Konverze
ke katolické víře skrze studium Proticírkve (2015)
Jeden
muž, švýcarský politický filozof Karl Ludwig von Haller (1768-1854), nalezl
pravé náboženství tak, že přemýšlel o politice a studoval podvratné síly (které
ve světě pracují k rozvrácení společnosti).
Karl Ludwig se narodil do
švýcarské protestantské rodiny (byl vnukem proslulého biologa a básníka
Albrechta von Hallera a synem státníka a historika Gottlieba Emmanuela von Hallera).
V roce 1790 podnikl cestu do Paříže, kde byl sveden revolučními idejemi té
doby, ne však na dlouho, protože přemítání o nich a zkušenost jej postupně od
těchto idejí zrazovala.
Jako člen bernské městské
rady mohl zblízka sledovat evropské politické události a často cestoval do
Paříže. Z tohoto města poslal 13. dubna 1820 dopis své rodině (do Bernu ve
Švýcarsku), aby jim vysvětlil, jak objevil, že katolická Církev je pravým
náboženstvím.
Kroky jeho uvažování lze
shrnout následovně:
1. Ve světě existují ničivé organizované síly. (Naráží na tajnou
společnost bavorských iluminátů, jejíž dokumenty byly objeveny v roce
1785; dnes by člověk mohl citovat zednářské sekty, globalistické spolky a
všechny tajné společnosti bojující proti náboženství, za zničení rodiny,
zrušení národů a ke zničení jakéhokoliv přirozeného řádu.)
2. Protože tyto zlé společnosti odvozují svou moc od své organizace, lidi
dobré vůle by proti nim měli být organizováni v nějaké společnosti.
3. Protože zlo je univerzální (a existují mezinárodní tajné společnosti),
měla by existovat (kdyby to bylo možné) univerzální společnost lidí dobré vůle
k obraně rodiny, autority, přirozeného řádu, civilizace atd. A tato
společnost by měla mít učitelskou autoritu, strážkyni pravdy.
4. Ale v přirozeném řádu (který je cílem podvratné činnosti) pochází
autorita shora a nikoliv ze zdola! (Otec má přirozeně autoritu nad svým
synem a nemá ji proto, že mu ji syn delegoval!)
5. Má-li tedy existovat univerzální společnost sjednocující lidi dobré
vůle, nemůže vzejít zdola, ale jedině od naprosto nadřízeného člověka
majícího velkou autoritu (intelektuální i morální). Tento člověk by musel
seskupit stoupence a předat jim věrohodnou, spolehlivou autoritu pro zavrhování
omylu a boj proti němu a efektivní, trvalou organizaci.
6. Může existovat
takováto vysoká autorita? Zdála by se nadlidská. (Logicky by byl nutný Boží
zásah.) Přesto historie ukazuje, že se
vyskytla. Jeden člověk měl dost autority, aby založil univerzální a trvalou
náboženskou společnost, která si svou organizaci podržela po dvacet století a
která stále existuje: katolická Církev.
7. Protože Ježíš nejen kázal, učil, uzdravoval nemocné a vytrpěl
ukřižování. Založil i společnost. Aby to člověk pochopil, stačí si přečíst
Evangelia nebo epištolu sv. Pavla. (V Evangeliu Ježíš opakovaně ohlašuje, že
přišel zavést Boží království, království, které bude dokonalé teprve po této
realitě zde, po naší smrti. Již však [toto Boží království] na zemi existuje ve
formě Církve.) Protestanti, kteří odmítají Církev založenou Ježíšem Kristem, se
tedy mýlí.
Proto je Karl Ludwig von
Haller opouští, aby se připojil k náboženské společnosti založené Ježíšem
Kristem: ke katolické Církvi.
Když jsme vyložili
Hallerovu argumentaci, dejme mu poslední slovo ve výňatku z dopisu,
v němž své rodině vysvětlil své obrácení:
„Studium knih o
revolučních a tajných společnostech Německa mi ukázalo příklad duchovního
sdružení rozšířeného po celé zeměkouli k vyučování, zachovávání a šíření
bezbožných a odporných principů, které se však nicméně stalo mocným skrze svou
organizaci, jednotou svých členů a různých prostředků, které využili, aby
dosáhli svého cíle.
„A i když mě tyto
společnosti děsí, vyvolaly ve mně nicméně pocit potřeby protikladné náboženské
společnosti, takové, jež by měla autoritu učit a chránit pravdu, aby tak
zabrzdila odchylky lidského rozumu jednotlivce, aby sjednocovala dobré a
uchránila lidi před tím, aby byli zmítáni větry měnící se nauky.
„Ještě jsem se však
nedomníval a nevšimnul jsem si toho až teprve mnohem později, že tato
společnost existuje v univerzální neboli katolické křesťanské Církvi.
[...] Všechny zbožné a čestné duše, dokonce i v oddělených denominacích,
se k ní přibližují alespoň cítěním. [...]
„Byly to však zvláště mé
politické úvahy a studie, které mě postupně vedly k tomu, abych rozpoznal
pravdy, které jsem zdaleka nepředvídal.
„Má čistota srdce,
znechucená panujícími mylnými naukami a spatřující v nich příčinu všeho
zla, mě přinutila, abych hledal jiné principy legitimního původu a povahy
společenských vztahů.
„Jediná idea, prostá a
plodná, skutečně inspirovaná milostí Boží – ta, že se začíná shora, že se dává
řád světským záležitostem a vědění, jak se vyskytuje v přírodě; jmenovitě že
otec je před dětmi, pán před sluhou, vladař před podřízenými, učitel před žáky
– vedla ... k nástinu ... tohoto souboru nauk...
„Také jsem si pak
představil moc nebo již dříve existující duchovní autoritu, zakladatele
náboženské nauky, poučované učedníky, sjednocující je ve společnosti
k zachování a šíření této nauky, dávající jim zákony a instituce, postupně
nabývající pozemkové vlastnictví k uspokojení různých potřeb této
náboženské společnosti, schopné dokonce dojít vnější či světské nezávislosti
atd.
„Když jsem se pak podíval
na historii a zkušenost, viděl jsem, že toto vše bylo realizováno
v katolické Církvi; a tento jediný postřeh mě přiměl uznat její nutnost,
pravdu a legitimitu...
„Časté a pozorné čtení
Bible potvrdilo, že jsem se nemýlil; protože [...] jsem nemohl nerozpoznat
v nesčetných pasážích, které mají co do činění s královstvím Božím na
zemi, to jest s Církví neboli společností věřících, kterou sv. Pavel
nazývá Tělem Ježíše Krista, jež má svou hlavu a údy, a je předurčeno zachovávat
a udržovat křesťanské náboženství, shromažďovat dobré, oddělovat zlé, a svou
jednotou je posilovat atd.; pasáže, které naši [protestantští] pastoři nikdy
necitovali, protože je nemožné jim dát v protestantském smyslu prosté a
přirozené vysvětlení.“ (1)
Poznámky
1) Výňatek z dopisu
Karla Ludwiga von Hallera své rodině, jímž deklaroval svůj návrat do katolické,
apoštolské a římské Církve (Paříž, 1821), str. 6-10- Dopis byl odeslán
z Paříže 13. dubna 1820 a zveřejněn následujícího roku.
Zdroj: Dominicans of Avrillé
Překlad: D.
Grof
