Komentář Eleison DCCCLXVIII – Uctívání apostatů (2024)
(868)
2. března 2024
UCTÍVÁNÍ APOSTATŮ
Tyto „Komentáře“ někdy šokují dobré duše tím, jak mohou v dobrém světle prezentovat buď Novocírkev (od roku 1965), nebo Novobratrstvo sv. Pia X. (od roku 2012). Ať tyto duše vědí, že je to z pastoračních důvodů. Je to proto, že mnoho katolíků se zuby nehty drží své katolické Víry buď skrze Novocírkev, nebo Novobratrstvo a bez Novocírkve nebo Novobratrstva by ji mohly snadno opustit. V mnoha takových případech určitě platí pořekadlo: „Lepší něco než nic.“ Na druhou stranu má však tento způsob zachovávání Víry z věroučných důvodů svá vážná nebezpečí, protože jak Novocírkev, tak Novobratrstvo udělaly v nauce kompromisy, které jsou pro zachování katolické Víry nebezpečné. Takovouto cennou lekci přináší i následující článek, který napsal benediktinský mnich z kláštera v Santa Cruz nedaleko Rio de Jainera. „Arseniovi“ (což je jeho pseudonym) patří náš vřelý dík.
Od té doby, co byla díky koncilním otcům Druhého vatikánského koncilu (1962–1965) hereze humanismu (člověk má přednost před Bohem) oficiálně učiněna „katolickou“, papežové a jejich poradci dělali jen to, že pokračovali na své cestě přímo do propasti. A jak jejich pád pokračuje, je typické, že je stále rychlejší. Takový obrázek v nás nikterak nevzbuzuje naději na sebemenší záblesk touhy některého z těchto oficiálních představitelů opatrovat katolickou Tradici (což prostě a jednoduše znamená pravou Církev). Jsou tu však i tací, kteří nejenže takovou naději měli, ale dokonce cítili zvláštní jistotu, že věci v Římě se pro Tradici mění k lepšímu. „Tradicí“ zde však mohli myslet jedině Novobratrstvo s jeho touhou vejít do provinilé „jednoty v rozmanitosti“ s Římem. A odtud pochází pro mnohé matoucí rozdělení mezi Novobratrstvem sv. Pia X. a tzv. „Odporem“.
Rozhodujícím okamžikem byl pro Bratrstvo sv. Pia X. rok 2012, kdy bylo usnesení předešlé generální kapituly z roku 2006, že nedojde k žádné praktické dohodě s Římem, dokud katolická Pravda nezvítězila, nahrazeno oficiální touhou Novobratrstva po praktické dohodě, i když se papež a jeho poradci ještě nevrátili ke katolické Pravdě. Biskup Williamson byl z generální kapituly, která tuto změnu provedla, vyloučen. A pak byl vyloučen z Novobratrstva úplně.
Následující roky ukazovaly stále jasnější znamení, že se Řím a Novobratrstvo sbližují. Řím postupně oficiálně schvaloval sňatky, kněžská svěcení a zpovědi udělované Novobratrstvem. Bylo to naplňování známé fráze „Řím dává všechno a nic za to nechce“ v praxi? Byla v tom případě tato věta skutečností, a ne pouhou iluzí? Někdo by mohl odpovědět, že to byl jen způsob jednání, který měl zajistit, že od nynějška bude Novobratrstvo jednat stále více jen se souhlasem modernistického Říma a nebude už svou činnost zakládat na všeobecném a vážném stavu nouze v Církvi, protože s „oficializací“ Tradice byl stav nouze údajně zažehnán. Mezitím by Řím čekal na den, kdy bude moci „trhnout kobercem“ pod nohama Novobratrstva a zahnat ho do slepé uličky, do které se samo zahnalo.
Není však nedávné oznámení, že Novobratrstvo vysvětí jednoho či více biskupů bez povolení Říma znamením, že se vrací staré Bratrstvo z doby před rokem 2012? To se bohužel zdá prakticky nemožné. Návrat k bojovnému duchu arcibiskupa Lefebvra vůči nepřátelům Církve v Římě se nám jeví jako dědictví, které je teď v Novobratrstvu ztraceno. Budoucnost pro nás vypadá temně, i když Bůh v mnoha duších stále působí díky apoštolátu členů Novobratrstva. To nám však nebrání v tom, abychom si neuvědomovali, že by Novobratrstvo mělo korigovat řadu svých hlavních zásad z doby po arcibiskupu Lefebvrovi. V každém případě čím víc skandálů poskvrní Františkův pontifikát, tím víc iluzí o smíření s Římem by se mělo vytratit.
Kéž nám Panna Maria dá pochopit a hluboce milovat Církev všech dob, abychom se neztotožňovali s její karikaturou vytvořenou na Druhém vatikánském koncilu a uvedenou do praxe v následujících pontifikátech.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
