(464)
4. června
2016
OPUŠTĚNÁ CÍRKEV?
Jak den za
dnem vzrůstá zmatení takřka ve všem a ve všech kolem nás, a uvnitř Církve to
vypadá, jako že každý je proti každému, je zajisté povzbuzující zjistit, že žalmista
již možná před 3000 lety volal k Bohu, aby přišel na pomoc svému lidu,
který strádal stejně ze strany svých nepřátel. Tehdy jako nyní povstali ve své
pýše proti němu, jejich pýcha „ustavičně stoupá“, udělali, co mohli, aby
zničili jeho Chrám a jeho náboženství, a zdá se, že jim přiznal mnoho zdaru.
Zde je žalm 73 (74), s minimem vysvětlujících poznámek kurzivou:
- Jak může Bůh dovolit
vítězství Svých nepřátel nad Svou vlastní Církví?
[1] Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo?
Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. [2] Rozpomeň se na svou pospolitost (katolickou Církev), kterou jsi před věky
získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón (katolickou Církev), kde bydlíš. [3] Zaměř kroky vzhůru
k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. [4] Ve tvém shromáždění zněl řev
protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. [5] Ví se, že tak, jako když se zvedá
širočina vzhůru v spleti stromů, [6]
nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem (Druhý vatikánský koncil). [7]
Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména (katolickou Církev) znesvětili, strhli k zemi. [8] V srdci si řekli:
„Jejich rod úplně vyhubíme!“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění (katolickou liturgii) v zemi. [9] Svá znamení
nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde (Bůh nás zanechal. Jsme sami.). [10] Jak dlouho se, Bože, smí
protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? [11] Proč stahuješ
ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
- Bůh je
však Pánem spásy, dějin i přírody
[12] Bůh je můj Král odedávna, on
uprostřed země koná spásné činy. [13]
Svou mocí jsi rozkymácel moře (Rudé
moře), drakům (Egypťanům) na
vodách roztříštils hlavy, [14]
rozdrtil jsi hlavy livjátana (egyptského
krále), dals ho sežrat hordě divé sběře, [15] rozpoltil jsi skálu, vytryskl
pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. [16] Tobě patří den, i noc je tvoje,
tys upevnil světlo noci i slunce, [17]
ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
- Bože,
nezapomeň na svůj pokorný lid, a rozdrť své pyšné nepřátele
[18] Hospodine, rozpomeň se na rouhání
nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. [19] Nevydávej život své hrdličky
dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, [20] přihlédni ke smlouvě (Novému Zákonu)! Plno doupat násilí je v
temných koutech země. [21] Kéž zdeptaný není znovu tupen,
ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! [22]
Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. [23] Nezapomeň na křik
protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
