Rozhovor arcibiskupa Lefebvra pro
časopis Fideliter (1988)
Časopis Fideliter č. 66,
listopad-prosinec 1988
Biskup Tissier de
Mallerais vysvětil 25. září 1988 sedm kněží v Écône ve Švýcarsku a biskup
Bernard Fellay, další ze čtyř biskupu vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem,
vysvětil 1. října 1988 tři v Zaitzkofenu v Německu. Tato svěcení
představují nejdůležitější kroky po biskupských svěceních. Po [kněžských]
svěceních poskytla Jeho Excelence arcibiskup Lefebvre rozhovor časopisu
Fideliter.
Fideliter:
Jaké jsou vaše pocity po těchto svěceních?
Arcibiskup
Lefebvre: Nemohu cítit nežli radost. Bylo to skutečně toto
přání zajistit kontinuitu předávání katolického kněžství, co mě vedlo
k tomu, abych vysvětil čtyři biskupy.
Bylo to mé přání – vidět,
že dílo pokračuje. Byl to pocit, který jsem již zakusil, když jsem předal
funkci generálního představeného Bratrstva P. Schmidbergerovi. Přiznával jsem,
že budu šťastný, když mi dobrý Hospodin poskytne ještě několik let života,
abych viděl pokračování Bratrstva. Nyní tu existují znamení, že přetrvá, že
vydrží, a že bude sílit. Jsem šťastný, že můj biskupský úřad nebude poslední
věrný Tradici a že Tradice bude pokračovat, i kdybych měl nyní umřít.
Skutečnost, že máme biskupy, má prvořadou důležitost.
Jistě to nebylo snadno
učiněné rozhodnutí. 2. ledna 1988 jsem napsal P. Aulagnierovi: „Podívejte,
začíná nový rok; bude to rok velkých rozhodnutí, ať již budou návrhy Říma dobré
nebo ne. Jsem si takřka jistý, že budou nepřípustné a že budeme v díle
Církve muset pokračovat bez podpory Vatikánu. Bude to rok biskupů Bratrstva,
bude-li to Boží vůle – doufejme, že to bude zdrojem požehnání. Ten, kdo
vyslovuje požehnání, také vyslovuje soudy...“
V tomto duchu jsem
šel na rozhovory, u nichž jsem se obával, že nebudou úspěšné.
Na
konci července na konferenci chilských biskupů pronesl kardinál Ratzinger tvrdá
slova, co se týče katastrofálních dopadů Druhého vatikánského koncilu, aniž by
určil jejich příčinu.
Ano, vskutku. Vyzýval ke
zpytování svědomí ohledně „post-schizmatu“. Navrhoval tři oblasti úvah.
1)
Otázka příliš desakralizované liturgie.
2)
Zda bylo chybou prezentovat Druhý
vatikánský koncil jako superdogma vymazávající celou Tradici Církve.
3)
To, že koncilní dokumenty nemají všechny
stejnou důležitost.
Kardinál řekl, že mnozí
v arcibiskupu Lefebvrovi vidí vůdce a schopného mistra... Člověk musí vzít
v potaz pozitivní prvky, které dnes v Církvi nenalézají životně
důležité místo. Vyjádřil názor, že budou-li tyto oblasti napraveny, „schizma“
arcibiskupa Lefebvra nepřetrvá. Jaké mohou být vnitřní pocity tohoto kardinála?
Člověk je nucen uznat, že podle kardinála se člověk musí vrátit ke koncilu.
My jsme skutečně měli
malou naději, že se něco ve Vatikánu změnilo; zvláště po návštěvě kardinála
Gagnona a Mons. Perla a jejich prohlášeních jsem doufal, že věci v Římě by
se mohly zlepšit.
Pak však, když jsme odhalili
jejich hlubší úmysly na setkáních, při rozhovorech ohledně Protokolu
a v Protokolu samotném, uvědomil jsem si, že se nic nezměnilo. Stáli jsme
před cihlovou zdí. Doufali, že zruší Tradici. To je opravdu postoj Říma,
papeže, kardinála Ratzingera, kardinála Mayera, kardinála Casaroliho... Všichni
tito lidé zoufale lnou ke koncilu, k těmto „novým letnicím“,
k reformě Církve. Nechtějí jej opustit.
Kardinál Ratzinger to pro
velké frankfurtské noviny Die Welt
řekl otevřeně v rozhovoru o svěceních: „Je to nepřijatelné, člověk nemůže
přijmout, že by v Církvi byly skupiny katolíků, kteří nenásledují
všeobecný způsob myšlení biskupů ve světě.“
Tady to máte, je to
jasné!
Na chvíli jsem si myslel,
že se v něm něco změnilo, ale musel jsem uznat, že vše, co učinil, bylo
s úmyslem potlačit skupinu, kterou jsme formovali, a přivést nás zpět ke
koncilu. Bylo by chybou přičítat toto přání pouze kardinálu Decourtrayovi a
francouzským biskupům; je to postoj Říma. Jediným rozdílem je, že Vatikán má
více možností poskytnout některé věci, aby přitáhnul tradicionalisty a pak
později, aby je zničil a přivedl zpět ke koncilu. Je to jen otázka římské
diplomacie.
Francouzští, němečtí a
švýcarští biskupové nejsou šťastní ze skupin, jimž teď Řím poskytnul některé
výsady. Řekli tedy Vatikánu: „Nedávejte nám takové skupiny. Nevíme, co
s nimi dělat! Budou způsobovat potíže. My jsme je odsoudily a vy nyní
říkáte, že mají právo, dělat co chtějí. Takhle to jít nemůže.“
Nepřekvapovalo by mě, že
budou konflikty mezi biskupy a Římem. Některé již započaly. Nedávno Mons. Henri
Schwery jménem švýcarských biskupů učinil agresivní prohlášení proti Římu,
které říkalo, že je „nepřijatelné, že byly tradicionalistům poskytnuty takové
ústupky, aniž by se to s nimi [švýcarskými biskupy] konzultovalo. Nekonzultovalo
se to s nimi a Řím způsobil nepořádek v jejich diecézích.“ (1)
Nebudu proto překvapen,
jestliže během příští biskupské schůze ve Francii, Německu a Švýcarsku nastanou
agresivní reakce proti Římu. Vatikán bude doveden k tomu, aby těm, co nás
opustili, řekl: „Musíte přijmout koncil; musíte přijmout novou mši. Nesmíte být
tak zatvrzelí.“
Vatikán „je dostane“! Je
nemožné, že by tomu mělo být jinak.
Kardinál
Oddi nedávno prohlásil: „Jsem přesvědčen, že toto rozdělení nepotrvá dlouho a
že arcibiskup Lefebvre bude brzy zpět v římské Církvi.“ Jiní říkají, že
papež a kardinál Ratzinger cítí, že „aféra Lefebvre“ není uzavřená. Ve svém
posledním dopise Svatému Otci (2) jste prohlásil, že čekáte na příhodnější dobu
na návrat Říma k Tradici. Co si myslíte o možném znovuotevření dialogu
s Římem?
Nemáme stejný
náhled na smíření. Kardinál Ratzinger jej vidí jako naše omezení, přivedení nás
zpět k Druhému vatikánskému koncilu. My jej vidíme jako návrat Říma k Tradici.
Neshodujeme se; je to rozhovor hluchých. Nemohu mnoho hovořit o budoucnosti,
mám ji za sebou, ale budu-li ještě chvíli naživu a za předpokladu, že nás Řím
vyzve k obnovení rozhovorů, pak stanovím podmínky. Nepřijmu, abych byl v
pozici, v níž jsem byl během rozhovorů. Již ne.
Položím
rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů,
kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia IX., Immortale Dei a
Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis
Pia XII.? Jste v plném společenství s těmito papeži a jejich učením?
Přijímáte ještě celou Protimodernistickou
přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista?
Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit! Dokud nepřijmete opravu
koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů, svých předchůdců, není možný
žádný dialog. Je zbytečný.“
Pozice pak
budou jasné.
Nejde o málo.
Nejsme spokojení, když nám říkají: „Můžete sloužit tradiční mši, musíte však přijmout
koncil.“ Co nám odporuje, je nauka; to je jasné.
To je to, co
Dom Gérard neviděl, a co ho zmátlo. Dom Gérard vždy chápal liturgii a mnišský
život, nechápe ale jasně teologické problémy koncilu, zvláště náboženskou
svobodu.
Nechápe zlý
úmysl těchto omylů. Nikdy si s tím příliš nedělal starosti. To, co se ho
dotklo, byla liturgická reforma a reforma benediktinských klášterů. Opustil
Tournay a řekl: „To nemohu přijmout.“
Pak založil
mnišskou komunitu s [tradiční] liturgií a benediktinským duchem. Velmi dobře,
skvělé. Nedocenil však dostatečně, že tyto reformy, které jej vedly
k opuštění svého kláštera, byly důsledkem omylů v koncilu samotném.
Pokud mu
zaručí, co chtěl – tohoto mnišského ducha a tradiční liturgii – má, co chtěl, a
zbytek je mu lhostejný. Upadl však do pasti: ti druzí se nevzdali ničeho ze
svých mylných principů.
Je to smutné, protože je
zde okolo šedesáti mnichů, dvaceti kněží a třiceti jeptišek. Je tu skoro sto zmatených
mladých, jejichž rodiny mají obavy nebo jsou dokonce rozděleny. Je to pohroma.
Jeptišky
z kláštera Notre Dame de l´Annonciation vám zůstávají velmi oddané.
Ano, skutečně. Přišly,
aby projevily své sympatie. Já však neusiluji o jejich sympatie, ale spíše o
to, aby nadále lpěly na Tradici. Jsou ochotné podrobit se modernistické
autoritě? V tom skutečně tkví ta otázka. Bude-li to třeba, musí se oddělit
od Doma Gérarda, aby si udržely Víru a Tradici.
Přinejmenším klášter
[Santa Cruz Doma Tomáse Aquina] v Brazílii odmítnul následovat Doma
Gérarda a to je důležitý bod.
Jsem přesvědčen, že to,
co přispělo ke ztrátě Doma Gérarda, bylo jeho přání otevřít se těm, kteří
nejsou s námi a kteří by mohli mít prospěch z následování Tradice. Bylo
to tématem toho, co napsal ve svém dopise přátelům kláštera dva roky po svém
příchodu do Le Barroux. Říkal: „Budeme se snažit nemít tento kritický,
neplodný, negativní přístup. Budeme se snažit otevřít své dveře všem těm, kteří
by, ačkoliv možná nesdílí naše ideje, milovali [tradiční] liturgii, aby i oni
mohli mít prospěch z mnišského života.“
Od té doby jsem měl obavy
a považoval jsem to za nebezpečnou operaci. Bylo to otevřením Církve světu a
člověk musí přiznat, že to byl svět, který obrátil Církev. Dom Gérard sám se
nechal infikovat prostředím, které ve svém klášteře uvítal. Řím může být pyšný,
že vyhrál velkou bitvu a že udeřil na správném místě. Je to smutné...
Věříte
v budoucnost Bratrstva sv. Petra?
Je to přízračné
bratrstvo. Okopírovali náš statut a vše, co jsme udělali.
Dokonce
i kardinál Oddi byl skeptický ohledně jeho budoucnosti a sám se odvolával na
předešlé pokusy Říma znovu začlenit seminaristy Bratrstva sv. Pia X.
...Za rok, rok a půl mohou být požádáni, aby
se vrátili do svých diecézí... Budou si muset zvolit kněze z diecézí, aby
pečovali o jejich seminaristy. Budou muset rok počkat a složit zkoušku než
budou uznáni. Jak mohou vidět, že si s nimi zahrávají? Přišli do Říma, aby
se svěřili do jejich rukou s nadějí udržení Tradice, a již jsou odmítáni.
„Nemáte dovoleno učit ve vašem semináři. Musíte nejprve složit zkoušku, protože
vám nevěříme.“ To je neuvěřitelné. Ukazuje to, že v Římě existuje vůle
zrušit Tradici.
To je také důvod proč nám
nechtějí dát biskupy. Řím nechtěl tradiční biskupy. Proto je svěcení rozzlobila
a způsobila tak strašný šok. Je to jako kámen, který trefil Goliáše.
Exkomunikovat nás poté,
co sňali všechny jiné exkomunikace, je cílem jejich ekumenismu. Jak si mohou
představovat, že ti, se kterými si chtějí potřást rukama, jim budou věřit, když
exkomunikují ty, kteří se drží Tradice?
Poslední číslo Fideliter mělo titulek „Řím je vyvedený
z míry“. To je pravda; oni nevědí, co dělat – když napadají nás, napadají
Církev všech časů a to Dobrý Hospodin nemůže dovolit.
Poznámky:
1)
„Mons. Henri Schwery, předseda Švýcarské
biskupské konference, veřejně bědoval nad ´nedostatkem otevřenosti Vatikánu,
pokud jde o některé tradicionalistické komunity.´ Podle Schweryho neexistují
mezi ´Svatým stolcem a místními biskupy´ otevřené vztahy a vyjednávání, a dle
jeho názoru by Komise měla nadále fungovat jen ´za podmínky, že bude biskup
daného místa informován a konzultován.´“ (30 dní, č. 6, říjen 1988)
2)
2. června 1988.
Zdroj: The Recusant č. 24 březen 2015
Překlad:
D. Grof
