Úvodník
z The Recusant č. 20, září 2014
Milí
čtenáři,
zdá
se, že léto bylo relativně klidné, pokud jde o vylomeniny přicházející
z Menzingenu, ačkoliv to samozřejmě může prostě být tak, že vše, co se
událo, ještě nevyšlo na světlo! Nicméně s neustálým napadáním Odporu jako
„šiřitelů drbů“ nám to jistě dává určitou příležitost připomenout si několik
„drbů“ z nedávné doby. Ve světle toho, jak je Odpor vždy líčen ze strany
rádoby obhájců Novobratrstva, stojí za to poznamenat, odkud tyto drby
pocházejí. První drb nebyl „šířen“ nikým jiným než P. Niklausem Pflugerem, prvním
asistentem FSSPX, v lednu tohoto roku. Nejenže řekl, že do konce léta bude
dohoda [s Římem], ale nenechal své posluchačstvo na pochybách o tom, jak
nadšený tím je. Vskutku, dohoda s modernistickým Římem (nebo chcete-li „uznání
ze strany“ neomodernistického Říma – slovíčkaření nic nemění na tom, co to
obnáší!) není jen žádoucí, ale ve skutečnosti nutná, abychom byli katolíky. Zůstává nejistým, do jaké míry myšlení
P. Pflugera sdílí starší duchovní FSSPX, ale on se přinejmenším nepřetvařuje,
když neomodernistickému Římu vzdává čest.
Další
drb, pokud mi paměť slouží, pochází ještě z dřívější doby na počátku roku,
kdy přišla zpráva, že P. Alain-Marc Nély, druhý asistent FSSPX, řekl, že
„jednostranná dohoda“ je na obzoru, což znamená dohodu, „která by od Bratrstva
nic nevyžadovala“. To pak bylo potvrzeno biskupem Fellayem, který řekl, že
„dohoda“ je špatné slovo. Jeho preferovaná fráze byla „uznání tolerance“. Opět,
přikrášlete to, jak chcete – stejně to v podstatě bude totéž a jediný
způsob, jak člověk na tu věc může pohlížet, což i tak není nijak pozitivní, je
jako by koncilní církev (a moderní Řím zvláště) byl určitým způsobem „normální“
či „stále katolický“, a nikoliv smrtelným nepřítelem Víry, jak to prokázala
zkušenost posledních dvou generací.
Ať
je to jakkoliv, ani jeden z těch dvou drbů se, jak se zdá, nevyplnil.
Doposud nebylo ohlášeno jakékoliv „uznání“ („tolerance“ či čehokoliv jiného).
Za povšimnutí zde stojí tři věci. První je, že jakkoliv horlivě si to biskup
Fellay, P. Pfluger a další přejí, nezáleží ta věc tak úplně na nich. Je na
Římu, bez jehož souhlasu k tomu nemůže dojít, aby to zvážil. Za druhé,
připomeňme si, že přání je podstatou hříchu. Člověk, který se zamýšlí dopustit
cizoložství a jehož plány jsou v poslední minutě překaženy, není o nic
méně vinen, než kdyby jeho plány uspěly. A nakonec si připomeňme, že aby se
člověk stal modernistou a odpadl od Víry, nevyžaduje to ve skutečnosti to, aby
uzavřel dohodu s modernistickým Římem. Stačí se ztotožnit: „Všichni ti,
kteří uzavírají dohodu s modernistickým Římem, odpadají a přestávají
bojovat, ale ne všichni, kteří odpadli a přestali bojovat, uzavřeli dohodu
s modernistickým Římem!“ Kdokoliv z nás by mohl zítra odpadnout, aniž
by se jakkoliv přiblížil papeži Františkovi. Co nás tedy znepokojuje, není ani
tolik to, zda jsou tyto drby pravdivé, jako spíš to, co by to znamenalo, kdyby
pravdivé byly a jaký možný následek by to mělo.
Bohužel
se jeví, že „následky“ již předcházejí „příčině“. Nepopiratelné důkazy o
pomalém, ale stálém rozřeďování vedoucím k apostazi jsou dnes vidět všude
v FSSPX. Zvláště je tu důkaz o spolupráci FSSPX a Ecclesia Dei. Arcibiskup
Lefebvre o katolících z „Ecclesia Dei“ mluvil jako o zrádcích a
kompromisnících. Dnešní vůdci FSSPX jsou
naopak šťastní, že s nimi spolupracují, a jedovatou slinu svých útoků si
takřka výlučně rezervují pro Odpor, který obviňují ze všech věcí, jimiž se sami
do značné míry proviňují! „Šíření drbů“, „osobní útoky“, „pomlouvání a
znevažování“, „strašení a apelování na city“, „překrucování argumentů svých
oponentů“... A kromě tohoto ještě mnohem víc. A někdy samozřejmě prostě staré dobré lži! Čtenář najde takový
velmi pěkný, „mátou ochucený“ příklad ve formě „Dopisu přátelům a dobrodincům“
od P. Yvese le Rouxe (str. 28 tohoto čísla The Recusant). Tento jedinečný
vzorek je tak těžko uvěřitelný, že úplně čekám, že se mě přinejmenším jeden
čtenář zeptá, jestli to opravdu není parodie, kterou jsem sepsal já. Ujišťuji
vás, že je stoprocentně pravý, ačkoliv připouštím, že kdybych zamýšlel sepsat
nepravdivý parodický dopis proti Odporu, stěží bych to udělal lépe! Při
tragické realitě Novobratrstva, která se stává každým dnem zřejmější a
obtížněji se skrývá, bychom měli očekávat, že podobných věcí bude přicházet
mnohem víc. Je to konec konců poslední věc,
ke které se lze uchýlit pro obhajobu neobhajitelného.
Ti
z nás, kteří nejsou tradičními katolíky „od kolébky“, si mohou vzpomenout
na svého druhu ledově chladnou odezvu a nedostatek jakýchkoliv racionálních
argumentů, které jsme zakusili [když jsme se stali tradičními katolíky], na ten
pocit frustrace, kdy jsme byli ochotní naslouchat jakýmkoliv rozumným
argumentům (například) proti FSSPX a tradiční mši, pokud by je někdo vznášel,
ale žádné takové jsme neslyšeli. Nic než: „Nesmíte jim naslouchat! Jsou
špatní!“ (nebo něco podobného). Tatáž odezva je nyní standardem mezi prominenty
Novobratrstva. Je to skutečně znamením naděje a mělo by nás to povzbudit.
Oni náležitě neodpovídají, protože
nemohou.
Milý čtenáři, pokud jsi měl někdy nějaké pochyby, zamysli se nad hanebnou
spoluprací FSSPX s „Una Voce“ a pečlivě zvaž, jaké budou důsledky. Pak počkáme
a uvidíme, jestli přijde nějaký pokus obhájit ji. Předpovídám, že se neobjeví
žádný.
Arcibiskup Lefebvre
Nepochybně, kdyby byl arcibiskup
Lefebvre svým „stoupencům“ lépe známý, nepadli by tito stoupenci tak snadno za
oběť a nebyli bychom v téhle šlamastyce. Arcibiskup Lefebvre, jak je znám
průměrnému laikovi FSSPX, který není zvídavý, ve skutečnosti nikdy neexistoval.
Je to smyšlená postava, zčásti toužebně stvořená, zčásti marketingová
propaganda – firemní maskot, kterého společnost jednou za čas vystaví
v rámci své reklamy,
katolická obdoba Ronalda McDonalda nebo Colonela Sanderse. Nemyslící lidé
příležitostně pronášejí komentáře o „dvou tvářích arcibiskupa Lefebvra“ a o
tom, že obě strany (Odpor i Novobratrstvo) mohou arcibiskupa Lefebvra citovat.
To je mýtus, který se může rozptýlit, když se trochu prozkoumá. Novobratrstvo
takřka nikdy necituje arcibiskupa Lefebvra nějakým smysluplným způsobem a nikdy v úplnosti. Je škoda, že jej Odpor
obecně lépe nevyužije – můžeme jej citovat v úplnosti, protože je na naší
straně. Nadto je zakladatelem FSSPX, člověkem mnohem moudřejším a prozíravějším
(ve vlastním smyslu toho slova) a ctnostnějším, než kdokoliv z dnes
žijících [členů FSSPX], který uprostřed největšího zmatku v dějinách
Církev dokázal uchovat vše, přičemž si ale nic nepřimyslel. Jeho slova nepotřebují
„interpretovat“, protože v podstatě na rozdíl od všech dnes se neutíkal
k dvojznačnosti a říkal, co si myslí. On je duchovním otcem a patronem
Odporu, naším manifestem a naším pověřením. Je náš, váš a můj. Jestliže máte
rodinu nebo přátelé stále chycené v pasti Novobratrstva, učiňte ho také
jejich.
S tímhle
na paměti zamýšlíme od nynějška publikovat mnohem více z arcibiskupa Lefebvra,
počínaje tímto číslem s posledním rozhovorem, který poskytnul a který se
objevil ve vydání časopisu Fideliter
z ledna-února 1991. Jen velmi málo z něj dnes ztratilo svou
relevantnost. Museli jsme tak udělat prostor pro více než 4000 slov navíc a tak
něco z obsahu původně zamýšleného pro toto číslo The Recusant (například
zprávy ze světa Odporu) bude odloženo na říjen. Jestliže budeme v budoucnu
potřebovat zvětšit tento zpravodaj na 40 stran, budiž. Také plánujeme vytvořit
brožuru obsahující vlastní slova arcibiskupa Lefebvra, podobnou jako je brožura
„Sources“ („Zdroje“), kterou zamýšlíme šířit co nejvíce.
Informace a akce
Už
to bylo dříve řečeno, ale řeknu to znovu, protože by se to mělo říkat často. Samotné čtení vás nedovede nikam. Informace
vám neprospějí, jestliže je nepoužijete. Brožura, která by (půjde-li vše
podle plánu) měla být vydaná spolu s tímto číslem The Recusant, je
zamýšlena tak, že by se měla číst a šířit. Stejně jako The Recusant,
není jen nějakým zajímavým čtením; naším záměrem není prostě vás jen bavit. To,
co tvoříme a předkládáme vám (zdarma) je děláno z pocitu povinnosti,
kterou bereme velmi vážně. I ty, milí čtenáři, máš svou vlastní povinnost
využít to, co jsi dostal. Proto nemáme na obalu cenu a je to důvod proč je The Recusant
apoštolátem, nikoliv obchodem. Nespasíš svou duši navzdory krizi, ale kvůli
a skrze krizi, skrze to, jak
na ni zareaguješ. Bůh ti žehnej a pomáhej ti sehrát svou roli. Nakonec mi ještě
jednou dovolte poděkovat mnohým z vás za neocenitelnou podporu, kterou
jste nám doposud poskytli.
Vydavatel
(Zvýraznění
– autor překladu.)
Zdroj:
The Recusant
Překlad:
D. Grof
