Úvahy P. Schmidbergera (2016)

 

Úvahy P. Schmidbergera (2016)

„Úvahy o Církvi a postavení Bratrstva v rámci ní“

Poznámka překladatele: Toto je dokument, který sepsal P. Schmidberger, a je určen kněžím FSSPX. V rámci Bratrstva byl šířen koncem února 2016 a zcela jednoznačně se staví za regularizaci FSSPX, přičemž ve zcela demagogické argumentaci pro podřízení se neomodernistickému Římu vychází z řady mylných premis a iluzí, z nichž na některé již upozornil například biskup Williamson (zde). Dokument je zároveň naprosto cizí duchu arcibiskupa Lefebvra.

***

I. Církev je tajemstvím. Je tajemstvím Boží přítomnosti mezi námi, našeho Spasitele, Boha, který nechce smrt hříšníků, ale aby byli obráceni a žili. Toto obrácení vyžaduje naši spolupráci.

II. Církev je neomylná ve své Boží přirozenosti, ale je vedená lidmi, kteří mohou dělat chyby a dokonce dělají chyby. Musíme odlišovat úřad od konkrétní osoby. Osoba zůstává v úřadě po jistou dobu a pak končí – buď smrtí, nebo za jiných okolností, ale úřad zůstává. Papež František je nositelem papežského úřadu s primátem autority. V hodinu, kterou neznáme, odstoupí a bude zvolen jiný papež. Zatímco však má papežský Stolec, uznáváme jej jako takového a modlíme se za něj.

Neříkáme, že je dobrý papež. Naopak, provokuje svými liberálními myšlenkami a vytváří v Církvi velké zmatení. Ale když Kristus založil papežství, viděl celou řadu papežů celé historie Církve, včetně papeže Františka. A přesto dovolil jeho postup na papežský trůn.

Podobně Náš Pán ustanovil Nejsvětější svátost oltářní se Svou reálnou Přítomností, ačkoliv předvídal těch mnoho svatokrádeží v průběhu dějin.

III. Arcibiskup Lefebvre založil FSSPX uprostřed těchto zmatených časů pro Církev. Je povoláno, aby dalo Církvi novou generaci kněží, aby zachovalo pravou Mešní oběť a hlásalo království Ježíše Krista nad společností, právě i proti liberálním papežům a prelátům, kteří zradili víru. Muselo tedy nutně dojít ke konfliktu: v roce 1975 bylo Bratrstvo posláno do vyhnanství. Zde nejen přežilo, ale i rostlo, a stalo se pro mnoho lidí znamením odporu proti destrukci dneška.

Tento odpor se stal světu známým 30. června 1988, kdy z důvodů nezbytnosti byli Msgr. Lefebvrem vysvěceni čtyři biskupové.

IV. Avšak Msgr. Lefebvre měl vždy přesvědčení usilovat o kanonické řešení pro Bratrstvo a nevyhýbal se rozhovorům s římskými autoritami, které chtěly ustoupit. Ve svém úsilí pokračoval i po vysvěcení biskupů, navzdory tomu, že ve svém realismu měl malou naději na úspěch. Žádal, za použití argumentů ad hominem, aby jej nechali provést „experiment Tradice“. Plně přijímal skutečnost, že Bratrstvo je ve výjimečné situaci, což není jeho chybou, ale chybou jeho protivníků. Tato situace trvala až do roku 2000. Od té doby Řím usiloval o nápravu této situace, někdy lstivě, někdy s čestným úmyslem, podle toho, kdo byl za tento problém zodpovědný na straně Říma.

V. Pokračující úpadek Církve na jedné straně a současný trvalý rozvoj Bratrstva přinesl některé biskupy a kardinály, kteří úplně nebo částečně souhlasili [s FSSPX], ačkoliv to ochotně nepřiznávali. Řím postupně snižoval své požadavky a nedávné návrhy již nehovoří o uznání Druhého vatikánského koncilu, ani legitimity Novus Ordo Missae. Zdá se tedy, že přišel čas normalizovat situaci, a to z několika důvodů:

1) Jakákoliv nenormální situace sama o sobě usiluje o jistou normalizaci. To je v povaze věcí.

2) Nesmíme ztratit ze zřetele nebezpečí, že věřící a někteří bratři si zvykli na nenormální situaci a vnímají ji jako normální. Tu a tam existuje opozice proti účasti na Svatém roce a naprostá nevšímavost vůči přiznání řádné jurisdikce papežem Františkem (my jsme se vždy odvolávali na stav nouze a uchýlili jsme se k mimořádné jurisdikci dle práva). Jestliže se věřící nebo členové Bratrstva cítí dobře v této situaci svobody od závislosti na hierarchii, pak to naznačuje postupnou ztrátu sensus ecclesiae. Nikdy nesmíme argumentovat takto: máme neporušenou nauku, pravou mši, své semináře, prioráty a své biskupy, nic nepostrádáme.

3) Máme jistě dost sympatizantů mezi biskupy a kardinály, z nichž někteří by nás rádi povolali na pomoc, dali by nám kostel nebo i svěřili seminář do naší péče. Ale v současnosti je pro ně kvůli naší situaci nemožné to učinit. Tito Nikodémové s netrpělivostí čekají na nějaké řešení, které také jim osobně „bude krýt záda“. V každém případě by padlo mnoho překážek a zábran, které můžeme najít u věřících, ale bázlivých katolíků. Zmizelo by označování Bratrstva jako schizmatického nebo odpadlického, které proti Bratrstvu užívají média, ale i jiní.

4) V nadcházejících letech naléhavě potřebujeme nové biskupy. Jistě je možné vysvětit je bez papežského mandátu v případě krajní nouze, je-li však možné vysvětit biskupy s dovolením Říma, musí se o zmíněné dovolení prosit.

5) Modernisté, liberálové a jiní nepřátelé Církve jsou znepokojení s ohledem na kanonické řešení pro Bratrstvo. Nenaznačuje rozlišování duchů v tomto ohledu to, co je správnou a dobrou cestou?

6) Jak může Církev překonat tuto krizi? Člověk vidí, že v současném stavu věcí neexistuje ani záblesk naděje. Naopak, oficiální akt uznání Bratrstva vyvolá v Církvi zdravý neklid. Dobří by byli povzbuzeni, nenávistní utrpí porážku.

VI. Odpovědi na některé námitky:

1) Jak někdo může usilovat o uznání od papeže Františka?

Odpověď:  Již jsme se výše zmiňovali o nutném rozlišování mezi úřadem a držitelem tohoto úřadu. Není pochyb, že současný papež vykonává svou roli ustanovenou Bohem: ukázat každému, čím koncil skutečně byl a důsledky, jež přinesl do Církve: zmatení, diktaturu relativismu, kladení pastorace nad nauku Církve, přátelství se všemi nepřáteli Boha a protivníky křesťanství. Ale právě skrz to může ten či onen pochopit omyly koncilu, resp. usuzovat od důsledků k příčině. Kromě toho ti, kteří příliš sázeli na osobu Benedikta XVI., namísto toho, aby si vážili prvně papežského úřadu a osoby až jako druhé, dostali po jeho rezignaci studenou sprchou. Nedělejme stejnou chybu a nepřihlížejme příliš ke konkrétní osobě, spíše k Boží instituci! Možná jen papež František může udělat tento krok [normalizace] se svojí nepředvídatelností a improvizaci. Jemu média možná prominou, když učiní tento krok, ale nikdy by to neodpustila Benediktovi. Ve svém autoritářském, neřkuli diktátorském stylu vládnutí, by mohl [František] toto opatření prosadit i přes odpor.

2) Co by tomu však řekli lidé z „Odporu“?

Odpověď: Nemůžeme si počínat podle mínění lidí, kteří zjevně ztratili smysl pro Církev a lásku k Církvi v její konkrétní podobě. Jak to nyní vypadá, jsou mezi sebou vzájemně rozhádaní.

3) V budoucnu budete muset mlčet o všech současných omylech.

Odpověď: Nenecháme si nasadit žádný náhubek, ale budeme poukazovat na konkrétní omyly. Před i po své normalizaci. Rádi bychom se vrátili ze svého „vyhnanství“, v němž dnes jsme.

4) Papež František má mezi katolíky tak špatnou reputaci, že uznání FSSPX od Františka je spíše na škodu než k užitku.

Odpověď: Od počátku rozlišujeme mezi úřadem a osobou. Je-li František papežem, což je – pak má také primát jurisdikce nad celou Církví. Ať už jej [primát jurisdikce] užívá pro dobro Církve nebo ne. Jděme po cestě, která je pro Církev užitečná, řiďme své jednání nikoliv podle vůle lidí a Bůh nám požehná.

5) Ale toto začlenění Bratrstva do koncilního systému vás bude stát vaší tvář, možná dokonce i vaší identitu.

Odpověď: To vše záleží na tom, jak silní jsme a kdo obrátí koho. Jestliže budeme pevně jednat, na základě Boží milosti, pak naše situace může být požehnáním pro celou Církev. Kde jinde by mělo Bratrstvo být, aby učinilo takové obrácení možným? Samozřejmě se nemůžeme spoléhat jen na své vlastní schopnosti a síly, ale na Boží pomoc. Pomysleme na boj Davida s Goliášem. Proto činíme tuto analogii: jako křesťané jsme dnes ve zcela bezbožném a zkaženém světě a v něm se musíme osvědčit. Nebezpečí nákazy je veliké, ale my mu můžeme a musíme s pomocí Boží uniknout.

Jedna věc je jasná: nová situace neusnadní naše působení, ale spíše ztíží, o to ale bude plodnější.

6) Všechna společenství, která se podrobila Římu, se přizpůsobila koncilnímu systému, nebo v rámci něj zanikla.

Odpověď: Naše startovní pozice není stejná: V našem případě je to Řím, který tlačil na řešení a vešel v kontakt s námi. V jiných případech byla tato společenství prosebníkem a často šla do Říma již s vědomím vlastního provinění.

Navíc, žádné z nich nemá biskupy, kromě Apoštolské administrace sv. Jana Vianney v diecézi Campos v Brazílii, kde je biskup Rifan ochoten učinit jakýkoliv kompromis.

Samozřejmě je vyžadována spolehlivá ochrana skrze patřičnou církevní strukturu. To se zdá být zaručeno personální prelaturou. Taková struktura nebyla nabídnuta žádnému jinému společenství. Nakonec, tato vznesená námitka je pravdivá pouze částečně, např. Bratrstvo sv. Petra existuje již přes 27 let a přinejmenším v německy mluvící oblasti zůstalo, až na malé poskvrny, věrné mši svaté. Pravda, Bratrstvo sv. Pia X. bylo v pozadí jejich životní pojistkou.

VII. Závěr

Jestliže chce Bůh účinně pomoct Své Církvi krvácející tisíci ranami, má k tomu tisíce prostředků. Jedním z nich je oficiální uznání FSSPX ze strany římských autorit. Cožpak není FSSPX zasvěceno Blahoslavené Panně Marii, která bude chránit a vést své dílo i v této nové situaci?

Dignare me laudare te, Virgo sacrata; da mihi virtutem contra hostes tuos – Dej mi, abych tě chválil, Svatá Panno; dej mi sílu proti tvým nepřátelům.

Zaitzkofen, 19. února 2016

P. Franz Schmidberger

Zdroj: archiv překladatele

Překlad: D. Grof a M.F.