvadž se v něm staly věci veliké, slove svatým, poněvadž se v něm staly věci svaté, které jsou pramenem našeho posvěcení.
Poněvadž se tedy přiblížil týden tak důležitý, jest naší povinností, postarati se o to, abychom ho strávili a zažili v duchu svaté církve. Proto uvažujme hned na počátku, jak se máme připraviti, abychom slavili památku utrpení a smrti Pána Ježíše náležitě?
Církev svatá přikazuje na jednotlivé neděle a svátky roku církevního předčítati různé částky svatých epištol a svatého evangelia z té příčiny, abychom si připomínali rozličné pravdy a rozličné události z učení Páně a z Jeho života a v duchu těchto pravd a událostí trávili rozličné části roku církevního. Proto chceme-li poznati, jak máme tráviti týden svatý, nebo jak se máme na oslavu památky utrpení a smrti Páně připraviti, vezměme ku pomoci svatou epištolu nebo svaté evangelium nebo oboje. Já dnes hledím na svaté evangelium, a ačkoliv se v něm připomíná událost ze života Páně tak radostná a slavná, přece v ní vidím pokyny, jak se máme připraviti na oslavení památky utrpení a smrti Páně. – Svatá církev se snaží dnes napodobiti událost svatého evangelia; proto se světí v chrámech Páně kočičky, a koná se s nimi průvod. Avšak kde v tom průvodu nebo ve slavném průvodu do Jerusalema viděti pokyny ku oslavě utrpení a smrti Páně?
1. Ve svatém evangeliu čteme, že zástupové vítajíce a provázejíce Krista Pána, prostírali Mu na cestu svá roucha. Byl to obyčej u Israelitů, kterým chtěli naznačiti vítanému největší úctu. My ovšem, oslavujíce památku utrpení a smrti Páně, nemůžeme klásti Pánu Ježíši svá roucha, abychom tím naznačili radost, poněvadž nás tato upomínka nemůže naplniti radostí, nýbrž spíše zármutkem; ale můžeme a máme klásti tato roucha proto, abychom Pánu Ježíši dokázali úctu a vděčnost. Avšak, důležitá jest otázka, v čem záležejí tato roucha, která máme klásti na cestu Pánu Ježíši v svatém týdnu? Není to ovšem roucho tělesné, ale má to býti roucho duševní. A nejkrásnější roucho naší duše, po kterém Pán Ježíš nejraději přichází do srdcí lidských, jest posvěcující milost Boží. Proto postarejme se o to, abychom nabyli odpuštění hříchů a dosáhli posvěcující milosti Boží. Prostředkem pak ku dosažení odpuštění hříchů a milosti Boží posvěcující nejobyčejnějším a nejspolehlivějším jest svátost pokání a Nejsvětější Svátost Oltářní. Proto vidíme, že se nejlépe na oslavení památky utrpení a smrti Páně připravují ti, kdož přijímají v tomto týdnu tyto svaté svátosti. A byl také krásný obyčej a jest v mnohých osadách dosud, že právě buď ve středu, nebo ve čtvrtek přistupují hlavně čelnější osadníci ku zpovědnici, vyznávají se z hříchů svých, přijímají svátost pokání a ve výroční den památky, ustanovení Nejsvětější Svátosti Oltářní, na zelený čtvrtek, přijímají tuto svátost Nejsvětější. Žádám Vás, nejmilejší, abyste učinili také tak. Jest ovšem pravda, že můžeme přijímati tyto svátosti kdykoliv, a že přijímáme-li je hodně, působí v nás milost Boží vždycky; avšak dojista každý vděčný katolický křesťan musí uznati, že právě svatý týden jest ku přijetí těchto svátostí nejpříhodnější. – Avšak všichni ve svatém týdnu tyto svátosti přijati nemohou. Vždyť někteří třeba již tyto svátosti přijali, jiní snad nemohou pro své povolání přijití do chrámu Páně a mimo to, kdyby se v každé osadě křesťanské ve svatém týdni přihlásili všichni dospělí ku svaté zpovědi, nebylo by ani lze vyhověti všem. Proto jest potřebí poohlédnouti se ještě po jiném prostředku, kterým bychom mohli prostříti cestu Pánu Ježíši do srdcí svých. A tento prostředek jest dokonalá lítost nad spáchanými hříchy, spojená s předsevzetím, přijati svátost pokání. Záleží pak lítost dokonalá v tom, že litujeme hříchů svých proto, že jsme jimi urazili Boha, který jest sám v sobě nejdokonalejší bytost, a kterého máme nade všecko milovati pro Jeho neskončenou dokonalost. A to nám jest možno zajisté všem. Proto přičiňme se, abychom všichni vzbuzovali častěji takovouto lítost! Jest k tomu také velmi příhodný svatý týden, poněvadž právě ve svatém týdnu si připomínáme, že hřích jest tak veliké zlo před Bohem a pro nás neštěstí, že k jeho odpuštění trpěl a umřel sám Syn Boží. Máme tudíž litovati hříchů svých sice vždycky, máme jich však ve svatém týdnu litovati obzvláště. Učiňme tak; času máme k tomu všichni; ano vzbuzujme tuto lítost častěji, vzbuzujme ji denně ať v chrámu Páně nebo doma, nebo kdekoliv jinde. Proti tomuto prostředku nemá žádný výmluv žádných, každý ho může užíti, jen když bude chtíti.
2. Avšak zástup neprostíral Pánu Ježíši jenom roucha, nýbrž, jak poznamenal svatý evangelista, jiní také sekali ratolesti a metali je Pánu na cestu. Tak učiňme také my. Ovšem že také tyto ratolesti nejsou ze stromů, kteréž rostou v Boží přírodě, nýbrž musí to býti ratolesti jiné, duševní, ještě vzácnější a krásnější. A těmito ratolestmi buďtež dobří skutkové, které budeme ve svatém týdni obzvláště pilně konati. Tito dobří skutkové nejdůležitější jsou: Modlitba, půst, almužna, a ty konejme po celý týden pilně. Modleme se zbožně doma, ale choďme se také pilně modlit do chrámu Páně. Jest pravda, že nejsou zelený čtvrtek, velký pátek a bílá sobota svátky zasvěcené, na které jsme povinni pod smrtelným hříchem bytí přítomni celé mši svaté a pobožně; jest pravda, že na ty dny nejsou zakázané práce služebné; avšak zbožný cit a láska k Pánu Ježíši nás nabádá, abychom se i tu zdrželi svých obyčejných prací za tím účelem, abychom šli do chrámu Páně. Na všecky dny konají se v chrámu Páně obřady velmi dojemné, které nám utrpení a smrt Páně připomínají a takřka znázorňují, a mimo to na veliký pátek jest v chrámu Páně Boží hrob, ve kterém jest vystaven Pán Ježíš ve Velebné svátosti ku veřejnému uctění, a ve které očekává své věrné, aby k Němu přišli, Jemu za Jeho lásku poděkovali, na kříži přibitého Jej líbali a to za tím účelem, aby On je potěšil, posilnil a posvětil. Doufám tudíž, že všichni užijete této příležitosti a přijdete, abyste položili tuto ratolest na cestu svému Vykupiteli. Nebudete toho dojista litovati nikdo; a jestli k vůli Pánu Ježíši zameškáte poněkud své obyčejné práce, buďtež všichni jisti, že vám Pán Ježíš nahradí a odplatí vše stonásobně. – Druhý dobrý skutek jest půst. Proto zachovávejme předepsaný půst pro svatý týden všichni svědomitě! Jest dojista málo katolických křesťanů, kteří by nezachovávali půst ani na veliký pátek; toho mi tudíž není téměř ani třeba připomínati, avšak někteří i katoličtí křesťané mají za to, že není půst již po vzkříšení na bílou sobotu. Tento náhled jest mylný. Po celé tři dny, zelený čtvrtek, veliký pátek a bílou sobotu až do půl noci na velikou neděli nebo na hod Boží jest přísný půst, totiž újma v jídle a zdržení se masitých pokrmů. Proto žádám obzvláště vás, matky křesťanské, abyste tohoto přikázaní byly pamětlivy, a jestli někde snad byl ten nesprávný obyčej, že po vzkříšení požívány byly již pokrmy masité, odstraňte tento obyčej, a zachovejme všichni z lásky k Pánu Ježíši půst správně. – Třetí dobrý skutek jest almužna. Almužnu dáváme pravidelně lidem chudým. Čiňme tak v tomto svatém týdni pokud možno nejpilněji! Avšak právě ve svatém týdni od nás očekává almužnu ještě někdo jiný, který, ačkoliv jest velmi, ano nekonečně bohatý, k vůli nám stal se chudým, Ježíš Kristus. V některých osadách bývá obyčejem, že právě ve svatém týdni přispívají různými dárky na výzdobu chrámu Páně nebo ku jiným náboženským účelům. Proto, nejmilejší, komu to jest jen poněkud možno, položte Pánu Ježíši na cestu také tuto ratolest! Zavděčíte se tím svému Spasiteli a Vykupiteli a získáte si velikou zásluhu.
Ano připravme se všichni dobře na oslavení památky utrpení a smrti Kristovy tím, že buď přijmeme svátost pokání a Nejsvětější Svátost Oltářní, nebo že budeme aspoň častěji vzbuzovati lítost nad svými hříchy s předsevzetím, že tyto svátosti přijmeme; připravme se zbožnými a hojnými modlitbami, navštěvujme ve svatém týdni chrám Páně pilně, chovejme se tam zbožně; přicházejme zejména k Pánu Ježíši do Božího hrobu; zachovávejme také předepsaný půst, a hleďme dle možnosti udíleti almužny a přispěti ku zvelebení služeb Božích a ozdobě chrámu Páně. Tak se připravíme a budeme slaviti svatý týden v duchu učení Kristova a Jeho svaté církve. Amen.
Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1901, str. 226
Zpracoval: Jakub Albert