Odpustky
(2017)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 12. listopadu 2017
***
Drazí věřící,
protestanti vyčítají
katolické Církvi, že učí o věcech, které se nenacházejí v Písmu svatém,
jako jsou uctívání svatých, uctívání relikvií, sedm svátostí, očistec nebo odpustky.
Pohovořme dnes o
odpustcích! Tento předmět není v Písmu svatém zmíněn přímo, ale pouze
nepřímo.
Když chtějí nějací lidé
rozjet obchodní společnost, domluví se a sepíšou nejdůležitější věci. Ne
všechny, ale ty nejdůležitější věci.
Jestliže si zvolí manažera,
v jeho smlouvě jsou přítomné jen ty nejdůležitější povinnosti. Není nutné
sepisovat všechny povinnosti. Není nutné psát, že může kupovat nové domy, že
může zaměstnat nebo propustit zaměstnance, že může za společnost uzavírat
smlouvy.
S Písmem svatým je
to velmi podobné. Můžeme číst, že Náš Pán dal apoštolům moc odpouštět hříchy.
Nic jiného! Ale s touto mocí jim také dal moc odstraňovat vše, co je
s hříchy spojeno: ne jen přestoupení, ale také trest.
„Vpravdě pravím vám: Cokoli svážete na
zemi, bude svázáno i na nebi; a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na
nebi.“ (Matouš 18:18)
Co
je odpustek?
Odpustek
je prominutí časného trestu za hřích, udělené mimo Svátost pokání tím, kdo má
moc rozdělovat „poklad zadostiučinění“ Církve.
Odpustek
je prominutí „časného trestu“.
Netýká se proto odpuštění
hříchu samotného, ale týká se jen jednoho z jeho následků. Ve skutečnosti
jsou u hříchu tři věci: jednání, jímž jsme Boha urazili, poskvrnění duše
způsobené touto urážkou, trest zasloužený touto urážkou a za toto ponížení.
Ve Svátosti pokání Bůh
odpouští tuto urážku a smazává toto poskvrnění, může zde však zůstat nějaká
část trestu. Věčný trest (to jest peklo) způsobený smrtelným hříchem je touto
svátostí smazán, ale namísto tohoto věčného trestu, je jedině správné, že
hříšník má vytrpět časný trest. Tento trest se nazývá časný, protože hříšník
musí trpět v čase, ať na tomto světě, nebo v tom budoucím, ale
nikoliv po celou věčnost. Existuje také časný trest za lehký hřích.
Čteme o časném trestu
potom, co Adam a Eva zhřešili: „Bůh ženě pravil: Rozmnožím tvé útrapy zejména
při těhotenství, s bolestí budeš roditi děti. Pod mocí muže budeš, on bude
nad tebou panovati. K Adamovi pak pravil: Že jsi poslechl hlasu své ženy a
jedl se stromu, s něhož jísti jsem ti byl zakázal – pro tento svůj čin
zlořečena budiž země; s námahou budeš se z ní živiti po všecky dny
svého života. Trní a hloží bude ti ploditi, ačkoli polní zeliny budou ti
potravou. V potu tváře jísti budeš chléb, dokud se nevrátíš do země, ze
které jsi vzat.“ (Genesis 3:16-18) – Bůh sňal hřích, ale ne celý trest.
Čteme také o časném
trestu po Davidově cizoložství: „Nátan Davidovi pravil: Týž Hospodin tvůj hřích
sňal. Nezemřeš. Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina
znevažovali, syn, který se ti narodí, musí zemřít.“ (2 Samuel 12:13 a další)
Toto
prominutí je učiněno vně Svátosti pokání. Svátost pokání by
nepochybně mohla prominout všechnu časnou bolest způsobenou hříchem, pokud
kajícník nesmírně lituje svých hříchů. Bohužel, jen málo křesťanů je schopno ve
své duši zakoušet bolest a nenávist ke hříchu, která by byla dostatečná
k získání takového výsledku. Proto kněz zadává několik kajících skutků
(jako jsou modlitby nebo umrtvování), jež se mají vykonat po zpovědi. Vykonání
tohoto pokání se nazývá „zadostiučinění“, protože „činí zadost“ požadavkům Boží
spravedlnosti, která po nás žádá mít svůj podíl na náhradě za naše hříchy.
Avšak většinou ani toto nedostačuje k splacení našich dluhů vůči Bohu.
Odpustky poskytnuté vně Svátosti pokání tento problém řeší: skrze ně můžeme
splatit zbytek toho, co dlužíme.
Co
je myšleno „pokladem zadostiučinění Církve“?
Tímto „pokladem“ je
celkové utrpení vytrpěné Naším Pánem a svatými, které ještě nebylo použito
k náhradě za hříchy. Náš Pán a Naše Paní nemuseli činit náhradu za své
vlastní hříchy, protože žádné neměli, a mnozí svatí vykonali více pokání, než
bylo nezbytné za náhradu za jejich vlastní hříchy. Proto existuje nadbytek
utrpení, který může být použit k utišení Božího hněvu. Aby se neztratila
tato „zadostiučiňující“ hodnota všech těchto obětí, je shromážděna
v pokladu Církve, aby mohla být využita jinými dušemi.
Zodpovím další krátké
otázky:
Co
však Církvi dává právo takovýmto způsobem shromažďovat ve svém pokladu všechna
nadbytečná zadostiučinění Ježíše Krista a svatých?
Církev je „Mystickým
Tělem“ Ježíše Krista s Ježíšem jako svou hlavou a všemi věřícími jako údy.
Všechny údy téhož těla se podílejí na témže životě; dobro jednoho údu je
prospěšné i pro všechny ostatní. Ve Vyznání víry, které se modlíme na začátku
růžence, se toto důvěrné spojení mezi všemi věřícími nazývá „společenství
svatých“.
Kdo
v Církvi má právo rozdělovat tento poklad zadostiučinění?
Pouze papež a biskupové
mohou stanovovat odpustky.
Když
můžeme získávat odpustky, musíme dále činit pokání?
Ano, protože je zřídkavé,
že zcela získáme plnomocné odpustky. Je proto prozíravé nadále praktikovat
umrtvování. Kdybychom zanedbávali tuto ctnost, nebyli bychom učedníky Ježíše
Krista. Navíc to nepomáhá jen napravovat spáchané zlo, ale je to také nutné pro
naši ochranu, abychom nehřešili v budoucnu.
Je-li
stále povinné činit pokání, k čemu je potom využívání odpustků?
Odpustky zůstávají velmi
užitečné. Začněme tím, že nám pomáhají nahrazovat určitá pokání, která by byla
dost přísná a děsila by proto naši slabou přirozenost. Dávají nám prostředek,
jímž můžeme praktikovat křesťanskou lásku vůči duším v očistci, protože
mnohé odpustky se na ně dají vztáhnout a přinést jim úlevu v jejich
utrpeních a v některých případech je zcela osvobodit.
Jaký
je význam odpustků za „sto dní“, za „deset let“ atd.?
To odkazuje na prominutí
pokání, jež byla na hříšníky uvalována zákony Církve. V dřívějších dobách
křesťanské společnosti měl každý hřích takříkajíc své „splátky“ v skutcích
zadostiučinění. Na dorovnání za takový a takový hřích byl určen počet dní
pokání; za jiný byla potřeba určitého počtu let. Tyto tresty však byly velmi
přísné. Náhrada za jeden hřích byla někdy až sedm let, deset let, dvacet let
nebo dokonce i doživotí! Proto, když se poznamenává, že nějaký odpustek
poskytuje prominutí například tří let pokání, znamená to, že věřící získává
totéž prominutí, jako by činil tři roky pokání dle starých pravidel Církve.
Dny
a roky pokání odpuštěných Církví hříšníkům tedy nepředstavují dny a roky
v očistci?
Ne, tyto odpustky se
nevztahují k utrpením v budoucím světě, ale k těm
v přítomném životě. Existuje však určitý poměr mezi bolestmi uloženými
Církví zde na zemi a nápravnými bolestmi očistce. Například, jestliže někdo
zemře hned poté, co získal odpustky na sedm let, jeho bolesti v očistci
budou umenšeny natolik, jako by zde na zemi trpěl během sedmi let dle dřívější
praxe Církve.
Mohou
se církevní odpustky vztahovat na duše v očistci?
Ano, za podmínky, že je
to povoleno osobou, která ustanovila zmíněný odpustek (papež nebo biskup).
Pokud jde o růžencové odpustky, Církev toto uplatnění povolila. Například
odpustky od 1. do 8. listopadu, které vyžadují návštěvu hřbitova, mohou být
vztaženy pouze na duše v očistci.
Odpustky se mohou
vztahovat pouze na člověka, který získává odpustek nebo na duše v očistci,
nikoliv na živé lidi, protože nevíme, zda jsou ve stavu milosti.
Jaké
jsou podmínky a předpoklady pro získání plnomocných odpustků?
Církve chce, abychom u
každého odpustku konali dobré skutky! Písmo svaté zmiňuje zvláště tři druhy
dobrých skutků: dávat almužnu, modlit se, postit se (Matouš 6:3, 5, 16). A
samozřejmě chce Církev, abychom pracovali na své spáse: abychom šli ke Svaté
zpovědi, ke Svatému přijímání, modlili se na úmysl Církve a vyhnuli se hříchu.
Musíme tedy jít ke
zpovědi (8 dní před nebo po dni, kdy chceme získat odpustek); musíme jít ke
Svatému přijímání každý den, kdy chceme získat odpustek; musíme se modlit na
úmysl Svatého stolce. Tento úmysl je Církví pevně stanoven. (Modlíme se za
vyvýšení Církve, vymýcení herezí, rozšiřování víry, obrácení hříšníků, pokoj
mezi křesťanskými knížaty a za všeobecné potřeby křesťanstva – není to úmysl,
že má být pokoj mezi všemi náboženstvími; a musíme být prostí vší náklonnosti
ke hříchu, i všednímu.
Jaké
jsou zvláštní podmínky pro získání plnomocných odpustků?
Abychom získali plnomocné
odpustky, musíme vykonat zvláštní skutek pevně stanovený Církví:
Odříkat 5 desátků Svatého
růžence, půl hodiny číst Písmo svaté, odříkat po Svatém přijímání zvláštní
modlitbu, navštívit hřbitov a pomodlit se za duše v očistci atd.
Ceňme si více odpustků!
Získejme mnoho odpustků, zvláště pro duše v očistci! Amen
Překlad: D. Grof
