sobota 19. března 2016

Komentář Eleison CDLIII – Třetí biskup (2016)

 
Komentář Eleison CDLIII – Třetí biskup (2016)
(453)
19. března 2016
 
TŘETÍ BISKUP
V den svěcení Doma Thomase Aquinase jako třetího biskupa pro dnešní katolický „Odpor“, [za nějž] proste Boha, se zdá vhodné reprodukovat svědectví jeho blízkého přítele, profesora Carlose Nouguého, nyní vedoucího Studijního domu v Klášteře Svatého Kříže, kde sídlí Dom Thomas. Toto svědectví, které mnozí z vás možná neviděli, je jen mírně upraveno oproti originálu, který byl dostupný na vynikajícím mexickém webu Non Possumus. Všimněte si zvláště dobrého vlivu Corcaa, blízkého vztahu s arcibiskupem Lefebvrem, odmítnutí přiblížit se neomodernistickému Římu a stalinským metodám biskupa Fellayho. Kyrie eleison!
Miguel Ferreira da Costa se narodil v roce 1954 v Brazílii. Než započal právní kariéru, studoval na univerzitě sv. Benedikta v Riu de Janeiru, kde jsem měl možnost být během krátkého času jeho spolužákem. Angažoval se v tradicionalistickém a protimodernistickém hnutí organizovaném kolem Gustava Corcaa a časopisu Permanencia; pak započal svůj život „věrného bojovníka a veterána pokoncilní války za Víru – odešel z práv, aby se stal mnichem se jménem Thomas Aquinas ve francouzském klášteře v Le Barroux, jehož představeným byl v té době Dom Gérard; a byl vysvěcen na kněze v roce 1980 v Écône arcibiskupem Lefebvrem. Mohl se pak těšit přátelství, příkladu a učení zakladatele FSSPX.
Do Brazílie přišel v roce 1984 se skupinou mnichů z Le Barroux, aby založil klášter Svatého Kříže v Nova Friburgo, nahoře v kopcích za Rio de Janeirem. Avšak mezitím Dom Gérard navzdory vážným varováním arcibiskupa Lefebvra postupoval k dohodě s koncilním Římem, čemuž Dom Thomas Aquinas také odporoval. Roztržka byla nevyhnutelná. Klášter Svatého Kříže se, s podporou arcibiskupa Lefebvra Domu Thomasovi, stal nezávislým v roce 1998, přičemž s FSSPX si zachoval dobré vztahy. Avšak dle psané rady arcibiskupa nemělo mít FSSPX nad ním jurisdikci, protože jako představený kláštera měl mít autonomii.
To byla prozřetelná rada, protože vztahy mezi FSSPX a klášterem se zhoršovaly, zvláště s přiblížením FSSPX k nemodernistickému Římu. Dom Thomas Aquinas odmítnul zpívat na nedělní mši Te Deum, jak žádal biskup Fellay k oslavě Motu Propria ohledně mše vydaného Benediktem XVI. Podobně za „snětí exkomunikací“ tímtéž papežem. Dom Thomas napsal biskupovi Fellaymu dopis a odmítnul jej následovat k dohodě s koncilním Římem. Následně jsem sám viděl biskupa De Galarretu a P. Bouchacourta, když přijeli do kláštera, aby Domu Thomasovi řekli, že má 15 dní na opuštění kláštera, pokud chce, aby ten pokračoval a dostával pomoc a svátosti (včetně kněžských svěcení) od FSSPX.
Napsal jsem biskupovi Fellaymu o této nespravedlnosti. Odpověděl mi, že Dom Thomas má mentální problém a dokud neopustí klášter, ten neobdrží pomoc Bratrstva. Odpověděl jsem: „Pak bych měl mít stejný mentální problém, protože jej znám dvanáct let, a nikdy jsem si jej neuvědomil.“ Bylo to skutečně něco jako stalinismus s jeho psychiatrickými léčebnami pro odpůrce stalinského režimu. Ale Dom Thomas váhal: kdyby opustil klášter, znamenalo by to, jeho zničení, pokud jde o Víru. Kdyby však zůstal, připravil by jej o všechnu potřebnou pomoc. Pak biskup Williamson napsal Domu Thomasovi a přislíbil klášteru všechny svátosti, které by potřeboval. To znamenalo, že Dom Thomas mohl zůstat.
To stačilo, aby všichni z nás reagovali: byl to počátek toho, co je nyní známé jako Odpor, který měl jako svůj první orgán webové stránky nazvané SPES, které jsou již mimo provoz. Klášter se pak stal přijímacím centrem pro uprchlé kněze z FSSPX, kteří neměli kde žít. Tady byl vysvěcen biskup Faure a nyní je místem, kde bude vysvěcen sám Dom Thomas Aquinas Ferreira da Costa, můj duchovní otec a nejbližší přítel, jehož mi Bůh mohl dát.
Překlad: D. Grof