Komentář Eleison CDIII – Předpokládaná nemoc (2015)

Komentář Eleison CDIII – Předpokládaná nemoc (2015)

(403)

4. dubna 2015

PŘEDPOKLÁDANÁ NEMOC

Ničemnost skutečných papežů ustavičně ničících vše katolické je tak záhadná, že jsme v těchto „Komentářích“ před čtyřmi týdny viděli arcibiskupa Lefebvra, který zvažoval, zda nemůže být Římský stolec uprázdněný. Nikdy by s liberály nepředstíral, že ničení není skutečným ničením, ale zároveň byl jeho cit pro Církev příliš silný, aby kdy přijal sedesvakantistické řešení, takže přinejmenším v srpnu 1976 se mu zdál tento problém „teologicky neřešitelný“. Tyto „Komentáře“ nadnesly, že může existovat jiná linie řešení, kterou by si lidé natolik duševně zdraví jako arcibiskup mohli stěží představit. Zkusme si ji představit.

Aby drsní sedesvakantisté toto řešení zesměšnili, dali mu jednou přezdívku „mentevakantismus“, tato nálepka však bude postačovat. Neznamená to, že je Římský stolec uprázdněný, ale že je myšlení papežů uprázdněné nebo řekněme, že se z jejich myšlení vyprázdnil smysl reality, jejich myšlení je prosté reality. Zvláště od protestantské reformace se lidé ustavičně více oprošťovali od Boha. Aby to učinili, musí oprošťovat své myšlení od reality kolem sebe, protože veškerá realita pochází od Boha a ukazuje zpět k Bohu. Zde je liberální iluze, úplné oproštění, jinak známé jako „rozklad myšlení“, „duševní choroba“ nebo „mentevakantismus“, protože lidské myšlení bylo Bohem koncipováno tak, aby fungovalo dle reality a ne dle fantazie či iluze.

Od roku 1517 do roku 1958 katoličtí papeži vzdorovali a potlačovali rozklad myšlení ustavičně zachvacující zbytek světa na jeho pomalé cestě ke svému konci, ale příliš mnoho katolických laiků, kněží, biskupů a nakonec i kardinálů bylo postupně nakaženo liberální iluzí a začali být přesvědčeni, že [tato iluze] vytvoří krásnou novou Církev pro Krásný nový svět [srovnej Aldous Huxley: Brave New World, český překlad pod názvem Konec civilizace – pozn. překl.]. Takže na papežském konkláve v roce 1958, i když byl platně zvolen kardinál Siri, měli liberálové moc vnutit konkláve zvolení Jana XXIII. a pak [vnutit jeho zvolení] konvalidací univerzální Církvi.

Čím je ale liberál? Je snílkem žijícím nikoliv v reálném světě, ale v Říši divů [srovnej Lewis Carroll: Alenčina dobrodružství v říši divů – pozn. překl.] svého vlastního výmyslu. Avšak, jak čím dál více lidských myslí vypíná realitu a vrhá se do snu, pak má [snílek] čím dál menší šanci uvědomit si, co učinil, protože svět všude kolem něj je čím dál více vytlačován Říší divů. To znamená, že v moderní době je stále snazší, aby byl člověk – a každý papež zůstává člověkem – objektivně v Říši divů a přesto byl subjektivně přesvědčen, že je v realitě. Zde je ta duševní choroba bezprostředně pozorovaná knězem FSSPX u všech čtyřech římských „teologů“ účastnících se rozhovorů Řím-FSSPX v letech 2009-2011. (Povšimněte si uvozovek – v Říši divů je vše neskutečnou napodobeninou reálného, takže bez nějakého takového označení jakým jsou uvozovky, si snadno spleteme napodobeninu s realitou.)

Za takového předpokladu se koncilní papeži alespoň částečně „upřímně“ mýlí. Jaké je toto „upřímně“ vnitřně, může posoudit jen Bůh sám. Ale vnějškově je to kolem nás den za dnem čím dál víc objektivní realitou. Pak koncilní papeži nejsou úplně vědomými ničemy, protože ve své nemocné mysli slouží pravé Církvi tím, že mění starou Církev k nepoznání tak, že z ní činí Říši divů. Jejich subjektivně dobré úmysly objektivně vzato vydláždily skutečné pravé Církvi cestu do pekla, ale cožpak nemůže člověk říct, že tyto dobré úmysly ukazují, že modlitba Našeho Pána zabránila tomu, aby jejich víra zcela selhala (srovnej Lk. XXII, 32)? Dokonce i Pavel VI. odsoudil antikoncepci, vydal relativně dobré „Krédo“, plakal kvůli ztrátě povolání a hovořil o Satanově dýmu, který vstoupil do Církve po Druhém vatikánském koncilu. Nemůže pak člověk říct, že dokonce i u Pavla VI. Náš Pán dodržel svůj slib, že bude opatrovat Petra?

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof