Františkova poselství při návštěvě synagogy (2016)

Františkova poselství při návštěvě synagogy (2016)

Atila Sinke Guimarăes

29. ledna 2016

Když uvažuji o návštěvě papeže Bergoglia v ústřední římské synagoze 17. ledna 2016, docházím k závěru, že on i hnutí, které reprezentuje – progresivismus – jsou s ideály revoluce ve shodě víc než římští Židé. Podívejme se, co se během této události stalo.

Shlédl jsem úplný záznam této návštěvy – asi 1 hodinu a 40 minut, zde – a okomentuji, co jsem viděl a slyšel.

Protimariánský kontext události

Předpokladem, který je mnoha čtenářům neznámý, je, že týden před 20. lednem byl v Římě tradičně týdnem slavností k připomínce obrácení Alfonse Ratisbonna (česky více zde) – francouzského Žida z bankéřské rodiny. Tento významný čin se stal onoho dne v bazilice Sant´Andrea delle Fratte v roce 1842.

Na místě, kde Ratisbonne uviděl Naší Paní a obrátil se, byl na její počest vztyčen oltář

20. leden se stal dnem Madonna del Miracolo (Panny Marie Zázračné), což je v Římě velice populární svátek. Tímto zázrakem bylo spektakulární obrácení Alfonse, který spolu se svým bratrem Theodorem založil řeholní kongregaci Notre Dame de Sion pro obracení Židů na katolickou Víru a vzdělávání děvčat z vyšší společnosti.

Po koncilu progresivismus zcela změnil účel těchto svátků. Zakázal biskupům a kněžím, aby veřejně pracovali k obracení Židů a modlili se za ně, a změnili tento týden na čas pro mezináboženský dialog s Židy. To, co se dnes zdůrazňuje je, že Židé musí nadále být tím, čím jsou, a neobracet se ke katolicismu.

Tím progresivismus – který ve svých řadách zahrnuje šest koncilových papežů – drze, ale nepřímo říká, že Naše Paní se mýlila, když obrátila Ratisbonna, a Církev se mýlila, když tuto událost připomínala. Další nepřímá tvrzení:

• Katolická Církev není jedinou cestou ke spáse
• Judaismus je správný
• Židé nejsou vinni zavražděním Našeho Pána Ježíše Krista

Koncilní týden mezináboženského dialogu s judaismem je proto zvláště závažnou urážkou Naší Paní.

Takový je kontext, který vysvětluje, proč Jan Pavel II. přijal 18. ledna 2005 ve Vatikánu 160 rabínů, a požádal je, aby mu požehnali. To je důvod, proč Benedikt XVI. navštívil 17. ledna 2008 římskou synagogu, a z tohoto důvodu si František zvolil stejné datum pro letošní návštěvu této synagogy.

Občan Bergoglio odmítá jakoukoliv papežskou či biskupskou okázalost

Františkova návštěva římské synagogy je opakováním návštěvy učiněné jeho dvěma předchůdci. Proto mohou být mé komentáře k Wojtylově návštěvě a postřehy Dr. Horvatové k Ratzingerově návštěvě v podstatě aplikovány na Františkovu návštěvu. Návštěva z tohoto měsíce však měla nové symbolické aspekty, které volají po dodatečném komentáři.

Naprosté odmítnutí papežské družiny kardinálů a biskupů

První věcí, která šokuje diváka onoho záznamu, je vidět Bergoglia vystupovat ze svého druhořadého auta samotného bez jakékoliv družiny kardinálů a biskupů, kteří by jej doprovázeli. S výjimkou několika mužů ochranky papeže doprovázel jen jeden kněz a tento duchovní si pro tuto příležitost vzal černé zuchetto [solideo – pozn. překl.], které se již nepoužívá, aby co nejvíce vypadal jako Žid.

Teprve po 30 minutách sledování videa jsem si všimnul, že jsou v pozadí v synagoze již přítomní také kardinálové Kurt Koch a Walter Kasper. Objevili se krátce po příchodu Františka na scénu, aby jej s nádechem zlobivých hochů pozdravili a opět se vrátili na místa v zákulisí.

Když papež opouští Vatikán, normálně mu celou dobu posluhují kardinálové, jejichž kongregace jsou s návštěvou svázány. Podobně, když nějaký biskup opouští své sídlo, je doprovázen pomocným biskupem, generálním vikářem a několika knězi spojenými s cíli návštěvy. Když tedy Bergoglio ponechal stranou obvyklou družinu papeže a biskupa a šel do synagogy sám, nejen že nepřímo opustil svůj status papeže, ale také své postavení římského biskupa.

Naprosto odmítnul jakoukoliv okázalost nebo obřady přináležející prelátovi a jednal jako prostý kněz nebo jako, dalo by se říct, pouhý římský občan. Toto šokující zřeknutí se souhlasně okomentoval v synagoze jeden z řečníků: „Vaše návštěva nenese znaky obřadnosti.“ (čas 37:42)

Můj první závěr: Během této návštěvy si Židé zachovali své rituály a tradice, František se rozešel se všemi katolickými. Opuštění těch posledně zmíněných je troufalejší, než opuštění prvně zmíněných. Jeho poselství Židům je jasné: „Měli byste se rozejít se svými tradicemi stejně, jako já odhazuji své.“ Jezuitský papež vede na cestu revoluce.

Přehnaná procházka kolem synagogy

Když František vystoupil z auta, nesměroval své kroky přímo k přední bráně synagogy, aby jej přijal vrchní římský rabín. Zastavil své auto ve vedlejší ulici za synagogou a šel k pamětní desce vzdávající čest Židům, kteří zde v minulosti byli vězněni. Zde pět minut postál a položil na toto místo květiny.

Kráčí sám, aby přitáhnul pozornost na svou předstíranou pokoru

Následně se loudal ulicí kolem budovy asi půl bloku ke sloupku s další pamětní deskou připomínající jednoho chlapce a několik dalších, kteří přišli o život. Tam položil další květiny a pozdravil nějaké Židy na ulici.

Třetí pomalá procházka jej dovedla k přednímu vstupu. Tato chůze kolem bloku zabrala plných 10 minut. Nakonec, když stál v bráně synagogy, vyměnil si polibky s vrchním rabínem Riccardem Segnim. Rabín se neuráčil Františka na jeho předcházející demagogické cestě doprovázet. Poslal dva druhořadé řečníky, aby tento úkol provedli.

Druhý závěr: Poselství této trapné desetiminutové cesty bylo: „Podívejte, jak jsem pokorný, když kráčím ulicemi úplně sám! Podívejte, jak pohnutý jsem utrpením, které tito Židé prožili!“ Není zde nic nového: Bergoglio se opět chlubí svou falešnou pokorou a starostí o přehlížené.

Učí rabíny, aby se zbavili moci

Po obvyklých pozdravech před synagogou s rabínem, který byl obklopen židovským výborem, vstoupil Bergoglio do budovy. Člověk by přirozeně očekával, že na své cestě na pódium tu a tam rychle pozdraví několik osob. Nikoliv, trvalo mu skoro 15 minut, aby ušel nějakých 30 metrů, když se pomalu sunul vpřed a zdravil lidi v každé řadě, jako by zde byl jen kvůli tomu. Když tak činil, maximálně prodlužoval svůj příchod na hlavní pódium, kde byl očekáván, aby mohl obřad začít.

V synagoze – patnáctiminutové zdravení lidí, zatímco rabíni čekali – lekce z demokracie

Toto protahování muselo hlavy synagogy iritovat. Musím přiznat, že dokonce i já, prostý divák, jsem se stával netrpělivým. Na mysl mi přišla slova Našeho Pána k Jidášovi: „Co musíš udělat, udělej rychle.“

Ačkoliv má Bergoglio a Jidáš mnoho podobností, neuposlechnul Boží radu. Vezmeme-li v úvahu, že jeho proslov k Židům trval asi 17 minut a jeho chůze se zdravicemi asi 15 minut, vidíme, že měl důvod pro protahování svého příchodu na pódium.

Třetí závěr: Bergogliovo poselství vůdcům: „Vy, rabíni, si potřebujete uvědomit, že lid je důležitější než vůdcové: měli byste sloužit svým lidem a ne aby oni sloužili vám.“ Jinak řečeno, v synagoze kázal tentýž typ demokracie, jaký nastoluje v katolické Církvi. Opět se ukázal jako revolučnější než římští Židé.

Zve Židy, aby si osvojili teologii osvobození

Papežův proslov v synagoze explicitně či implicitně opakoval tytéž hereze, které jeho předchůdci také vyjadřovali:

• Starý zákon nebyl revokován
• Judaismus uctívá téhož Boha jako katolicismus
• Aby katolíci porozuměli sobě samým, musí se odvolávat na judaismus
• Předchozí nepřátelství mezi katolíky a Židy bylo špatné
• Kdokoliv se staví proti judaismu jako náboženství, je antisemita

Tyto hereze slýcháme více než posledních 50 let stále, takže nejde o žádnou novinku. Jednu novotu však Bergoglio kázal.

„Bůh miluje každého, zvláště chudé, nezávisle na jejich víře“ – na nauce a tradicích nezáleží

Řekl Židům, že to, co je dnes důležité, je bojovat za ekologii a život, za chudé, nemocné, přehlížené a bezmocné, a stavět se proti válkám a násilí: „Na každou osobu se musí nahlížet s náklonností, jako to činí Bůh, který nabízí svou milosrdnou ruku všem bez ohledu na jejich víru a to kam patří, a který se stará o ty, kteří jej nejvíc potřebují: o chudé, nemocné, přehlížené, bezmocné.“

My všichni víme, že judaismus si představuje, že je jediným pravým náboženstvím. Také všichni víme, že František se nestará o katolickou Víru či o jakoukoliv falešnou víru.

Čtvrtý závěr: Bergogliovo poselství Židům bylo: „To, co od nás Bůh chce právě teď, je existenciální víra, což je boj za ekologii a proti sociální nerovnosti. Na naukách a tradicích – katolických i židovských – nezáleží, je to jen folklor.“ To znamená, že je opět vyzval, aby zaujali revolučnější postoj, než jaký zastávají.

Jestliže mám ohledně závěrů tohoto článku pravdu, pak přichází na mysl otázka: Kdo vlastně v současnosti směruje revoluci: judaismus nebo progresivismus; Židé nebo jezuité?

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof