(455)
2. dubna 2016
ARCIBISKUPŮV ODKAZ II
Když
v roce 2012 arcibiskupovi nástupci v čele jeho Bratrstva sv. Pia X.
nedokázali pochopit jeho fundamentální předřazení katolické Pravdy před
katolickou autoritu, falešně tvrdili, že následují jeho příkladu, když na
generální kapitule Bratrstva onoho léta připravili to, že podřadí Pravdu zpět
pod autoritu tím, že otevřou dveře nějaké politické a nevěroučné dohodě
s římskými lháři – „katolicismus je revoluční“ je strašlivá lež. Tito
nástupci nyní po léta šíří fámy, že dohoda nastane bezprostředně, Řím je však,
díky jejich vlastní chybě, má tam, kde je chce mít, a nadále riskuje dobývání
ústupků, jako je třeba katastrofální rozhovor z 2. března, poskytnutý
generálním představeným profesionálnímu predátorovi. Koncilní Řím nikdy
nezapomíná to, co si, jak se zdá, již FSSPX nechce pamatovat – katolická
Tradice a Druhý vatikánský koncil jsou absolutně nesmiřitelné.
Arcibiskup
však má následovníky, kteří na to nezapomněli. Působí pod jménem „Odpor“, což
je hnutí spíše než organizace, jak je jen logické. Když lnou k Tradici
proti falešné autoritě Říma a nyní i FSSPX, jakákoliv interní autorita mezi
nimi může být přinejlepším suplovaná, tj. nenormální autorita neviditelně
suplovaná Církví kvůli spáse duší v případě nouze. Taková autorita však
kvůli neviditelnosti svého přenášení (uvažte rozdíl oproti viditelným obřadům,
jimiž se mnoho druhů autority přenáší mezi lidmi) je o mnoho slabší a
napadnutelnější než normální autorita v Církvi, která vždy nakonec
sestupuje od papeže. Proto „Odpor“ má sílu Pravdy, ale slabost autority, jež je
normálně nezbytná k ochraně katolické Pravdy.
Odporující
katolíci uvnitř i vně Tradice jistě musí brát do úvahy mnoho důsledků tohoto
rozštěpení mezi Pravdou a autoritou, jež na celou Církev uvalil Druhý
vatikánský koncil. Když je nejvyšší Boží pastýř krajně postižen koncilní pošetilostí,
jak nemohou být Boží ovce krajně rozptýlené (srovnej Zach. XIII, 7; Mt. XXVI,
31)? Aby katolíci netrpěli, nesměli by patřit do katolické Církve. Je to to, co
chtějí? Pak by katolíci v současnosti neměli být ani překvapení zradami,
ani zklamaní rozděleními. Ďáblovi byla prozatím dána takřka volná ruka, aby
způsoboval rozdělení („diabolein“ v řečtině), a když katolíci všichni
bojují o věčnou spásu, rozdělení jsou často hořká. Trpělivost.
Dále, od
koncilních papežů již nemůže zdroj síly pravé katolické autority proudit dolů
do katolických institucí, a tak katolické osoby již nemohou záviset na
katolických institucích, jak by normálně měly být schopné. Jakékoliv takové
instituce musí, co se týká Pravdy, spíše záviset na oněch osobách, jako jsme
viděli FSSPX záviset na arcibiskupu Lefebvrovi. Ale osoby bez institucionální
podpory nebo kontroly mají vždy sklon být omylné, a tak se zdá nemoudré
očekávat, že jakékoliv seskupení katolíků pro Pravdu dnes přitáhne velké počty.
Katolíci mohou přirozeně toužit po struktuře, hierarchii, představených a
poslušnosti, ti se však nedají vykonstruovat z ničeho. Zbytky [ve smyslu
biblického „zbytku“ – pozn. překl.] jsou jistě příkazem dne. Trpělivost.
Na závěr,
katolíci snažící se zachovat Víru musí přijmout svůj zasloužený trest, zříci se
všech lidských iluzí a fabulací, a v modlitbě úpěnlivě prosit Všemohoucího
Boha, aby zasáhnul. Když se na něj obrátí dostatek duší pro jeho, nikoliv své,
řešení, poznají, že jeho Prozřetelnost jim jej poskytla ve formě pobožnosti
prvních sobot v měsíci, aby konali zadostiučinění vůči jeho Matce.
Protože, když se vykoná dostatečné zadostiučinění, pak on dá svému Náměstkovi
na zemi milost, aby zasvětil Rusko jejímu Neposkvrněnému Srdci, a pak se začne
obnovovat řád, jak slíbil. Co se týká praktikování této pobožnosti,
nepromeškejte „Komentář“ příští týden.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
