Pravá
láska (2016)
Kázání P. Martina Fuchse
20. srpna 2016 během pouti k sv. Janu Nepomuckému, Lužnice
***
Drazí bratři!
Před několika lety mě
postarší dáma požádala, abych si s ní promluvil a vyzpovídal jí. Řekla, že
je vdaná, že její první manžel je stále naživu, a že muž, se kterým žije, byl
také jednou ženatý. Řekla mi, že jsou šťastně sezdaní, protože se vzájemně
velmi milují. Řekla, že Bůh by jistě nebyl proti této lásce, protože On sám je
láska.
Po tomto přípravném
pohovoru jsem jí musel říci, že za těchto okolností bych ji nemohl vyzpovídat,
ale že by nejprve musela urovnat svůj vztah. Protože neměla žádný důvod žít se
svým partnerem, dokonce ani jako bratr a sestra, museli by se rozejít, a teprve
pak by se mohla vyzpovídat.
Drazí bratři!
To, co lidé dnes
nazývají láskou, je často vše jiné než láska. V mnoha případech je to
přílišná citlivost, chorobná vášeň a hřích, protože zde není žádná láska, když
není respektována Boží vůle.
Podívejme se na Písmo
svaté, které popisuje to, co znamená pravá láska:
První charakteristická
vlastnost: Musíme Boha milovat nade vše. „Kdo miluje otce nebo matku více nežli
mne, není mne hoden; a kdo miluje syna nebo dceru více nežli mne, není mne
hoden.“ (Mt 10:37)
Toho nám
s maximální důsledností byli příkladem mučedníci: Svatý Jan Nepomucký,
svatý Hermenegild, matka bratrů Makabejských. Oni všichni kladli Boha na první
místo a všechny lidi a statky do pozadí. Když zvážíme invazi muslimů, musíme se
připravit na mučednictví.
Druhá charakteristická
vlastnost: Musíme dodržovat Boží přikázání. „Kdo má moje přikázání a je plní,
ten mě miluje.“ (Jn 14:21)
Bůh vyjádřil svou vůli
ve svých přikázáních. Jestliže ho skutečně milujeme, musíme dodržovat jeho
přikázání. Když se však odchylujeme od jeho přikázání, víme, že jej nemilujeme.
Třetí charakteristická
vlastnost: Láska k Bohu a křesťanská láska jsou neoddělitelné. Vše, co Bůh
stvořil, stojí za to být milováno. Čím větší dobro, tím více lásky si
zasluhuje. Jmění, čest, zdraví, rostliny, zvířata, naši bližní – to vše může a
musí být milováno dle řádu Boží vůle.
Není tudíž dovoleno
zlidšťovat například kočku, což znamená zacházet s ní jako s lidskou
bytostí nebo z ní dělat modlu, to jest klást ji na místo Boha. Bohužel,
v dnešní době to musíme opakovat znovu a znovu. Existují lidé, kteří
dávají přednost péči o svá zvířata namísto návštěvy mše, kteří pro ně kupují
vynikající potravu, kteří organizují pohřby a pohřbívají je na zvířecích
hřbitovech. Člověk nesmí riskovat svůj život, aby zachránil psa. Pes nemá
nesmrtelnou duši; když umře, zanikne.
Budeme udržovat a
pečovat o statky, které nám dal Bůh, budeme tak však činit v rámci
omezení, která nastavil. Křesťanství není proti ochraně přírody, vůbec ne! To
však neznamená chránit žáby a praktikovat potraty jako to činí „Zelení“.
Budeme svým bližním
činit a přát jim to, co činíme a přejeme si sami pro sebe. Když byl Kristus
otázán: „Co mám učinit, abych získal život věčný?“, odpověděl: „Miluj Pána,
Boha svého, z celého srdce svého, z celé duše své, ze vší síly své a
ze vší mysli své a bližního svého jako sebe samého!“ (Lk 10:25-27)
Už malé děti chápou,
když jim řeknete: Nečiň jinému, co nechceš, aby činil on tobě!“ Jestliže
uvidíte malé dítě, jak bije jiné, jen se jej zeptejte: „Chtěl bys být zbit
stejně, jako ty biješ druhé?“
Čtvrtá charakteristická
vlastnost: Musíme být připraveni kvůli této lásce učinit jakoukoliv oběť.
Proto svatý Pavel píše Římanům následující: „Kdo nás tedy odloučí od lásky
Kristovy? Snad soužení nebo úzkost nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečenství
nebo pronásledování nebo meč?“ (Ř 8:35)
Utrpení je prubířským
kamenem pravé lásky. Když se Šavel obrátil, Spasitel řekl Ananiášovi: „...tento
je nástrojem ode mne vyvoleným, aby nesl mé jméno před pohany a krále i před
syny izraelské! Já mu zajisté ukáži, kolik musí trpěti pro mé jméno.“ (Skutky
apoštolské 9:15-16)
Sám Kristus vstoupil na
věčnost skrze utrpení: „Což nemusil to Mesiáš trpěti a tak vejíti do své
slávy?“ (Lk 24:26)
A v nebi není
žádný svatý, který netrpěl.
Vzpomeňme si na Velký
pátek, když jsme uctívali kříž, když jsme jej dokonce líbali!
Kéž nám Bůh dá svou
milost a pomůže nám, abychom do konce vytrvali v pravé lásce k Němu!
Pátá charakteristická
vlastnost: Láska musí být vytrvalá. Krásným způsobem to popisuje svatý Jan: „..a
poněvadž miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim svou lásku měrou
nejvyšší.“ (Jn 13:1)
Boží láska je vytrvalá
a stálá. Bůh nemůže činit nic než lásku. On miluje svá stvoření, ať již je
laská, odměňuje, chválí nebo trestá.
Šestá charakteristická vlastnost:
Láska odčiňuje mnoho hříchů.
To jsme slyšeli
v dnešním čtení: „Láska odčiňuje množství hříchů.“ (1. list sv. apoštola
Petra 4:8)
To neznamená, že
nevidíme hříchy. My však přecházíme chyby našich bližních, abychom je
neodhalovali, abychom je neprávem neobviňovali, nebo když neznáme jejich úmysl,
když jednají jistým způsobem. Můžeme také přehlížet jejich chyby, protože
bychom byli neradi obviněni z týchž chyb. Navíc známe slabost lidské
přirozenosti. Katolický morální teolog bude vždy poukazovat na to, že všichni
jsou schopní všeho. Každý se může stát velkým světcem, ale také velkým
zločincem.
Nakonec prozkoumejme účinky
pravé lásky: Jen pro pouhé účinky by měl člověk milovat Boha, svého bližního a
sebe sama!
První účinek: Zakoušíme
Boží lásku: „Neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám
nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí,
a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má
přikázání.“ (Deut. 5:9-10) Může být něco většího než toto?
Druhý účinek: Budeme
šťastní zde na zemi a věčně v nebi.
„Vpravdě pravím: Vy,
kteří jste mne následovali, budete při znovuzrození, až Syn člověka zasedne na
svém slavném trůně, seděti na dvanácti trůnech a souditi dvanáct pokolení izraelských.
A každý, kdo pro jméno mé opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo
matku nebo manželku nebo dítky nebo pole, stokrát více dostane a zdědí život
věčný.“ (Mt. 19:28-30)
To je odměna, která
nepodléhá žádné inflaci, a která je nesrovnatelná s jakýmkoliv pokladem na
zemi.
Třetí účinek: Prominutí
našich hříchů bude odpovídat naší lásce.
Když byl Kristus pozván
farizejem Šimonem do jeho domu, slíbil: „Proto pravím tobě: Odpouští se jí
[Marii Magdaleně] mnoho hříchů, poněvadž milovala mnoho.“ (Lk 7:47)
Čtvrtý účinek: Bůh sám
se nám zjevuje.
Jasně a zřetelně si to
můžeme uvědomit, když si vzpomeneme na charismatické svaté, například na Otce
Pia, který mohl nahlížet do srdcí a konat zázraky, který měl dar bilokace,
prorokování atd.
Ve své rozlučkové řeči
Kristus tuto milost zmiňuje: „Kdo mne miluje, toho i můj Otec bude milovati, i
já ho budu milovati a zjevím se mu.“ (Jn 14:21)
Pátý účinek: Obdržíme
nepopsatelná požehnání.
V prvním listu
Korintským se dozvídáme: „...Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani lidskou
mysl nenapadlo, to Bůh připravil těm, kdož ho milují...“ (1 Kor 2:9)
Apoštol svatý Pavel „byl
uchvácen do ráje a uslyšel tajemná slova, jež není dovoleno člověku vysloviti.“
(2 Kor 12:4) On to tedy musí vědět!
Drazí bratři!
Neposlouchejme naše
bližní, když mluví o lásce. Poslouchejme slovo Boží! To nám poskytuje záruku
v životě i ve smrti! Amen.
Překlad: D. Grof
