Poznámky
ohledně nového biskupa (1991)
který bude nástupcem Jeho
Excelence biskupa de Castro Mayera
Poznámka překladatele: Tyto poznámky pronesl arcibiskup Lefebvre
v roce 1991 a vysvětloval v nich, jakou jurisdikci a na základě čeho
bude mít nový biskup, který bude vysvěcen jako nástupce biskupa de Castro
Mayera. Není od věci si jeho slova připomenout s ohledem na nedávno
vysvěceného biskupa Faureho.
Biskup
de Castro Mayer byl původně diecézním biskupem v Campos v Brazílii
v letech 1949-1981. Po své rezignaci, kdy odmítl zavádět reformy Druhého
vatikánského koncilu, vedl věrné kněze diecéze Campos až do své smrti v roce
1991. Jeho Kněžské bratrstvo sv. Jana Vianney se staralo asi o 40 000
věřících. Více o biskupu de Castro Mayerovi např. zde,
zde
či zde.
***
Zdá se mi velmi důležitou
preciznost při řešení problémů jurisdikce nového biskupa s ohledem na jeho
kněze a věřící.
Především se musí
poznamenat, že jeho situace není přesně stejná jako situace biskupa de Castro
Mayera. Ten je emeritním biskupem Campos poté, co byl jeho sídelním biskupem.
Proto lze dojít k závěru, že měl, ne-li právní moc, pak přinejmenším morální
moc, která za současných okolností mohla ospravedlnit pastorační kroky
s ohledem na své bývalé kněze a věřící.
To
není případ nového biskupa, který nemá žádný jiný základ pro jurisdikci, než
ten, který pochází ze žádostí kněží a věřících, aby se postaral o jejich duše a
duše jejích dětí, a kteří jej požádali, aby přijal biskupské svěcení, aby jim
dal pravé katolické kněze a milost svátosti biřmování. Je tedy jasné, že
jurisdikce nového biskupa není územní, ale osobní, jakou se stává také
jurisdikce [jím vysvěcených] kněží.
Protože věřící žádají od
kněží a biskupa svátosti a nauku Víry, mají kněží a biskup povinnost dohlížet
na správné přijímání a správné užívání nauky a milosti Mešní oběti. Věřící
nemohou žádat svátosti a zároveň odmítat bdělou autoritu kněží a biskupa.
Pro dohled nad dobrem
apoštolátu a jeho efektivnost se zdá organizace Bratrstva svatého Faráře
Arského [myšleno je Kněžské bratrstvo sv. Jana Vianney – pozn. překl.] být
velmi vhodnou a měla by znovu závazně sjednotit všechny kněze, kteří touží
pokračovat v tradičním apoštolátu.
Zdálo by se žádoucím, aby
biskup, až bude vysvěcen, byl na doživotí jmenován předsedou kněžské rady, aby
mohl zastávat autoritu, která je nezbytná pro nominaci kněží, pro nová díla,
pro aktivity mezi farnostmi, pro seminární a řeholní společenství.
Protože jurisdikční
autorita tohoto biskupa nepochází z nominace Říma, ale z nutnosti spásy
duší, bude ji muset vykonávat se zvláštním citem a brát zvláště v potaz
svou kněžskou radu.
Mimo to musí věřící a
kněží uznat milost toho, že mají duchovního, nástupce apoštolů a strážce
Tradice pokladu Víry, eucharistické Oběti, katolického kněžství, a musí
v důsledku toho usnadňovat výkon jeho autority skrze svou velkodušnou
poslušnost.
Protože tato jurisdikce
biskupa není územní, ale osobní a má jako svůj zdroj povinnost věřících spasit
své duše, pak pokud skupina věřících v diecézi žádá biskupa, aby měla
kněze, dává tato skupina samotnou touto skutečností autoritu tomuto biskupovi,
aby dohlížel nad předáváním Víry a milosti v této skupině prostřednictvím
tohoto kněze, jehož poslal.
Zdá se mi, že takto bude
v řádu, který je v souladu s duchem Církve, vyřešen delikátní
problém, jenž pochází od biskupského svěcení bez výslovného mandátu Říma, ale
s implicitním mandátem římské Církve, Strážkyně Víry.
Nový biskup zůstává
bytostným poutem s Církví, věrné svému Božskému Ženichovi, Našemu Pánu
Ježíši Kristu.
+ Marcel Lefebvre
20. února 1991
Zdroj: Nossa Senhora De Aparecida
Překlad: D.
Grof
