Komentář Eleison CDXIII – Každodenní rutina (2015)
(413)
13. června
2015
KAŽDODENNÍ RUTINA
Nemálo
e-mailů, které přijdou na můj „elektronický stůl“ stojí za to sdílet se čtenáři
těchto „Komentářů“. Ocituji vám zde ze dvou (zkrácených a přizpůsobených jako obvykle).
První je od mladého laika, bývalého seminaristy z Winony, a nyní otce
početné rodiny. Je jedním z katolíků, který nikdy nemohl být viněn z toho,
že podceňuje moc dnešní všeobecné apostaze, ačkoliv je odhodlaný, že se ještě
něco může, a tudíž musí, udělat. Píše:
„Dnešní institucionalizovaný liberalismus a ohlušující
volání moderního davu po Barabášovi může docela dobře vyústit v úrodu
mučedníků. Umím pochopit, z čeho vycházíte, když uvažujete nad tím, zda Bůh
dnes stále chce tradiční instituci jako je seminář atd. V 19. století musel
Don Bosco vynalézt nový druh laického „spolupracovníka“ pro svou práci
s chlapci, ani bratrstvo ani třetí řád, protože řekl, že ďábel změnil svou
taktiku a on tedy musel učinit totéž. Dobří katolíci byli překvapeni, ale jeho
nové použití starých prostředků se prokázalo jako úspěšné.
„Zmiňuji to proto, že udržet si Víru dnes je jako
kráčet proti nejdivočejším peřejím. Udržovat celou svou rodinu a sebe na cestě do
nebe vyžaduje vše, čím jsem, a vše, co mám. Abych použil slova sv. Pavla (II
K 11, 28-29): „Kdo je slabý, abych nebyl slabý (s ním)?“ Pamatuji si, jak
jste říkal před lety nám seminaristům, že kdekoliv se později budeme nacházet,
budeme muset vnést řád do poletujícího chaosu. Tento chaos je nyní
intenzivnější než byl před 25 lety, protože každodenní život se za posledních
15, 30, 45 let velice změnil. Svět nyní sofistikovaným a neúnavným způsobem
požírá duše k obědu. Rodiče musí přizpůsobit vyzkoušené a pravdivé zásady,
aby zvládli ďáblovu novou taktiku, protože to, co fungovalo dříve, nutně nemusí
fungovat dnes. Jsou to tyto „rány osudu“ rodičovství dnes, které mě nutí
přemýšlet, zda potřeba odlišných prostředků k dosažení týchž cílů, se
možná nemá aplikovat také na semináře a povolání.“
Druhý e-mail
pochází od kněze „Odporu“, který říká, že staré prostředky jsou stále dobré,
ale musí být věrně používány. Píše:
„Je neuvěřitelné kolik našich lidí nedělá základní
věci katolického života. Chtějí potěšit Boha. Zvláštní katolické iniciativy a
podniky nejsou samy o sobě špatné, ale jsou mnohem méně důležité, obtížné a
záslužné, než každodenní rutina. Naši lidé se chtějí vyhnout smrtelnému hříchu
a to je vše. Kolikrát slyším, že „zapomněli“ odříkat své raní/večerní modlitby
nebo modlitby před/po jídle. A četba Písma svatého, životů svatých, katechismu!
Proto neustále pracuji ve snaze přesvědčit své lidi, aby vedli stálý a
pravidelný katolický život, přesvědčit je, že to je tím, co skutečně těší Boha.
„Totéž platí pro „Odpor“! Řekl jsem svým lidem, že
skutečnou zkouškou bude to, jestli se bude pokračovat, jestli se přetrvá. Bylo
relativně snadné, před dvěma, třemi lety, když jsme byli v polní bitvě a
sekali jsme nalevo napravo, ale teď je to spíše jako zákopová válka. A my
udržíme své pozice jako hnutí, jestliže každý kněz a katolický laik udrží své
pozice ve svém každodenním životě.“
Bůh
nestvořil žádnou duši pro peklo (I Tim II, 4). Z toho plyne, že každá
duše, pokud chce, může nalézt prostředky, aby se dostala do nebe. Tyto
prostředky mohou být obtížné, nebudou však komplikované, jinak by byly mnohým
nedostupné. Staromódní prostředky, zvláště každodenní růženec, nejsou
komplikované, ale musí se používat.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
