Ve světě se nastoluje komunistická paranoia, korupce a propaganda (2024)
P. Paul Kramer
Když jsem v 70. letech 20. století žil v Itálii, na levici zde existovalo celé spektrum politických stran, které měly zlověstné a hrozivé názvy jako například Strana demokratické proletářské jednoty. Nyní je však i pravice levicová. Existuje pár mikroskopicky malých stran, které jsou vlastenecké a mají pravicové směřování, ale vše ostatní je do nějaké míry nakloněno levici.
Například na půdě irského parlamentu jedna poslankyně mluvila o omezování svobody slova. Její zdůvodnění bylo, že lidé, kteří mají „alternativní životní styl“ (LGBT), se kvůli vám cítí ohrožení, když si podle nich myslíte, že jsou nějakým způsobem nenormální nebo zvrhlí. A aby se tedy tito LGBT lidé cítili bezpečně a necítili se ohrožení, musí se vám všem ostatním vzít svoboda slova.
Psychiatr Fred Schwartz napsal knihu s názvem „You Can Trust a Communist to be a Communist“ („Komunistovi můžete věřit, že je komunista“). V ní vysvětlil, že komunistická ideologie způsobuje, že se lidé stanou „klinicky paranoidními“. Ne však jako se za paranoidního obvykle považuje někdo, kdo je poněkud nedůtklivý. On mluví o „klinické paranoie“. Vyvolává to paranoiu u lidí, kteří se této ideologii upsali. Dává příklad: Někdy po druhé světové válce jeden místní muž v Singapuru postřelil a zabil dva americké důstojníky, byl však zproštěn viny z důvodu duševní nemoci. Tento muž byl klinicky vyšinutý do té míry, že měl vážnou paranoiu. Bál se Američanů a věřil, že ho chtějí Američani zabít, a tak na veřejné toaletě postřelil a zabil dva americké důstojníky. Řekl, že jednal v sebeobraně. To je paranoia. Tak se chovají LGBT lidé. Sami sebe vykreslují jako ty, kteří jsou v ohrožení. Agresory jsou však oni.
Tato „klinická paranoia“, která nastává díky tomu, co nazývám „sovětský vzdělávací systém“, se prosadila v našich školách. Peter Deriabin, sovětský přeběhlík, který byl šéfem kremelských stráží, napsal knihu, v níž popsal, jaké to za komunismu bylo ve škole v Sovětském svazu: Když některé dítě ve třídě řeklo nějaký názor, který strana neschvalovala, ostatní děti se proti němu spolčily. Bylo to jako lynčování černochů ve Spojených státech v dřívější době. To jsou jeho slova, jak si je pamatuji. Tak se zacházelo s dětmi, pokud vyjádřily názor, který strana neschvalovala. Je neuvěřitelné, že je to tento druh systému, který tu právě teď máme – ale nejen ve školách – ve všech aspektech veřejného života.
Očekává se, že se přizpůsobíte, jinak budete stíhaní za „nenávistný projev“. Právě nyní v parlamentu prosazují velice drakonický zákon proti nenávistným projevům, takže v nepříliš vzdálené budoucnosti budeme mít onen typ „demokracie“, jaký mají v Severní Koreji.
Jak již dlouho víme, média se využívají jako nástroj k prosazování toho všeho. Všechny hlavní novinové deníky v této zemi jsou vlastněny nebo ovládány svobodnými zednáři a od nich jim přicházejí všechny příkazy. A lidé, kteří ovládají zednářstvo, jsou stejní lidé, kteří ovládají světové finance. Oni vědí, jak s pomocí peněz korumpovat. Pomocí peněz zkorumpovali celou kulturu, celý svět. Dělají to po staletí.
Naše Paní z Lipy na Filipínách v roce 1948 v tajemství, které bylo vyjeveno teprve nedávno, řekla: Peníze jsou nástrojem, který bude použit ke zkažení všech lidí světa. Vymysleli, jak s použitím peněz zkorumpovat vlády a politiky. Předešlý premiér Irska na tiskové konferenci poněkud bokem připustil: „Děláme jen, co se nám řekne.“
Příkazy přicházejí od vysokých a mocných – od Spojených národů – které vydávají své instrukce. Ti, kteří patří do zednářstva – klíčové osoby politiky – dostávají své rozkazy z lóže. Všichni dělají, co se jim říká, což je: Musíte prosazovat tuto „ideologii“, toto hnutí LGBT, pokud nechcete, aby vaše kariéra náhle skončila. Pokud chcete žít tento život na vysoké noze a mít velké bankovní konto a cestovat po světě a pít kvalitní vína – dělejte, co se vám řekne! Buďte dobře namazaným kolečkem ve stroji a dají vám všechno. Je to tentýž způsob myšlení, jaký ďábel používá, aby stáhnul lidi do pekla.
Jak to, že tomu víc lidí nevzdoruje? Klíčem k rozvinuté schopnosti propagandy je, říkat lidem, co chtějí slyšet, přesvědčit je o tom, co chtějí slyšet. Jakmile to „elita“ udělá a jakoby dá lidem, co chtějí, tak je přiměje podporovat ideje, které by jinak příliš nemilovali. Nerozvážní jsou například chyceni na háček jako ryba. Jakmile mají háček v ústech, už jsou taženi nějakým směrem a ani si neuvědomují, že jsou taženi.
To je quid pro quo. Al Capone komentoval baseballový zápas, který navštívil prezident USA a lidé na něj bučeli, ale v přítomnosti Al Caponeho všichni radostně pokřikovali. Capone řekl: „Podívejte na to. Jsem populárnější než prezident! Víte proč? Protože dávám lidem, co chtějí.“ To je klíč k tomu, jak působí jejich propaganda. Lidé tuto propagandu přijmou, když projdou rychlým procesem „něco za něco“ a nechají své myšlení zkorumpovat a přijmout věci, které nemají rádi. Musejí za to však zaplatit. Dá se jim, co chtějí, jakmile ďáblovi dají, co je jeho. Tak působí propaganda.
Zlo řídí svět a jejich ďábelská propaganda ukolébala většinu lidí do stavu nečinnosti. Církev má být protilátkou – má zasazovat semínko Evangelia, které je kvasem, jenž přináší světu život. Namísto toho máme heretického antipapeže Bergoglia [autor je sedesvakantista – pozn. překl.], který dělá přesný opak. Připomíná mi to slova Ježíše Krista v Evangeliu: „Pokolení zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, jsouce zlí? Neboť čím srdce plné, tím ústa přetékají.“ (Mt. 12:34) Bergogliova mluva pochází ze všech zkažených věcí tohoto světa – ne z věcí Božích, ze vznešených věcí duše, z věcí, které duši povznášejí k Bohu. Bergoglio je opakem. Pozemský člověk je člověk, který je svázaný se zemí, a opět, jak říká Kristus: „Kdo shůry přichází, je nade všechny; kdo je ze země je pozemský a mluví po zemsku.“ (Jn. 3:31) To vystihuje Bergoglia. Není to duchovní člověk, je to zkažený pozemský člověk prosazující pozemskou, světskou agendu mocností, které existují a jejich hlavní agendou je vyhlazování. Vyhlazují víru a vyhlazují život.
Není jen antipapežem. Je samotným antipapežstvím, opakem toho, čím by měl papež být. V dřívějších stoletích existovali vzdoropapeži, kteří nebyli platně zvoleni, ale byli to katolíci. Tento člověk není jen vzdoropapežem, ale je přímo antipapežem. Jeho agendou je zrušit monarchické papežství. Jak řekl Kristus pokrytcům ve své době: „Vy máte ďábla za otce a chcete jednati podle přání svého otce. On byl vrahem lidí od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravdy není. Když lže, mluví z vlastního, neboť je lhář a otec lži.“ (Jn. 8:44)
Musíme chápat, že Bůh je všemohoucí, a aby nám to, co se děje, dávalo smysl, musíme chápat, co učí Písmo svaté. Bůh dopouští, aby se tohle všechno dělo, protože jsme si to sami na sebe, na lidstvo, přivolali. Očišťuje lidstvo, aby nás všechny přivedl zpět k poslušnosti Jeho zákona –, protože On nás stvořil pro Sebe. Sv. Augustin řekl: „Neboť jsi nás stvořil pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ Bůh je naším Stvořitelem, a protože je naším prvním principem, je i naším konečným cílem. Na tento svět jsme byli umístěni za jediným účelem – abychom byli zkoušeni – aby bylo vidět, jestli jsme shledáni hodnými pro Království Boží. A k tomu musí směřovat naše srdce. Toto je pravý duch katolicismu. Naše srdce musí být s Bohem, s Naším Pánem Ježíšem Kristem. Je to On, kdo řekl: „Mé království není z tohoto světa.“ (Jn. 18:36)
Když řídíme své životy a společnost podle Božího zákona, pak budeme mít pravý pokoj. Pokoj je řádem klidu. Tento klid je řádem Věčného zákona, který je Boží moudrostí, neboť je směrnicí všech činů a hnutí ve světě. Všechny věci svou přirozeností tíhnou ke svému přirozenému místu. A stvořená přirozenost člověka tíhne ke svému konečnému cíli, kterým je Boží dobrota. To je cesta, jak nalézt naše skutečné štěstí – v jednotě s Bohem prostřednictvím Milosti a Prozřetelnosti. S darem Boží moudrosti a Víry můžeme žít skutečně požehnaný život, když jsme spojeni s Bohem životem Víry. Víra je nejzákladnějším principem náboženství, jak to vidíme ve Starém i Novém zákoně: „Neboť v něm se zjevuje ospravedlnění skrze Boha z víry k víře, jak je psáno: »Spravedlivý žije z víry.«“ (Ř 1:17) Pravým duchem katolicismu je Víra – Víra v Ježíše Krista, Víra ve všemohoucího Boha, Věčného otce.
Zdroj: Servants of Jesus and Mary, Issue 78, March 2024, str. 1–2
Překlad: D. Grof
