sobota 14. ledna 2017

Komentář Eleison CDXCVI – Naléhavá modlitba (2017)


Komentář Eleison CDXCVI – Naléhavá modlitba (2017)
(496)
14. ledna 2017
 NALÉHAVÁ MODLITBA
Velmi dobře se ví, že když se v roce 1912 začal potápět Titanic, první záchranné čluny, které se spustily na vodu, nebyly naplněny na svou kapacitu, protože ještě dost pasažérů nevzalo vážně stav zasažené lodě odsouzené k záhubě. Jak se však úplná pravda stala široce známou, zbytek záchranných člunů měl každý více než dost lidí, kteří se chtěli dostat na palubu. Potopení Titaniku bylo Božím zrcadlem nastaveným modernímu světu, v žádném případě tomu však všichni dnes živí lidé nevěří, a tak se záchranné čluny katolické Tradice spíše vyprazdňují, než naplňují. Zdaleka ne dost duší ještě chápe plnou pravdu našeho stavu odsouzeného k záhubě, aby dělaly to, co musí dělat – naléhavě se modlily.
Takto to formuluje jeden přítel ze Švýcarska: „V naší zemi, stejně jako kdekoliv jinde, mizí každá poslední stopa katolicismu a (kdysi velmi katolický kanton) Valais není žádnou výjimkou. Všechno musí začínat znovu, zatímco nepřátelé Pravdy jsou každým dnem početnější.“ Může někdo říct, že tento popis nesedí na jeho část světa? Určitě sedí na Anglii! V průzkumu veřejného mínění provedeného u 1595 anglických dospělých 18. a 19. prosince [2016] pouze 28% věřilo v Boha, zatímco 38% byli přesvědčení ateisté. Před o něco méně než dvěma lety byly tyto počty 32% věřící, 33% ateisté. Je jasné, že nevěřící si vytvářejí významný náskok. Ubohá Anglie!
Proč je však víra v Boha tak důležitá? Sv. Tomáš Akvinský ve svém Pojednání o andělech vysvětluje: stejně jako všechno Stvoření povstává vylitím dobroty od Boha, tak si i ona dobrota ve stvoření snaží nalézt svou cestu zpět k Nejvyššímu Dobru Stvořitele, každá svým způsobem: rostliny a nerosty svou přirozenou náklonností, zvířata smyslovou náklonností a nejdokonaleji lidé a andělé svou rozumovou náklonností myšlení a svobodné vůle (1a, 59, 1). Lidé tudíž přicházejí od Boha, aby se k Němu vrátili skrze správné užívání svého myšlení, které je „neomluvitelné“, jak říká sv. Pavel, jestliže předstírá, že nemůže Boha rozpoznat v Jeho Stvoření (Ř I, 20), a skrze správné užívání své svobodné vůle zvolit si Jej spíše než Jej odmítnout. Bohužel smyslové půvaby většinu lidí odvádějí od Boha (1a, 63, 9 ad 1).
Aby však byli od Něj odvedeni, na to Bůh lidi nezamýšlel. Každou jednotlivou lidskou bytost, kterou stvořil, zamýšlel pro nebe (I Tim. II, 4) a všem lidem dává milost dostačující jim, aby Jej poznali a milovali Jej, a tak se dostali do nebe. Nebe je tudíž tím, pro co každý člověk je, ať již tuto skutečnost přijímá nebo nepřijímá. A jestliže ji odmítá, oslepuje sám sebe a nemůže pochopit, o čem život je. Z toho by plynulo, že všichni takoví lidé, kteří jsou vůdci v jakékoliv oblasti, jsou nakonec slepí vedoucí slepé, zatímco všichni takoví stoupenci jsou slepí následující slepé. „Já jsem Světlo světa,“ říká Náš Pán Ježíš Kristus, „kdo mne následuje, nechodí ve tmě“ (Jn VIII, 12).
Kdo tedy odmítá následovat Boha, natožpak Ježíše Krista a jeho katolickou Církev, chodí ve tmě, a zatvrzelé upřednostňování čím dál více tmy ze strany dnešních globálních „Zápaďanů“ připravuje strašlivý trest srovnatelný pouze s potopou v Noemově době. Stejně jako se tehdy lidé tak „zkazili“ (Gen. VI, 12), že Bůh musel zasáhnout potopou, aby zabránil tomu, aby si naprosto všichni lidé nezvolili jít do pekla, tak také dnes je zkažení tak strašlivé, že jen Bůh sám jej může přerušit.
Lidé se však vždy mohou modlit a modlitba stále funguje tak, jako ještě nefunguje nic jiného. Protože je snadné si představit, jak On mezi miliony a miliony duší obracejících se k Mamonu a pryč od Boha, pozitivně vyhlíží a naslouchá těm čím dál nepočetnějším duším, jež se k Němu obracejí. Je čas na modlitbu skrze jeho Matku, modlitbu svatého růžence, patnáct tajemství denně, pokud je to rozumně možné.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof