Pouť
katolického hnutí Odporu do Fatimy (2017)
Poznámka REX!: Ve
dnech 27.-31. října 2017 se u příležitosti stoletého výročí zjevení Panny Marie
konala první pouť evropského katolického hnutí Odporu do Fatimy, které se
zúčastnili všichni čtyři biskupové a zhruba 200 věřících, přičemž na akci mělo
své zastoupení i Česko a Slovensko. V článku níže popisuje hostující autor
průběh této pouti.
***
Poslední říjnový víkend, u příležitosti svátku Ježíše
Krista Krále a stého výročí zjevení Panny Marie, se ve Fatimě sešli katolíci
odhodlaní odporovat omylům moderního světa (pronikajícím i do Církve), aby
prosili za zasvěcení Ruska, vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie,
ukončení „ďábelského zmatení“ a společenskou vládu Krista Krále.
Pouti se zúčastnili všichni čtyři biskupové
katolického hnutí „Odporu“, několik kněží Kněžského společenství Ježíše a Marie (SAJM),
několik seminaristů ze semináře sv. Ludvíka Grignon z Montfortu vedeného Msgr. Faurem a otci dominikány z
Avrillé a asi dvě stovky laiků z různých zemí. Největší zastoupení měla
Francie, Irsko a Velká Británie, nechyběli ale ani věřící z větší dálky,
například z Brazílie. Své zástupce zde měly i České země a Slovensko.
Do Fatimy jsme přijeli v pátek večer a zúčastnili jsme
se mše svaté sloužené P. Ballinim, který po svém odchodu z FSSPX roku 2015
pečuje o věřící v Irsku. S irskými a britskými poutníky jsme potom povečeřeli v
hotelové restauraci, kde jsme se zároveň poprvé střetli se smutnou pokoncilní
realitou – personál restaurace (jejímiž hosty bývají především katoličtí
poutníci) totiž slyšel o tom, že katolíci v pátek drží půst od masa, zřejmě
poprvé a neskrýval svůj údiv.
V sobotu jsme se opět zúčastnili mše sv. sloužené P.
Ballinim a po snídani jsme se odebrali na domluvené místo před baziliku, kde
biskup Williamson vtipně přivítal poutníky a v krátké promluvě v angličtině a
francouzštině řekl:
·
Význam
Fatimy je mimořádný, neboť, jak řekla Naše Paní, zasvěcení Ruska Jejímu
Neposkvrněnému Srdci se musí uskutečnit a bude klíčem, který odemkne řešení
hrůz a bídy dneška.
·
Pokud budou
její požadavky (zasvěcení Ruska a pobožnost pěti prvních sobot) splněny,
nastane období pokoje pro celé lidstvo. Pokud nebudou, situace bude horší a
horší.
·
Fatima je
protikladem Druhého vatikánského koncilu – Nebe dalo modernímu světu odpověď na
jeho problémy dříve, než dosáhly takových rozměrů, moderní klérus ji však
nechtěl a nechce slyšet.
·
Zasvěcení
Ruska bude nakonec provedeno, otázkou je, jaké strádání bude muset Církev ještě
vytrpět, než papež konečně přijde k rozumu a provede toto zasvěcení. Bůh ví. My
jsme na této pouti proto, abychom se za to modlili a příchod tohoto dne
urychlili.
Poté jsme se odebrali do baziliky, kde jsme se u hrobů
pasáčků Františka a Hyacinty pomodlili radostný růženec. V bazilice však byl
takový ruch, že bolestný a slavný růženec jsme se odešli pomodlit raději na
náměstí před bazilikou, na dohled od místa zjevení, kde bylo o poznání
klidněji. Biskup Williamson před každým tajemstvím oznámil související úmysl.
Většinu z nich si bohužel nepamatuji, ale u posledního jsem si pořídil
audiozáznam, takže je mohu čtenářům zprostředkovat:
·
který z mrtvých
vstal: Život Církve je obrazem života Krista, s tím rozdílem, že Církev nemůže
zcela zemřít. Je ovšem dnes křižována, ale potom jistě bude vzkříšena.
·
který na
nebe vstoupil: Toto tajemství především ukazuje k nebi. Stalo se, že
bylo zavedeno nové náboženství, které je zaměřeno na člověka, na tuto zemi,
místo aby bylo zaměřeno na Boha a na nebe. Modleme se, aby církevní
představitelé pochopili, že jejich hlavním úkolem je přivést lidi do nebe.
„Hledejte Boží království,“ říká Náš Pán, „a ostatní vám bude přidáno.“
·
který Ducha
svatého seslal: Když Pán Ježíš vstoupil na nebe, seslal Ducha
Svatého, aby vedl Církev. Modleme se za nejvyšší církevní představitele, aby se
nechali vést Duchem Svatým a, znovu, aby vedli duše do nebe.
·
který tě,
Panno, na nebe vzal: Obětujme tento desátek za emeritního papeže Benedikta
XVI., který se údajně blíží smrti. Modleme se, aby, pokud mu bude dopřán ještě
nějaký čas, udělal něco dobrého pro Církev, pokud brzy zemře, aby zachránil
svou duši.
·
který tě,
Panno, na nebi korunoval: Modleme se za papeže Františka. Jen Bůh ví, jestli
ještě někdy najde světlo. Ale řekněme, že pokud se za něj budeme modlit, může
mu to pomoci být méně šíleným než momentálně je, nebo zabránit mu být ještě
šílenějším.
Po růženci se část poutníků odebrala s biskupem Zendejasem k místu, kde se Panna Maria
zjevovala. Bylo zde několik stovek lidí, někteří se modlili, někteří si
povídali, byl zde opět jakýsi neposvátný ruch. Integrální katolíci zde sice
neměli početní převahu, ale měli dobrého pastýře, a tak tento ruch utichl,
jakmile biskup Zendejas s jedním seminaristou z Avrillé začali zpívat
loretánskou litanii. Zazpívali jsme též fatimské Ave, Christus vincit a některé
další zpěvy. Většina přítomných se k nám přidala.
Po obědě a krátkém odpočinku jsme se zúčastnili
křížové cesty vedené biskupem Zendejasem na kalvárii nad Fatimou. Na vrcholu
nám Jeho Excelence krátce připomněla mexického jesuitu P. Miguela Pro, který
byl umučen roku 1927 v rámci boje zednářů proti Cristeros a jehož poslední slova byla
„Viva Cristo Rey!“, kterýmžto zvoláním s odpovědí „Viva!“ jsme Krále nebe i
země rovněž pozdravili. Cestou zpět jsme se zastavili na místě zjevení anděla roku 1916.
Večer jsme se zúčastnili mše svaté, kterou sloužil
tentokrát biskup Thomas Aquinas OSB.
V neděli, na svátek Krista Krále, sloužil mši svatou
biskup Williamson. Pronesl zasvěcení lidstva Nejsvětějšímu Srdci Páně,
předepsané pro tento svátek papežem Piem XI. roku 1925. Po mši svaté zopakovali
všichni čtyři biskupové zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, které
pronesli už letos v květnu „nikoliv
proto, že [snad] můžeme náznakem zaujmout místo papeže a biskupů celého světa,
ale proto, že chceme dostát tvým požadavkům, nakolik jen můžeme.“ (1. část, 2. část)
Po nedělní večeři P. Ballini poděkoval poutníkům za
účast a zdůraznil, jak je důležité spolupracovat s Boží milostí a bez váhání
následovat to, co jsme poznali jako dobré. Poznáme-li, že je něco vůle Boží,
nemáme na výběr.
Poté jsme se šli s irskými a anglickými přáteli a
Msgr. Zendejasem pomodlit růženec před baziliku. Setrvali jsme pak ještě
v přátelských rozhovorech. Biskup Zendejas například zmínil, že papež už
připravuje útok na kněžský celibát.
Pobyt ve Fatimě jsme ukončili mší svatou slouženou
Msgr. Faurem v pondělí ráno, po níž jsme se ještě rozloučili s biskupem
Williamsonem, který v dobrém vzpomíná na návštěvu naší vlasti uskutečněnou
přesně před rokem, a odjeli na letiště.
Pouť se po organizační stránce nanejvýš zdařila a snad
se poutníkům především podařilo vyprosit milosti pro ty, kdo je potřebují.
Organizátorům patří velké poděkování. Bylo velmi povzbuzující opět vidět
biskupy a kněze, kteří milují Pána Boha a Pannu Marii víc než sebe, pro něž
jsou zájmy Boží na prvním místě a jsou ochotni pro větší čest a slávu Boží a
spásu duší leccos obětovat. Rovněž bylo povzbuzující vidět velikou svornost
mezi laiky, která kvůli osobní ješitnosti nebo rozeštvávání a pomluvám zvenčí nebývá
vždy a všude samozřejmostí.
Čeho lze litovat je to, že se z objektivních
důvodů nepodařilo zorganizovat hojnější českou účast. Doufejme, že to napravíme
příští rok, neboť jak řekl P. Ballini, dá-li Pán Bůh, nebylo to naposledy, co
se taková akce konala.
Velmi příjemným překvapením pak byl dopis, který jsme
dostali několik dní po návratu od seminaristy Louise Jaquemeta, s kterým jsme
se ve Fatimě seznámili. Vyjádřil v něm svou lásku k naší vlasti, kterou kdysi
navštívil, Praha se mu jevila díky svým historickým stavbám jako katolické
město s „antiprotestantskou atmosférou“. Zmínil také, že ve škole sv. Tomáše
Akvinského v Avrillé spravované bratry dominikány mají velkou úctu k Pražskému
Jezulátku, neboť Mu vděčí za to, že byli schopni zakoupit budovy, v
nichž se škola nachází. Každou první středu v měsíci pořádají děkovné procesí k
Pražskému Jezulátku. Ctihodný pán dále vyjádřil svou radost z toho, že i u nás
existuje odpor vůči liberalismu současných vůdců Bratrstva sv. Pia X. Nabádal
nás pokračovat v dobrém zápase, abychom mohli v hodinu smrti říci se sv.
Pavlem: „Bonum certamen certavi“ – „Dobrý boj jsem bojoval“. Ujišťuje nás také
o svých modlitbách. Jistě bude dobré, budeme-li i my často pamatovat v
modlitbách na abbé Louise, abbé Etienna (který před vstupem do semináře strávil
jeden semestr na ČVUT v Praze a ministroval P. Fuchsovi při jeho první zdejší mši sv.) a ostatní
seminaristy ze semináře sv. Ludvíka z Montfortu.
-Jn-
