Komentář Eleison CDXXXIII – Opět kultura (2015)
(433)
31. října
2015
OPĚT KULTURA
Čtenářka
těchto „Komentářů“ znovu zpochybňuje hodnotu nekatolické kultury, když ji
napadá kvůli oceňování Wagnera (KE 9) a T.S.Eliota (KE 406, 411). Dle ní se
T.S.Eliot musí zavrhnout jakožto protestant, zatímco Wagner je jakobínský ďábel
zamilovaný do buddhismu, jehož hudba je plná gnostické nečistoty. Eliot i
Wagner oba mají své chyby, závažné chyby, když jsou poměřovány plností
katolické pravdy, jak na to výše zmíněné „Komentáře“ poukázaly. V naší
nemocné době však mají svůj užitek, který lze shrnout v několika slovech
přisuzovaných sv. Augustinovi: „Všechna pravda patří nám křesťanům.“
Eliot a
Wagner oba patří do „kultury“ nedávné minulosti. Kulturu pro naše účely zde budeme
definovat jako příběhy, hudbu a obrázky, které lidé všech dob potřebují, aby
sytili svou mysl a srdce. Takto definovaná kultura odráží a odkrývá, učí a
formuje. Odráží, protože je výtvorem nějakého autora, hudebníka nebo umělce,
který měl talent dát vyjádření tomu, co se děje v duších jeho současníků. Jestliže
to bylo populární ve své době, odkrylo to část toho, co se dělo v jejich
duších, a jestliže se to od té doby stalo klasikou, jako Eliot a Wagner, je to
proto, že to odráží a odkrývá část toho, co se děje v duších lidí všech
dob. Proto byl Eliot z ubohosti své unitářské výchovy schopen vykreslit
svůj skličující portrét moderního člověka, zatímco Wagner svým nebetyčným
talentem, stranou jakéhokoliv buddhismu nebo gnosticismu, naplnil své opery
bohatstvím skutečné lidské psychologie, jíž tisíce komentátorů nepřestalo od té
doby interpretovat.
Kultura také
formuje a učí, protože spisovatel nebo hudebník nebo umělec dává vyjádření a
formu hnutím, do té doby beztvarým, v myslích a srdcích svých současníků.
Shelley nazýval básníky „neuznanými zákonodárci světa“. Elvis Presley a Beatles
měli ohromný vliv na moderní mládež po generace, které měly přijít. Picasso
takřka stvořil moderní umění, a tudíž do velké míry formoval to, jak si moderní
lidé představují svět kolem sebe. Tyto moderní příklady ohromného vlivu
literatury, hudby a umění na lidské bytosti jsou stěží radostné, protože
moderní člověk je tak bezbožný a je v něm tak málo hodnotného, co by se
mělo odrážet či vyjadřovat. Ohromný vliv však nelze popřít.
Stručně
řečeno, kultura je založena v duších lidí a vyvěrá z nich. A katolická
Církev má za svou věc spásu lidských duší. Tak jak by mohla zanedbávat kulturu?
Její vlastní autoři ukazovali cestu myšlení lidí a její umělci a hudebníci od
chvíle, kdy Církev započala, naplňovali její kostely krásou, aby pozvedali duše
lidí k Bohu. To je samozřejmě pravdivé pro katolickou kulturu, mohl by
někdo namítnout, ale ani Eliot, ani Wagner nebyli katolíci. Jaký pak potom
mohou mít užitek pro Církev?
V člověku
jsou tři věci: milost, hřích a přirozenost. Protože pochází od Boha, může být
naše základní přirozenost pouze dobrá, ale protože byla zkažena prvotním
hříchem, je slabá a inklinuje ke zlu. Přirozenost je jako bojiště ve válce
k věčnosti mezi milostí a hříchem o držení této přirozenosti. Milost
pozvedá a léčí tuto přirozenost. Hřích ji strhává. Proto nekončící válka. Eliot
a Wagner mohli mít nedostatek v milosti, od Boha však dostali to, že byli
mistry přirozenosti. Církev je vrchním velitelem na straně spásy duší. Jak by
mohla selhat v tom, aby prostudovala to bojiště a získala všechen možný
užitek z mistrů přirozenosti, a aby poznala duše doby a učila je?
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
