Komentář Eleison DXXXIX – Menzingen nařizuje (2017)
(539)
11. listopadu
2017
MENZINGEN NAŘIZUJE
V žádném případě nejsou všichni
čtenáři „Komentářů“ příznivě nakloněni kritice slov a činů vedení Novobratrstva
sv. Pia X. v Menzingenu. Nicméně existují mnozí, kteří chápou, že stejně
jako byl arcibiskup Lefebvre, pro dobro katolické Církve, plně oprávněn
zaujmout svůj úspěšný postoj proti tomu, aby byla zničena Druhým vatikánským
koncilem, tak je člověk plně oprávněn, pro tutéž spásu duší, veřejně kritizovat
posun Novobratrstva do náručí římských koncilních oficiálních představitelů.
Červnové vydání menzingenského interního časopisu pro kněze Bratrstva, „Cor
Unum“, zveřejnilo další rázné ospravedlnění tohoto posunu. Menzingen je
zatvrzelý. Menzingen musí být veřejně napomenut.
Kurzivou zde následuje poctivý
souhrn některých z hlavních argumentů, který lze (ve francouzštině) ověřit
na webových stránkách Résistance
catholique francophone: Cor Unum juin 2017.
Arcibiskup
Lefebvre udělal ze vztahů Bratrstva s Římem starost generálního
představeného samotného.
Bylo to proto, že věděl, že na své
vlastní kněze pod sebou se nelze spolehnout v tom, že chápou krajní potřebu
obezřetnosti při jednání s římskými oficiálními představiteli. Současný
generální představený dokazuje, jak měl [arcibiskup] pravdu.
Generální
kapitula z roku 2006 zmocnila autority Bratrstva vyhodit z Bratrstva
jakéhokoliv kněze, který veřejně nesouhlasí s jejich politikou – „Toto
varování se má brát vážně.“
Přesně takhle „vyhodil“ Pavel VI.
arcibiskupa Lefebvra. Vidí Menzingen koho napodobuje? A předvídali kněží, kteří
v roce 2006 volili, kam jejich autorizace takových vyhazovů povede?
Nezáleží na
tom, jak dobré jsou nesouhlasné argumenty, veřejný nesouhlas vždy poškozuje
obecné dobro.
Poškodil arcibiskup Lefebvre (pravé)
obecné dobro Církve svým dvacetiletým nesouhlasem? Pravda je základním měřítkem
autority, zvláště v katolické Církvi, a nikoliv naopak!
Arcibiskup
Lefebvre zachránil Církev skrze formování kněží v souladu
s katolickou Tradicí.
Ne tak úplně. Formování dobrých
kněží bylo jeho způsobem zachraňování katolické Víry. Ale kněží, kteří
jsou nyní formováni Menzingenem, aby jednali v souladu s koncilními
Římany, riskují, že nezachrání ani Víru ani Církev.
Arcibiskup
vždy uznával a chtěl, aby kněží Bratrstva uznávali úřadující církevní autority,
jak před svěcením čtyř biskupů v roce 1988, tak po něm.
Ano, ale v roce 1988, poté,
co Římané jednou provždy prokázali, že se nestarají o Víru, se jeho postoj
k nim radikálně změnil: „Doteď diplomacie, ale odteď nauka,“ řekl, jak
Menzingen dobře ví. Ale Menzingen prostě nevidí důležitost nauky, jako ji viděl
arcibiskup.
Přesně tak.
Odpůrci Menzingenu přetvářejí otázky prozíravosti na věci Víry.
Ne. Podřídit věřící katolíky
koncilním – tj. nevěřícím – Římanům, je bezprostředně věcí Víry.
Jak však
mohou být takoví Římané obráceni, jestliže věřící katolíci Bratrstva odmítnou
veškerý kontakt s nimi?
Jak si katolíci mohou zachovat Víru,
když se podrobí nakažlivým, i když nevinně nebezpečným, modernistům?
Ale ne vše
v dnešní oficiální Církvi je koncilní. Zahrnuje i konzervativce, kteří nás
mají rádi.
Ale konzervativci nemají žádnou moc.
Všechna moc v Římě je v rukách svobodných zednářů, kteří jsou
nenávistnými a rezolutními nepřáteli katolické Tradice, Církve Našeho Pána a
Boha. A vše v oficiální Církvi je nakonec vedeno koncilním směrem, zvláště
papežem Františkem.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
