Dopis
Jeho Svatosti papeži Janu Pavlu II. (1985)
Écône 31. srpna 1985
Během patnácti dnů
předcházejících svátku Neposkvrněného početí se Vaše Svatost rozhodla svolat
v Římě mimořádnou synodu za účelem učinit Druhý vatikánský koncil, který
se uzavřel před dvaceti lety, „napořád živoucí realitou“.
Dovolte při
příležitosti této události nám, kteří jsme se aktivně účastnili tohoto koncilu,
uvědomit Vás se vší patřičnou úctou o našich obavách a našich přáních pro dobro
Církve a pro spásu svěřených nám duší.
Těchto dvacet let, jak
říká sám prefekt Kongregace pro nauku Víry, nám poskytlo dostatečnou ukázku
situace ústící ve skutečné sebezničení Církve s výjimkou oblastí, kde se
tisíciletá Tradice Církve udržela.
Změně provedené
v Církvi v šedesátých letech byla dána konkrétní podoba a vyjádření
na koncilu Deklarací o náboženské svobodě,
která člověku zaručila přirozené právo být zproštěn jakéhokoliv omezení
uloženého mu Božím zákonem, aby lnul ke katolické Víře, aby byl spasen, omezení
nutně vtělené v církevních a občanských zákonech v podřízení
zákonodárné autoritě Našeho Pána Ježíše Krista.
Tato svoboda od
jakéhokoliv omezení ze strany Božího zákona nebo lidských zákonů ve věci
náboženství je vepsaná mezi svobodami vyhlášenými v Deklaraci práv
člověka, bezbožné a svatokrádežné deklaraci odsouzené papeži a zvláště papežem
Piem VI. v jeho encyklice Adeo nota
z 23. dubna 1791 a v jeho slavnostním proslovu v konzistoři 17.
června 1793.
Z této Deklarace o
náboženské svobodě vyplývají následující důsledky jako z otráveného
pramene:
1. Náboženský
indiferentismus států, dokonce i katolických států, uskutečňovaný přes dvacet
let na podnět Svatého stolce.
2. Vámi a Vatikánem nepřetržitě
uskutečňovaný ekumenismus, ekumenismus odsouzený církevním Magisteriem a
zvláště encyklikou Mortalium Animos
Pia XI.
3. Všechny reformy
prováděné v Církvi, aby se zavděčily heretikům, schizmatikům, falešným
náboženstvím a vyhlášeným nepřátelům Církve jako jsou židi, komunisti a
svobodní zednáři.
4. Tato svoboda od
jakéhokoliv omezení ze strany Božího zákona ve věci náboženství zjevně
povzbuzuje svobodu od omezení ve všech Božích a lidských zákonech a ničí
veškerou autoritu ve všech oblastech, zvláště v oblasti mravů.
Nikdy jsme nepřestali
protestovat, během koncilu i po koncilu, proti ohromnému pohoršení této falešné
náboženské svobody. Protestovali jsme mluvením i psaním, v soukromí i
veřejně a náš protest spočíval na nejslavnostnějších dokumentech Magisteria: mezi
jinými na Atanášově vyznání víry, Prvním vatikánském koncilu (DS 2008) a na
učení sv. Tomáše Akvinského týkajícího se katolické Víry (IIa IIae, ot. 8-16),
na nauce, která byla naukou Církve po skoro dvacet století, potvrzená
kanonickým právem a jeho aplikacemi.
Proto, pokud se synoda
nevrátí k tradičnímu Magisteriu Církve v otázce náboženské svobody,
ale na místo toho tento závažný omyl, z nějž pramení hereze, potvrdí,
budeme přinuceni myslet si, že členové synody již nevyznávají katolickou Víru.
Protože jejich kroky
jsou v protikladu k neměnným principům Prvního vatikánského koncilu,
který ve čtvrté kapitole čtvrtého sezení uvedl:
„Nebylť
nástupcům Petrovým Duch Svatý slíben, aby snad novou nauku, kterou by jim
zjevoval, vyhlašovali, nýbrž aby s jeho přispěním zjevení Apoštoly
postoupené jako sklad víry svatě střežili a věrně vykládali.“
Protože je tomu tak,
můžeme pouze setrvat ve svaté Tradici Církve a učinit jakákoliv pro Církev
nezbytná rozhodnutí, abychom zachovali klérus věrný katolickému náboženství schopný
opakovat se sv. Pavlem: „Obdržel jsem od Pána, co jsem vám také předal.“
Svatý Otče, vaše
odpovědnost je vážně zapojena v tomto novém a mylném pojetí Církve, které
vede klérus a věřící do hereze a schizmatu. Jestliže synoda pod vaší autoritou
setrvá v tomto směřování, nebudete již Dobrým Pastýřem.
Obracíme se k naší
Matce, blahoslavené Panně Marii, s růžencem v rukách a úpěnlivě ji
prosíme, aby vám propůjčila svého Ducha moudrosti, jakož i všem členům synody,
abyste ukončil tento vpád modernismu do Církve.
Svatý Otče, buďte tak
dobrý, abyste prominul upřímnost našeho postoje k vám, který nemá žádný
jiný účel, než vzdát našemu jedinému Spasiteli, Našemu Pánu Ježíši Kristu,
poctu, která Mu náleží, a stejně tak Jeho jediné Církvi, a uznejte za hodné
přijmout naší poctu jakožto oddaných synů v Ježíši a Marii.
Marcel Lefebvre,
Arcibiskupe-emeritní
biskup Tulle
Antonio de Castro
Mayer,
emeritní biskup Campos
Překlad: D. Grof
