Arcibiskup
Lefebvre ke svému soudnímu případu (1990)
Poznámka editora: Nedávno zde byl
pod názvem Rasista
nebo prorok? publikován
článek o arcibiskupu Lefebvrovi a jeho slovech o muslimech během tiskové
konference 14. listopadu 1989, za něž byl souzen pro podezření z rasismu.
Byl obviněn za výroky, že „nejlepší věcí
pro muslimy by bylo odejít zpět domů“. A za to, že řekl, že muslimové ve
Francii budou „pomaličku zavádět své zákony.
Křesťanské zákony nemohou být v souladu s islámským právem...
Muslimové nemohou být katolíky, nemohou být pravými Francouzi. Nesmíme jim
dovolit se organizovat politicky nebo nábožensky. Budování mešit je katastrofa!“
A dále za výroky, jež byly uvedeny ve zmíněném článku včetně dokumentárního
videa.
Zde přinášíme prohlášení, které
arcibiskup Lefebvre publikoval ještě před vynesením rozsudku.
Předběžné
prohlášení k soudnímu případu z 21. června 1990
Pánové,
s odvoláním na zákony
z 29. července 1981 a 1. července 1977 jsem obviněn za prvé ze zločinu
podněcování k diskriminaci, k nenávisti nebo k rasovému násilí
vůči skupině osob vzhledem k jejich původu nebo příslušnosti ke konkrétní
etnické skupině, národu, rase nebo náboženství.
Za druhé, ze zločinu veřejného
hanobení s ohledem na tuto skupinu... Má se za to, že jsem pronesl tato
slova podněcování a hanobení, když jsem měl tiskovou konferenci v hotelu
Crillon 14. listopadu 1989. Za prvé prohlašuji, že jsem neměl tiskovou
konferenci. Neměl jsem nic psaného a neučinil jsem žádné prohlášení. Chtěl jsem
jen odpovědět na otázky novinářů u příležitosti 60. výročí svého kněžského
svěcení v Bourget.
Musíte uznat, že neexistuje žádný
zvláštní důvod vyjadřovat se o muslimské imigraci při této příležitosti.
Přinejmenším lze říci, že má odpověď nebyla připravená. Proto jsem odpověděl
velmi svobodně a předložil jsem svůj názor ohledně nebezpečí islámského
pronikání do země, jejíž katolické náboženství je islámem násilně odmítáno a
opovrhováno. Korán, který je zákonem islámu, podněcuje k diskriminaci,
k nenávisti a k násilí. Nepřisuzujte
mi to, co odsuzuji.
Důkazů o této nenávisti a o tomto
násilí v minulosti i v současnosti je spousta.
Protože dokud jsou muslimové
bezvýznamnou menšinou v křesťanské zemi, mohou žít přátelsky, protože
respektují zákony a obyčeje země, která je přijímá. Ale jakmile jsou početní a
organizovaní, stávají se agresivními a usilují o to, aby zavedli své zákony,
které jsou k evropské civilizaci nepřátelské. Příkladů je mnoho. Brzy převezmou
vedení našich městských rad a přemění naše kostely na mešity. My se buď budeme
muset stát muslimy, opustit zemi nebo se stát jejich zajatci. To je hluboko
v podstatě islámu. Nejsem to já, kdo
je rasista, když odsuzuji tento vyložený rasismus.
Údajné hanobení je jen konstatováním
zjevných fakt. Únosy bílých dívek jsou policii velmi dobře známé a existují
ještě dnes. Není hanobením odsuzovat únosce našich krajanů. Je to výzva ke
spravedlnosti a žádost o ochranu našich spoluobčanů. Jestliže nám zabráníte
ozývat se proti hanebným následkům pronikání islámu do Francie a Evropy,
stáváte se spolupachateli násilí páchaného ve jménu Koránu islámem
v našich křesťanských zemích. Jsou to oni, kdo proti nám vedou tento
soudní proces, proces, který skutečně ukazuje fundamentální rasismus islámu
proti Francouzům, proti Židům a proti každému náboženství, které není
muslimské.
Nejsem to já, kdo je rasistou,
protože já odsuzuji rasismus. Žil jsem celý svůj život uprostřed jiných ras –
třicet let v Africe, mezi animisty a muslimy. Zde jsem se snažil přinést jim
duchovní i materiální dobra – školy, nemocnice atd. Svůj vděk mi ukázali, když
mě dekorovali za důstojníka Rovníkové hvězdy Gabunu a velkodůstojníka Národního
řádu Senegalu a francouzská vláda uznala mé zámořské služby, když mě učinila
důstojníkem Řádu čestné legie. [Jedná se o státní vyznamenání a oficiální
tituly daných zemí. – pozn. překl]
Odsoudit mě jako rasistu, protože se
snažím chránit svou zemi, která je ohrožena v samotné své existenci, a
křesťanské tradice... to by znamenalo použít spravedlnost pro nespravedlnost.
To by byla spravedlnost ve službě popravčích, jejichž oběti mají nanejvýš právo
mlčet a zemřít. To by byl vrchol nespravedlnosti.
+ Marcel Lefebvre
Écône
12. května 1990
Zdroj:
SSPX Asia
Překlad:
D. Grof
