středa 1. dubna 2015

Msgr. Jean-Michel Faure: „Menzingen již není věrný pravdě“ (2015)

 
Msgr. Jean-Michel Faure: „Menzingen již není věrný pravdě“ (2015)
Rozhovor pro časopis RIVAROL
29.3.2015
V dlouhém článku, který vyšel v RIVAROLu 26. března jsme psali o svěcení francouzského kněze Jean-Michela Faureho z rukou Msgr. Richarda Williamsona. Svěcení se událo 19. března v benediktinském klášteře Santa Cruz (Sv. Kříže) v Nova Friburgo v Brazílii v oblasti Rio de Janeiro.
Msgr. Faure, který mimo jiné vysvětil dne 28. března, v předvečer Květné neděle, v témže brazilském klášteře jednoho z mnichů na kněze, laskavě svolil jen několik dní po své konsekraci odpovědět na otázky, které jsme mu položili, za což mu patří náš dík.
Upozorňujeme, jako to činíme vždy u takovýchto rozhovorů, že tázaný má plnou svobodu se vyjadřovat, jak uzná za vhodné, a tím dává veřejnosti znát své názory, tyto se však nemusí nijak shodovat s názory redakce.
***
RIVAROL: Proč jste souhlasil, že Vás Msgr. Richard Williamson vysvětí 19. března v Brazílii na biskupa?
Monsignore Jean-Michel FAURE: Abych sloužil Církvi, pro slávu Boží, pro spásu duší. Biskup má k tomu všemu plnou moc, pakliže zůstane věrným. Smyslem tohoto předávání je udělování milosti svátosti svěcení a milosti svátosti biřmování. Msgr. Williamson nemůže cestovat [sám] po celém světě.
R: Jste si jistý, že se Bratrstvo sv. Pia X. sjednotí s Vatikánem?
Msgr. FAURE: Tam, kde jde o dvě tajemství – milost boží a lidskou svobodu – tam není nic jisté. Ale viděno lidskýma očima, dává Msgr. Fellay mnoho náznaků svého pevného rozhodnutí docílit jednoty s koncilní církví, což se projevuje hlavně návštěvami koncilních prelátů v seminářích a také nedávnými výroky Msgr. Pozza po posledním biskupském svěcení.
R: Co odpovíte těm, kteří Vám vyčítají, že jste s činem s tak závažnými dopady nepočkali až se FSSPX s [koncilní církví] řádně sjednotí?
Msgr. FAURE: Menzingen tlačí den za dnem čím dál více dobrých kněží, aby se posunuli k tomuto katastrofickému splynutí, když například nutí bohoslovce FSSPX přijímat [v seminářích] návštěvy ekumenických koncilních prelátů – a tedy je obecně i přijímat za své.
R: Menzingen odsoudil vaše [biskupské] svěcení ještě před tím než tak učinil sám Vatikán a dokonce i mnohem ostřeji. Jakou odezvu to ve Vás vzbuzuje?
Msgr. FAURE: Menzingenští mají strach. Ztrácejí svou autoritu, protože již nejsou věrni pravdě.
R: Institut Mater Boni Consilli [sedesvakantistický Institut Matky Dobré Rady – pozn. překl.] (IMBC) vydal 20. března tiskové prohlášení, v němž Vaše svěcení odsoudil jako svatokrádežné, nelegitimní a rozkolné, protože se uskutečnilo při uznání Františka jako Kristova náměstka, ale přitom s neposlušností vůči němu při svěcení bez papežského mandátu s cílem bojovat proti papežskému Magisteriu. Co na takovou argumentaci odpovíte?
Msgr. FAURE: V pravé katolické Církvi má Víra přednost před autoritou, protože v důsledku existuje autorita jen proto, aby sloužila pravdě. Zajisté, papež František řádně drží papežskou autoritu a nikdo jiný není ani nemůže být, pokud [František] žije a neabdikoval, papežem, nicméně však [papež] neužívá svou autoritu k službě pravdě,  pravé Víře, a tudíž jej nemusíme před Bohem poslouchat, ale musíme především poslouchat Boha.
R: Co odpovíte na nařčení, že jste se utekli k „apokryfnímu římskému mandátu“, což kritici považují za závažnou chybu?
Msgr. FAURE: „Apokryfní“ římský mandát se nabízí, když je Víra v  závažném nebezpečí.
R: Podřízenost papeži je pro katolíky dogmatem víry. Bonifác VIII. ve své neomylné bule Unam sanctam říká: „Vyhlašujeme a určujeme, že je pro každého člověka nutné ke spáse, aby byl podřízen římskému papeži“. Jak můžete, za těchto podmínek, tvrdě bojovat proti tomu, kdo sedí na Petrově stolci a zároveň jej uznávat jako legitimní autoritu, náměstka Kristova, který má moc klíčů a věroučnou neomylnost?
Msgr. FAURE: Podřízenost a poslušnost papeži nejsou bezpodmínečné, ale podmíněné – platí, jestliže slouží Bohu službou Víře. Oddělit poslušnost od Víry, znamená donutit ji ke službě lidem spíše než Bohu.
R: Jak může někdo tvrdit, že všeobecný sněm (jakým se tváří být i Druhý vatikánský koncil) je omylný a může učit bludy a omyly, když říkáte, že jej promulgoval pravý papež a při vědomí toho, že všeobecný sněm, byl-li promulgován papežem, je nutně neomylný (mimořádné Magisterium)?
Msgr. FAURE: Sami koncilní papežové prohlásili, že dekrety Druhého vatikánského koncilu nevyhlašují v rámci neomylného Magisteria. Chybí tedy jedna ze čtyř podmínek pro neomylnost (úmysl papeže zavazovat celou Církev).
R: Jak může někdo říkat, že nová mše a nové svátosti jsou jedem pro víru a zároveň tvrdit, že byly legálně promulgovány Svatou Církví a náměstkem Ježíše Krista?
Msgr. FAURE: Msgr. Lefebvre pouze říkal, že nová mše nesplňuje jednu ze základních podmínek nutných k platnosti zákona: Je proti obecnému dobru. Stejný radikální argument zdravého rozumu se uplatňuje u všech zdánlivých „zákonů“, které ničí Církev.
R: Neobáváte se, že toto již několikáté rozdělení mezi tradicionalisty odradí mnohé od křtu a neoddálí je naprosto od víry a náboženské praxe?
Msgr. FAURE: Vůbec se toho neobávám. Jak mi řekl jeden přítel: „Tato konsekrace zlomila sevření Menzingenu a umožňuje věrným katolíkům v celém světě [volně] dýchat.“ Proč? Protože se obnovuje katolická autorita, která je sjednocena s katolickou pravdou.
R: Můžete nám říci více o svých projektech ve Francii, o otevření semináře při konventu v Avrillé?
Msgr. FAURE: Tento projekt postupuje.
R: Co odpovíte těm, kteří říkají, že jste již příliš starý (v srpnu 2015 čtyřiasedmdesátiletý) na to, abyste se stal biskupem, když biskupové (či spíše ti, kdo jsou dnes na jejich místech) odcházejí do důchodu v pětasedmdesáti?
Msgr. FAURE: Nutit biskupy k demisi v pětasedmdesáti je revoluční hloupost, která brání stáří, aby osvědčilo své zkušenosti. Katolická pravda potřebuje zajisté nové, mladé obhájce, ale než je bude mít, spokojme se se starou gardou Msgr. Lefebvra, která pochopila lépe než mnoho mladých.
R: Vznikla polemika ohledně pohřbu vašeho otce v Argentině. Internetové stránky ve španělském jazyce Vás obviňují, že jste Marrano [španělsky mluvící Židé, kteří byli donuceni přijmout křesťanství, ale dále praktikovali tajně judaismus]. Někteří duchovní, kteří tehdy byli kněžími – jako Msgr. Morello, tehdy ředitel semináře v La Reja – tvrdí, že po smrti Vašeho otce v Argentině vykonala nad ním Vaše rodina židovské rituály a že to byl hlavní (i když ne jediný) důvod pozdějšího odchodu 25 bohoslovců a osmi kněží ze semináře v La Reja. Co odpovíte?
Msgr. FAURE: Třetího března 1986 mi donesli tělo mého otce kvůli nočnímu bdění u zesnulého. Položili jej na mou postel a ne na zem, jak lživě tvrdí pomluvy sedesvakantistů. Ať jmenují svědky! Já osobně mohu jmenovat abbé Canalea (FSSPX), který odsloužil Requiem, abbé Ricarda Olmeda (FSSPX), seminární profesory, kteří znají fakta a seminaristy, kteří jsou dnes kněžími. Abbé Schmidberger (FSSPX), který byl jak na mši, tak na hřbitově a také členy rodiny Masuda, kteří byli velkými dobrodinci semináře od jeho počátku a byli přítomni celou noc na vigilii. Později přijali ve svém venkovském sídle oněch pětadvacet bohoslovců, kteří utekli ze semináře na začátku sedesvakantistické rebelie v roce 1989. Můj otec je pohřben na malém seminárním hřbitově, kde se na jeho hrob může každý podívat. Na zádušní mši byli bohoslovci a mnoho kněží i věřících. Na tom všem nebylo nic zvláštního a nebyl důvod nic skrývat, ale lze v tom hezky nalézt sedesvakantistickou logiku. Aby mohli říct, že Msgr. Faure je Žid: Narodil jsem se v Alžírsku – v Alžírsku žije mnoho Židů. Takže musím být Žid. Ale jelikož v Alžírsku je ještě mnohem více muslimů, nejsem spíše Marrano-muslim? Proti těmto pomluvám a směšným výmyslům mohu postavit dobře zpracovaný rodokmen,  který mám uložený ve Francii a který zveřejním, jakmile se vrátím do Francie.
Co se týče krize v semináři Buenos Aires, musím říci, že jsem dorazil do Mexika 24. září 1985, pět dní po hrozném zemětřesení, kdy jsem byl jmenován představeným mexického distriktu, ale tato krize se odehrála až roku 1989 během sedesvakantistické rebelie proti Msgr. Lefebvrovi. Ředitel (poznámka redakce: abbé Morello, dnes Msgr. Morello), jeden z profesorů (poznámka redakce: abbé Medina) a další kněží s těmito sklony přesvědčili polovinu bohoslovců v La Reja, kteří v roce 1989 počkali na návštěvu abbé Schmidbergera, aby mohli hromadně odejít ze semináře a připojit se k „semináři“, který založila skupina mexických laiků. Byl to totální neúspěch: malá skupina těchto bohoslovců se pak uchýlila do opuštěného kláštera nedaleko Cordoby v Argentině, pak se přesunuli do okolí Lujanu a nakonec do El Boson (na jihu Argentiny). Je tedy evidentně nesmyslem, že by takzvaný skandál ohledně pohřbu mého otce tři roky před těmi událostmi, mohl bezprostředně způsobit odchod těchto pětadvaceti bohoslovců. Msgr. Tissier tato fakta popsal ve svém životopise Msgr. Lefebvrea (strana 546, 2. opravené vydání, nakladatelství Clovis, 2002).
R: Neobáváte se, že se nacházíte, prominete-li mi, Monsignore, tento lidový výraz, mezi dvěma mlýnskými kameny - „nalevo“ Bratrstvo sv. Pia X. a „napravo“ sedevakantisté? Obě strany vás obviňují, i když každá z jiných důvodů, z rozkolu a ze sektářské a nekatolické mentality.
Msgr. FAURE: Pro pána krále, existuje Pravda, která je nad všemi lidmi, ano nebo ne? Pokud ano, tak do háje s liberály a do háje se sedevakantisty!  Kvůli této pravdě budeme dobrovolně mezi dvěma mlýnskými kameny. Kněz je člověk k semletí, říkával Farář Arský!
R: Odvoláváte se na Tradici. Ale kdo je autentickým vykladačem a garantem Tradice, pokud ne papež a Magisterium? Jak se tedy dostat z této slepé uličky?
Msgr. FAURE: Čtěte v Evangeliu sv. Jana. Naleznete tam dobrou dvacítku pasáží, kde Ježíš, jako člověk, vyjadřuje svou naprostou podřízenost vůli svého Otce, který je nad Ním a který je absolutní. Tuto pravdu a tuto vůli předat (tradidit) a to je základ neomylnosti Tradice, která stojí tedy sama také nad papeži tím spíše, že byla nad Ježíšem (jako člověkem). To je to, co ztratili ze zřetele všichni konciliaristé a co nikdy neztratil ze zřetele Msgr. Lefebvre: správně chápaná Tradice je mírou pro papeže a ne naopak. Zůstává tím, čím vždy byla, zcela nezávislá na různých hloupostech [papežů].
Celý smysl a síla svěcení z 19. března, je věrnost této Tradici. Ať nás Bůh zachová ve věrnosti v ní skrze Přesvatou Panu Marii.
***
Odpovědi získal Jérôme BOURBON.
Zdroj: Tradi News
Překlad: Lapis Reprobatus