Dopis P. Violetta –
obžaloba z minulosti (2003)
Poznámka
překladatele: V roce 2003 byl
z FSSPX vyloučen P. Aulagnier, protože se vyjádřil ve prospěch dohody
neomodernistického Říma s kněžími z Campos, kteří výměnou za možnost sloužit
nadále tradiční mši svatou uznali Druhý vatikánský koncil a prošli
„regularizací“ ze strany Říma. Po svém vyloučení z FSSPX P. Aulagnier
spolu s dalšími založil pseudotradiční Institut Dobrého Pastýře.
Dopis níže napsal P. Jean Violette
v prosinci 2003, kdy byl představeným Kanadského distriktu FSSPX, a polemizuje
v něm s argumenty P. Aulagniera a staví se proti regularizaci kněží z
Campos. Dopis dnes fakticky působí jako obžaloba biskupa Fellayho, jehož
postoje vůči Římu jsou nyní prakticky totožné s postoji tehdy vyloučeného
P. Aulagniera. Bohužel P. Violette nyní podobně odvážně nevystupuje proti
biskupovi Fellaymu, nicméně jeho tehdejší argumenty platí stejně i dnes.
***
Drazí
věřící,
Bohužel mám
na závěr roku smutné zprávy. Někteří z vás je mohli vidět na internetu.
Otec Aulagnier, jeden z prvních a nebližších druhů arcibiskupa Lefebvra
v odporu, asistent generálního představeného, zakládající představený
Francouzského distriktu, skutečně musel být vyloučen z Bratrstva.
V září jsme byli zarmouceni rozhovorem otce Aulagniera pro The Wanderer. Nejprve jsem přemýšlel nad
tím, že odpovím dříve, ale pak jsem se rozhodnul počkat, abych viděl, jak tato
věc skončí. Tento rozhovor, spolu s rozšířeným článkem publikovaným ve
francouzštině na jeho webu, a také ve francouzském deníku, se ukázal být
poslední kapkou.
Po dlouhou
dobu, od roku 1988, veřejně a ostře odporoval postoji Bratrstva, pokud jde o
vyjednávání s Římem. Také neuposlechnul naše konstituce a opakovaně
neuposlechnul výslovná nařízení biskupa Fellayho, čímž dával špatný příklad.
Také v Bratrstvu vytvořil velice obtížnou situaci, když se snažil jeho členy naklonit
k uskutečnění dohody s Římem, čímž se pokoušel zapříčinit
rozdělení a dokonce vzpouru proti legitimní autoritě. Problémem nebylo to, že
měl protikladné názory, ale to, že je prezentoval veřejně a pokoušel se oslabit
generálního představeného a Bratrstvo. Tento stav věcí trval dost dlouho.
Protože to byl otec Aulagnier a kvůli úctě, kterou požíval v Bratrstvu, byli
biskup Fellay a generální rada velmi trpěliví, někdy však i trpělivost může být
chybou.
Po přečtení
rozhovoru otce Aulagniera přichází na mysl několik otázek: proč poskytovat rozhovor novinám, které jsou jasně proti FSSPX?
Začíná vrána k vráně sedat? Za druhé se otec Aulagnier zdá naznačovat, že ti,
kteří nesouhlasí s jeho názorem a souhlasí s generálním představeným
a většinou členů FSSPX, pokud jde o tzv. smíření, jsou „přitakávači“. Je to
nejen urážlivé, je to absurdní. Naopak, jak uvidíme, současný postoj FSSPX se jeví jako věrnější k postoji arcibiskupa.
Nečetl jsem
francouzské články otce Aulagniera, četl jsem jen rozhovor pro The Wanderer. Podle tohoto článku si myslím, že můžeme shrnout argumenty otce
Aulagniera ve prospěch „smíření“ následovně: 1) Nebezpečí schizmatu. 2) Jeho
přátelství s „hrdinskými“ kněžími z Campos. 3) „Postoj Říma je nový.“ 4)
„Navíc si myslím, že je nebezpečí v tom, aby tento spor trval věky.“
Promysleme tyto body.
1) Nebezpečí
schizmatu
Náš odpor
není vzpourou. Je to nutný postoj katolíků, kteří si chtějí zachovat víru, když
čelí prelátům, kteří ji napadají, popírají nebo ohrožují. My se nechceme stát
protestanty! Nadále věříme v Božství Našeho Pána a Jeho společenskou
vládu, v Jeho Církev. Skutečnost, že si zachováváme víru a nadále hovoříme
s římskými autoritami, ukazuje, že neexistuje žádné nebezpečí schizmatu,
protože stále uznáváme jejich autoritu. Usilovalo se o výjimky a další církevní
dovolení a byly od římských autorit obdrženy. Pochybná není jejich autorita,
ale to, zda jim můžeme věřit nebo ne. Není to jen věc toho, mít většinu
v nějaké římské komisi. Je to věc toho, zda se jim můžeme vydat a
důvěřovat jim, abychom uchránili svou Víru? Bohužel současné římské autority
znovu a znovu prokázaly, že se jim nedá věřit, a že se nezměnily, jak později
ukážeme.
Řešení této krize přijde
z Říma, až se římské autority vrátí k jednotě Víry. Do té doby však
děláme dobře, že pokračujeme v odporu. Jak dlouho to bude trvat, není náš
problém, ale problém Boha. Nemůžeme se však kvůli falešné jednotě přidat
k těm, kteří prosazují omyly, kteří redukují Církev jen na lidskou
instituci, nebo prostě jen na jedno náboženství mezi jinými, čímž jej ničí.
Takže pokračujeme v Tradici a pokračujeme v kritizování těch, kteří
ji ve jménu nové koncilní církve odmítají. Jak řekl arcibiskup Lefebvre: tím,
že se oddělily od předešlých papežů, jsou moderní římské autority těmi, kdo
jsou schizmatičtí. Když se Řím vrátí k Víře, bude jedinou věcí
k diskuzi to, kdo se stane biskupem a koho nahradí?
2) Jeho
přátelství s „hrdinskými“ kněžími z Campos
Přátelství
je vskutku vznešený cit. Má však přednost před povinností člověka nebo před
Vírou člověka? Dále prostě pokládám otázku: Vyžaduje to heroickou ctnost
kapitulovat v boji za Tradici, aby se obdrželo uznání? Vyžadovalo to
heroickou ctnost zřeknout se svého duchovního otce, biskupa de
Castro Mayera, opustit své bývalé kamarády ve zbrani a obrátit se proti
nim? Nemyslím si. Je otec Aulagnier také na pokraji toho vybrat si mezi
předkoncilním a pokoncilním arcibiskupem Lefebvrem? Jako by to byl rozdíl?
3) Postoj Říma
je nový
Toto je
nejneuvěřitelnější důvod ze všech. Kde byl otec Aulagnier posledních 5 let?
Skutečně se moderní římské autority změnily? Zapomněl, co učinily Bratrstvu sv.
Petra (info česky např. zde),
které je jejich vlastním výtvorem? Zapomněl na dvě svatokrádežná setkání
v Assisi? Poslední se událo týden poté, co [římské autority] zaručily
uznání „hrdinským“ kněžím z Campos, kteří o něm neřekli ani slovo.
Mimochodem, nevšimnul si, jak zticha jsou „hrdinští“ kněží z Campos od té
doby, co podepsali svou dohodu? Cožpak neví, že 24. května 2003, ve stejné
době, kdy kardinál Castrillon Hoyos sloužil tradiční mši v Bazilice Panny
Marie Sněžné, dával papež katolický kostel Santi Vincenzo e Anastasio a Trevi,
který obsahuje nabalzamovaná srdce 22 papežů [ve skutečnosti 25 papežů od Sixta
V. do Lva XIII. – pozn. překl.], ke sdílení bulharským pravoslavným? Nějaká
změna!
Zdá se, že
zapomněl to, co arcibiskup Lefebvre dobře věděl a odsuzoval: existují dva Římy
– katolický Řím a neomodernistický Řím. Jak to činil arcibiskup Lefebvre, i my
lneme celým svým srdcem ke katolickému Římu, ale odmítáme neomodernistický Řím.
Katolický Řím byl infiltrován a je okupován modernisty. To je fakt. Prohlášení
kardinála Castrillona, že „starý římský ritus si tedy v Církvi zachovává
své právo na občanství“ je pěkné, ale nic nemění. Je dokonale v linii
s neomodernistickým ekumenismem neomodernistických Římanů, což znamená:
Proč neakceptovat také mši sv. Pia V.? Akceptujeme i všechno jiné.
My však
nehledáme akceptaci. Nebudeme šťastní, jestliže na příštím modlitebním setkání
v Assisi bude biskup Fellay stát blíže papeži než dalajlámovi. Dalajláma
by tam ani neměl být. Doufáme, že na příštím modlitebním setkání v Assisi
k modlitbě za mír bude papež obklopen všemi katolickými biskupy a bude
zasvěcovat Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Tam leží pravý mír.
Povzbudivé modlitby k falešným Bohům nepřinesou mír.
Slova
arcibiskupa Lefebvra k Janu Pavlu II. v roce 1988 jsou tedy dnes
stále platná: „Čas na spolupráci ještě nenadešel.“ Absolutně nic se nezměnilo.
Současné římské autority jsou nadále věrné svým principům nové teologie, nové
ekleziologie, nové evangelizace ztělesňované duchem Druhého vatikánského koncilu
a Assisi, do nějž nás chtějí vtáhnout, a v němž nechceme žádnou účast.
FSSPX také
pokračuje věrné katolickým principům předaných arcibiskupem. „Nevidíme smíření
stejně. Kardinál Ratzinger jej vidí ve smyslu toho, přivést nás ke Druhému
vatikánskému koncilu. My jej vidíme jako návrat Říma k Tradici. Nemůžeme se
spojit. Je to rozhovor mezi hluchými.“ Pro obnovení dialogu s Římem „položím
rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými encyklikami všech
papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia IX., Immortale
Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani
Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte
ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána
Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit!
Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů,
svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný... Rozpor mezi námi není
malý. Proto tedy není dostatečné říct nám: můžete sloužit starou mši... Ne, rozpor
mezi námi není v tom, je v nauce.“ (1)
4)
„Myslím si, že je nebezpečí
v tom, aby tento spor trval věky.“
Myslím si,
že zde můžeme vidět skutečný důvod změny otce Aulagniera. Boj se protahuje. On
byl v centru tohoto boje po více než 30 let. Možná je z toho boje
unaven! Není to však poprvé, co spor o víru trval věky. Ariánská krize trvala
přes 70 let, papežský exil v Avignonu 68 let, velké schizma 39 let. Je toto důvodem opustit boj, aby se došlo
k nějaké dohodě? Je dobře, že se sv. Atanáš neunavil tím, že byl ve
vyhnanství, vyhrožovali mu, byl falešně obviněn, exkomunikován atd. Nebyl by
sv. Atanášem.
Zdá
se, že [otec Aulagnier] zapomněl, že: „V dřívějších dobách heretici a
schizmatici opustili Církev. Dnes, jak nás varoval sv. Pius X., zůstávají, aby
ji přiměli vyvinout se uvnitř a svést, kdyby to bylo možné, celé stádo svatého
biskupa nebo jeho část... Člověk však nejedná
s tímto druhem nepřítele, tím spíše, že je prohnaný. Člověk s ním
nevyjednává falešný a separátní mír. Člověk s ním bojuje až do konce,
silný ve své pravdě – Deus vult – Bůh to chce – a připomíná mu pravdy,
které on marně napadá... Řím ví, že udělal chybu, závažnou chybu: exkomunikaci
(Msgr. Lefebvra). Jak napravit chybu? To poví čas. V každém případě
nikoliv bez upřímného návratu hierarchie k úplnému a integrálnímu vyznání
katolické víry celé a neporušené. Přijde den, kdy Řím skrze své obrácení
nalezne náš klid. (2) Zdá se jako by totiž ztratil klid.
Drazí
věřící neztrácejte svůj klid, setrvejte klidně a pevně v neměnné víře
všech časů. Neopouštějte boj. Jistěže se protahuje. Ale zvítězíme.
Jako
obvykle vám děkujeme za vaši pokračující podporu a ujišťujeme vás svými
každodenními modlitbami za vás a vaše blízké zvláště během posvátné doby
Adventu a Vánoc. Kéž máte všichni šťastné a požehnané Vánoce a kéž vás čerstvě
narozený Ježíš a Jeho svatá Matka a sv. Josef v nadcházejícím roce odmění
a požehnají vám.
S požehnáním
otec
Jean Violette
Poznámky:
1)
Fideliter č. 66, listopad-prosinec 1988
2)
Otec Paul Aulagnier, Fideliter č. 65,
září-říjen 1988
Zdroj: CathInfo
Překlad: D.
Grof
