Myšlenka, která se třem vizionářům
stále vracela (1988)
„Modlete se,
mnoho se modlete za Svatého otce“
Br. Michel
de la Sainte Trinité
Jednou
ustavičnou starostí malých [fatimských] vizionářů bylo snažit se bez ustání
modlit za Svatého otce. Víme, že po 13. červenci [1917] a zjevení velkého
tajemství, začali obětovat své oběti a modlitby za Svatého otce, zvláště
Hyacinta, která „byla velice zaujata
jistými věcmi zjevenými v tajemství,“ říká nám Lucie.
„Když jsme
byli ve vězení,“ vypráví nám Lucie, „to, co nutilo Hyacintu trpět nejvíc, byl
pocit, že je jejich rodiče opustili. Se slzami řinoucími se jí po tvářích
říkala:
„Ani tvoji
rodiče, ani moji nás nepřišli navštívit. Už je nezajímáme!“
„Neplač,“
řekl František, „můžeme to obětovat Ježíši za hříšníky“. Pak pozvedl oči a ruce
k nebi a učinil obětování:
„Ach můj
Ježíši, toto je pro lásku k Tobě a za obrácení hříšníků.“
Hyacinta
dodala: „A také za Svatého otce a
jako náhradu za hříchy spáchané vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.“
Později po
hrozbách správce, který je přiměl věřit, že je zabije, začala Hyacinta plakat:
„Přistoupila
jsem k ní a přitáhla si jí,“ říká Lucie, „a zeptala jsem se jí, proč
pláče.“
„Protože
umřeme, aniž bychom kdy znovu viděli své rodiče, dokonce ani naše matky!“
Se slzami
řinoucími se po jejích tvářích dodala: „Ráda bych viděla alespoň svou matku.“
„Nechceš
tedy tuto oběť obětovat za obrácení hříšníků?“
„Ano, chci,
obětuji!“
S tváří
zalitou slzami sepjala své ruce, pozvedla oči k nebi a přednesla svou
oběť: „Ach můj Ježíši, toto je pro lásku k Tobě, za obrácení hříšníků, za Svatého otce a jako náhrada za
hříchy spáchané vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie!“
Ve svém
popisu jejich uvěznění v Ouremu, které bylo pro děti toho věku tak děsivé,
vypráví Lucie jen měsíc po odhalení tajemství o další události, která ukazuje,
že ustavičně mysleli na Svatého otce:
Protože nám
Blahoslavená Panna Maria řekla, abychom obětovali své modlitby a oběti také
jako náhradu za hříchy spáchané vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie,
souhlasili jsme, že každý z nás si vybere jeden tento úmysl. Jeden by
obětoval za hříšníky, druhý za Svatého otce a další jako náhradu za hříchy vůči
Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Když jsem učinila toto rozhodnutí, řekla jsem
Hyacintě, aby si vybrala kterýkoliv úmysl, jemuž dává přednost.
„Budu činit
oběti za všechny úmysly, protože se mi líbí všechny.“
Vize Svatého otce napadaného a pronásledovaného
Jednoho dne,
říká Lucie, jsme trávili náš polední odpočinek u studny mých rodičů. Hyacinta
seděla na kamenných deskách na vrchu studny. František a já jsme vyšplhali na
strmý svah a hledali jsme divoký med mezi ostružiním v blízkém mlází. Po
chvíli na mě Hyacinta zavolala: „Neviděli jste Svatého otce?“
„Ne.“
„Nevím, jak
se to stalo, ale já jsem viděla Svatého otce ve velmi velkém domě, klečel u stolu
s hlavou schovanou ve svých rukách a plakal. Vně domu bylo mnoho lidí.
Někteří házeli kamení, jiní mu nadávali a používali ošklivou mluvu. Ubohý Svatý
otec, musíme se za něj velice modlit.“
„Jednoho
dne,“ pokračuje Lucie, „nám dva kněží doporučovali se modlit za Svatého otce a
vysvětlili nám, kým papež je. Poté se mě Hyacinta zeptala“:
„Je ten,
kterého jsem viděla plakat oním, o němž nám Naše Paní řekla v tajemství?“
„Ano, je.“
„Panna Maria
jej jistě musela ukázat také těm dvěma kněžím. Vidíte, nemýlila jsem se. Musíme
se za něj mnoho modlit.“
Někteří
odborníci věřili, že tato tajemná vize se vztahovala na papeže Pia XII. Je však
pravděpodobnější, že tato prorocká vize se týká budoucnosti. Týká se možná
papeže, který se nakonec rozhodne vyplnit požadavky Naší Paní, počínaje
s odhalením Jejího posledního tajemství světu? Jestliže sestra Lucie
zakusila opravdová muka, než jej zapsala, můžeme si představit strašlivá
utrpení papeže, který by jej měl odkrýt. Je také jisté, že když Nejvyšší pontifik
přestane mlčet a rozhodne se energicky jednat v souladu se svou povinností
Kristova náměstka – to jest především jako nebojácný obránce pokladu víry a
nebude již váhat odsoudit jmenovitě heretiky, kteří otravují jeho stádo –
vyprovokuje vzrušenou reakci svých nepřátel, bude také muset snášet napadání a
nenávist svých vlastních pomýlených dětí, které po dlouhou dobu sloužili
Nepříteli. Bude napadán, bude zasypán kameny a bude mu spíláno. Ano, v tu
dobu, víc než kdy jindy, „Svatý otec bude
mnoho trpět“.
Vize války a Svatého otce v modlitbě
Jindy, píše
Lucie, jsme šli do jeskyně nazývané Lapa do Cabeco. Jakmile jsme se tam
dostali, padli jsme tváří k zemi a modlili se modlitby, které nás naučil anděl.
Po nějaké době se Hyacinta postavila a zavolala na mě:
„Cožpak nevidíš všechny ty hlavní silnice a cesty a
pole plná lidí, kteří pláčou hlady a nemají co jíst? A Svatého otce, jak se
v kostele modlí před Neposkvrněným Srdcem Panny Marie? A tolik lidí, jak se modlí
s ním?“
O několik
dní později se mě zeptala: „Mohu říct, že jsem viděla Svatého otce a všechny ty
lidi?“
„Ne. Nevidíš, že je to část tajemství? Jestli to
učiníš, ihned to zjistí.“
„Dobře!
Neřeknu tedy vůbec nic.“
Tato druhá
prorocká vize, stejně jako první, se nepochybně ještě nenaplnila. Zmíněná
strašlivá válka je nepochybně budoucí válkou, která nám hrozí. Pokud jde o
Svatého otce „modlícího se před
Neposkvrněným Srdcem Panny Marie“, můžeme věřit, že je papežem zmíněným
v tajemství: „Nakonec .... Mně Svatý
otec zasvětí Rusko“. Odhalila snad Naše Paní své malé důvěrnici to,
v jaké tragické situaci budeme tehdy, až se nakonec provede zasvěcení
Ruska, jež nebe od roku 1929 tak neústupně žádá? „Učiní jej, ale bude pozdě,“ řekl sestře Lucii Náš Pán.
Pouze
odhalení třetího tajemství [v roce 1988 nebyla ještě známá ani zřejmě neúplná
verze oficiálně zveřejněná až v roce 2000 – pozn. překl.] a vyplnění
předpovídaných událostí nám dá celou pravdu o těchto vizích Hyacinty. Ať je
tomu jakkoliv, lekce, kterou Lucie chtěla, abychom si z těchto popisů
vzali, je prostá a relevantnější a naléhavější než kdy dřív: musíme se modlit,
mnoho modlit a nabízet oběti za papeže. Ačkoliv nemohla ve svých Pamětech
vizionářka odkrýt důvody pro své naléhání – které bezpochyby přímo závisí na
odhaleních ve třetím tajemství – alespoň před námi chtěla předestřít dojemný
příklad své malé sestřenice. Spolu se starostí o záchranu hříšníků před peklem
byla myšlenka na Svatého otce tím, co ji zaměstnávalo nejvíc, jistě proto, že
věděla o událostech, o kterých my nevíme – věděla, s jakými nebezpečími,
pokušeními a nakonec s jakými strašlivými pronásledováními se Svatý otec bude
potýkat a trpět je před vítězstvím Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Lucie říká,
že toto dalo Hyacintě takovou lásku ke Svatému otci, že pokaždé, když nabízela
své oběti Ježíši, dodala: „a za Svatého otce“. Po růženci vždy
odříkala tři Zdrávas Maria za Svatého otce.
Krátce před
tím než František zemřel, řekl Hyacintě a Lucii:
„Nepotrvá to
dlouho než půjdu do nebe. Až tam budu, budu velice utěšovat Našeho Pána a Naší
Paní. Hyacinta se budě hodně modlit za hříšníky, za Svatého otce a za
tebe. Ty tu zůstaneš, protože Naše Paní to tak chce. Poslouchej, musíš dělat
vše, co ti řekne!“
Když
Blahoslavená Panna Maria řekla Hyacintě, že bude muset brzy odejít do nemocnice
a že tam bude mnoho trpět, Hyacinta řekla své sestřenici: „...budu tam trpět
úplně sama! Ale nevadí! Budu trpět pro lásku Našeho Pána, abych činila
dostiučinění Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, za obrácení hříšníků a za
Svatého otce.“
O několik
měsíců později, v červenci-srpnu 1919, se proroctví Naší Paní naplnilo.
Hyacinta odešla do nemocnice ve Vila Nova de Ourem. Lucie ji mohla navštívit
pouze dvakrát. Říká: „Nalezla jsem Hyacintu rozradostněnou jako vždy, šťastnou,
že trpí pro lásku našeho dobrého Boha a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. To
byl její ideál a nemohla hovořit o ničem jiném.“
Když se
Hyacinta vrátila do Aljustrelu, nadále často myslela na události ohlášené
v tajemství: „Neboj se!“, řekla Lucii. „V nebi se budu usilovně modlit za
tebe, za Svatého otce, za Portugalsko, aby sem válka nepřišla, a za
všechny kněze.“ Nakonec, několik měsíců před její smrtí, krátce před
tím než Lucie odjela do Lisabonu, zeptala se jí: „Co budeš v nebi dělat?“
„Budu velice
milovat Ježíše a také Neposkvrněné Srdce Panny Marie. Budu se mnoho modlit za
tebe, za hříšníky, za Svatého otce, za své rodiče a své bratry a sestry a za
všechny lidi, kteří mě požádali, abych se za ně modlila.“
Vždy zahrnuje Jeho Svatost
Ačkoliv je
Lucie vždy zdrženlivá, když se zmiňuje o sobě, ukazuje nám, že sdílela intence
své sestřenice. Když byla Lucie zaplavena návštěvníky a poutníky, kteří ji
přišli klást dotazy a žádat ji, aby se s nimi modlila: „Opakovala jsem
svou obvyklou modlitbu z hlubin svého srdce: Ach, můj Bože, to je pro
lásku k Tobě, jako náhrada za hříchy spáchané proti Neposkvrněnému Srdci Panny
Marie, za obrácení hříšníků a za Svatého otce.“
Podobně
v žalu za smrt svého otce:
„Můj Bože!
Můj Bože!,“ vykřikla jsem v soukromí svého pokoje. „Nikdy jsem si
nemyslela, že máš pro mě v zásobě tolik utrpení! Trpím však z lásky
k Tobě, za náhradu za hříchy spáchané proti Neposkvrněnému Srdci Panny
Marie, za Svatého otce a za obrácení hříšníků.“
Lucie jde
dokonce tak daleko, že píše: „...neexistovala modlitba nebo oběť, kterou jsme
přinesli Bohu, která by nezahrnovala společnou modlitbu za Jeho Svatost.“
Tato starost, která je u tak mladých dětí překvapivá, je dokonale pochopitelná,
jestliže třetí tajemství výslovně zmiňuje – a to s detaily, které útočí na
představivost – možné nedostatky Nejvyšších pontifiků a pronásledování, která budou
muset později podstoupit.
Navíc
nacházíme výslovnou zmínku o těchto souženích, která papeži podstoupí,
v dramatickém proroctví Našeho Pána sestře Lucii v Rianju
v srpnu 1931.
„Oznam to Mým služebníkům, že
vzhledem k tomu, že následují příkladu krále Francie, když odkládají
vykonání Mého příkazu, budou jej
následovat v neštěstí. Nikdy nebude příliš pozdě obrátit se
k Ježíši a Marii.“
Na jaká neštěstí se Náš Pán odvolává? Nepochybně nám
odpověď poskytne [úplné] třetí tajemství.
Překlad: D.
Grof
