Orientační body v mlze (2016)
Christopher A. Ferrara
V posledních
dvou a půl letech jsme slyšeli mnoho neomodernistického tlachání o „inkluzi“ a
otevření dveří Církve – jako by předtím byly zavřené. Také jsme slyšeli mnoho
demagogického krasořečnění o „setkávání se s lidmi tam, kde jsou“ – jako
by „slitování“ znamenalo, že by Církev měla vyjít vstříc lidem v jejich
hříších, protože mnozí hřeší a to je „realita“. Vidíme také programové
bagatelizování samotné nauky Církve, jako by zjevené Slovo Boží nebylo ničím
víc než souborem „pravidel“, jejž lze v oblasti kázně opustit pod záminkou
„slitování“. Arcibiskup Paul-André Durocher z Québecu, jeden
z vůdčích progresivistických agitátorů na bouřlivých synodách
v letech 2014-2015, představuje tuto falešnou opozici mezi naukou a kázní:
„Je to otázka nauky nebo je to otázka kázně? Chcete-li nauku, jděte si číst
Denzingera.“ Takové otevřené opovržení k samotným naukám Víry ze strany
vysoce postaveného preláta představuje novou fázi přiblížení se toho, co Msgr.
Guido Pozzo nazval „parakoncilní ideologií“. Je to útok na katolicismus jako
takový.
Uprostřed
mlhy zmatení, jež v současnosti vychází z Říma a z úst mnoha
prelátů, kteří nepřetržitě vzývají Ježíšovo jméno, zatímco pohřbívají Jeho
„tvrdou řeč“ v tichu, musíme opět spatřit několik orientačních bodů Víry.
Za prvé, Náš Pán je samozřejmě milosrdný.
Je přímo Králem Milosrdenství. Jeho milosrdenství je však pro ty, kdo přijímají
milost pokání, polepší se a pak jsou poslušní Jeho přikázání. Náš Pán říká:
„Milujete-li mne, zachovávejte má přikázání!...Budete-li zachovávati má
přikázání, zůstanete v mé lásce, jakož i já jsem zachoval přikázání svého
Otce a zůstávám v jeho lásce.“ (Jn 15:10, 14:15)
Orientační bod č. 1: Náš Pán řekl, že zůstaneme
v Jeho lásce, „budete-li zachovávati má přikázání“, nikoliv „ať budete či
nebudete zachovávati má přikázání“.
Za druhé, byl to sám Náš Pán, kdo nám dal
varování, jemuž se moderní duchovní vyhýbají jako moru: „Vcházejte těsnou
branou! Neboť široká je brána a prostranná je cesta, která vede do záhuby, a
mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede
k životu, a málo je těch, kteří ji nalézají!“ (Mt. 7:13-14)
Orientační bod č. 2: Katolická Církev je tou těsnou branou, o níž hovoří Náš Pán. A
přesto paradoxně, nikoliv však méně reálně, je snadné nalézt tuto těsnou bránu
těm, kteří ze své svobodné vůle odpovídají na milost, jíž Bůh dává všem lidem,
aby mohli být spaseni.
Za třetí, člověk odpovídá na milost, jež
vede k „těsné“ bráně Církve a k cestě spásy tím, že dbá pravdy Evangelia, které Kristus a apoštolové hlásali a Církev
předávala k poučení a spáse všech lidí: Bůh „chce, aby všichni lidé byli spaseni a přišli
k poznání pravdy.“ (1 Tim. 2:4)
Orientační bod č. 3: Poslušnost k pravdě je tím, co nás spasí skrze milost a
milosrdenství Boží: „Poznáte pravdu a
pravda vás osvobodí.“ To je slib
Našeho Pána vůči nám. Na druhou stranu nás Náš Pán varuje: „kdo hřeší, jest
otrokem hříchu...“ (Jn. 8:31-34) Hřích je otroctví. Život podle pravdy je
svobodou. Otroctví vede ke smrti, zatímco „svoboda slávy dítek Božích“ (Ř.
8:21) vede k věčné blaženosti.
Za čtvrté, pravda, kterou Církev vyhlašuje –
pravda, která nás osvobozuje a vede nás skrze těsnou bránu na cestu spásy – se
nachází v jejích naukách
[doktrínách] (z latinského doctrina,
což znamená „učení“). Nauky Víry nejsou ničím jiným než pravdami zjevenými
Naším Pánem a Jeho apoštoly ve slovech
a prezentované světu Magisteriem (učitelským úřadem) Církve, aby byly slyšeny, a až budou uslyšeny, aby
se jich uposlechlo.
Orientační bod č. 4: Jsme spaseni tak, že se držíme nauk Víry, což umožňuje Boží milost,
zvláště skrze svátosti. Proto, jak nedávno prohlásil kardinál Sarah ve zjevném
pokusu rozptýlit modernistický nesmysl obklopující současnou „ofenzívu milosrdenství“
a fraškovitou „Synodu o rodině“:
„Magisterium
je cesta, která nás povede k Bohu. On nepředstavuje jen pravidla nebo věci,
které jsou proti naší volnosti, naší svobodě. Ne. Nauka je cestou spásy, cestou volnosti a svobody a cestou
k Ježíši.“
Abychom to
shrnuli: Nauka = Pravda = Svoboda = Spása. Jak to, že něco tak prostého – něco,
co se vztahuje k samotné podstatě naší katolické víry – bylo během
posledních dvou a půl let naprosto zamlženo nekonečným řečněním o
„milosrdenství“? Odpověď leží v tom samém „ďábelském zmatení“ vyšší
hierarchie, jež mnohokrát zmiňovala sestra Lucie v kontextu třetího
fatimského tajemství. Nikdy však toto zmatení nebylo tak hluboké, jako je
v tuto chvíli historie Církve.
Jistě to
nebude dlouho trvat a události předpovězené v třetím tajemství dojdou
svého naplnění, jež nakonec povede k dramatickému rozřešení nevídané
krize, jejímiž jsme nyní svědky. Jen Bůh ví, jak v té chvíli bude vypadat
Církev a svět.
Zdroj: Fatima
Crusader
Překlad: D.
Grof
