úterý 7. října 2014

Quo Vadis FSSPX? (2014)


Quo Vadis FSSPX? (2014)
D. Grof
Motto: „Bernard Fellay ... řekl, že ujednání, o kterém se jednalo v roce 2012, by bylo pro nás sebevraždou ... proto ukončil jednání s Římem a stáhl „věroučnou deklaraci“ už v polovici června 2012 a celá věc byla definitivně uzavřena na generální kapitule.“ (P. Tomáš Stritzko, FSSPX, Informační leták FSSPX č. 137, duben-květen 2014)
Úvod
Tentokrát začínám připomínkou citátu z Informačního letáku č. 137 českého FSSPX, který zní vzhledem k současnému vývoji kolem FSSPX vyloženě tragikomicky. Nečiním tak proto, že bych se chtěl vysmívat autorovi tohoto citátu, jako spíš proto, abych připomněl, že jakýkoliv optimismus (ani skutečný, ani předstíraný) týkající se vedení FSSPX není na místě. Naopak lze za poslední měsíce vidět další výrazný posun ve veřejné prezentaci událostí kolem FSSPX ze strany jeho vedení směrem ke sblížení s neomodernistickým Římem a to v době, kdy papež František bez jakéhokoliv zdržování uvádí „ducha Druhého vatikánského koncilu“ v realitu takovým způsobem a takovou rychlostí, že to směle předčí vše, co se v tomto směru jeho předchůdcům podařilo v předešlých několika desetiletích. Je proto potřeba si připomenout několik zásadních informací. Čtenářům se omlouvám, že je článek poněkud delší, ale okolnosti to vyžadují.
Pokračující excesy v FSSPX
V článku „Proč raději nemlčí...?“ jsem zmiňoval některé excesy, které se v rámci FSSPX za poslední dobu odehrály. Namátkou mezi nimi byla výslovná propagace náboženské svobody ve škole zřízené FSSPX a vedené jeho knězem v Austrálii; případ z německého Mnichova, kde FSSPX inzerovalo na svých webových stránkách tradiční latinskou mši svatou za použití indultní terminologie jako „mimořádnou formu“ (článek česky zde). Dále to byl článek na polských webových stránkách FSSPX, kde byla avizována nová svěcení u indultních skupin spadajících pod Papežskou komisi Ecclesia Dei spolu s informací o svěceních v rámci FSSPX, jako by se jednalo o spřátelená společenství. (Článek byl vzápětí v tichosti odstraněn.) 
Následoval případ z Cebu (česky článek zde), kde bylo vydáno oficiální prohlášení, že lidem, kteří budou podporovat tzv. katolické hnutí „Odporu“, tj. budou vyjadřovat nesouhlas s vedením FSSPX, budou v místní kapli odepřeny svátosti! Jak by bylo takové odepření možné, bude-li daná osoba ve stavu posvěcující milosti, mi zůstává záhadou a vypovídá to o dalším uzurpování si pravomocí, které kněžím ani vedení FSSPX nenáleží.
Bohužel, excesy v okolí FSSPX neustaly, naopak se množí čím dál častěji a nikdo z vedení se je již ani nesnaží vysvětlovat. Dalším příkladem, jak se FSSPX pomalu ale jistě začíná přinejmenším duchovně stávat součástí „indultní rodiny“ je právě spolupráce s Papežskou komisí Ecclesia Dei a organizací Una Voce.
Připomeňme si, že Papežská komise Ecclesia Dei byla založena po „exkomunikaci“ arcibiskupa Lefebvra v roce 1988, kdy Jan Pavel II. napsal motu proprio s názvem „Ecclesia Dei Adflicta“, v němž obvinil arcibiskupa z neposlušnosti a schizmatu. Dle dokumentu je Komise založena proto, aby „usnadnila plnou církevní jednotu kněží, seminaristů, řeholních komunit či jednotlivců doposud různým způsobem spojených s Bratrstvem založeným Mons. Lefebvrem...“ Jinak řečeno, měla jmenovaným umožnit sloužení tradiční mše svaté výměnou za to, že de facto nebudou odporovat Druhému vatikánskému koncilu a jeho reformám a kritizovat neomodernistický Řím. Pod tuto komisi tak přešli všichni ti, kteří nikdy skutečně nepochopili arcibiskupův odpor vůči koncilu.
Federace Una Voce vznikla v 60. letech 20. století a skládá se ze skupin laiků, kteří se uchylují ke společenstvím Papežské komise Ecclesia Dei. Jinak řečeno jsou to lidé, kteří tradiční mši pouze upřednostňují před novou mší a naukové otázky je prakticky nezajímají. Pod záminkou falešné poslušnosti žádali Řím o povolení navštěvovat tradiční mši, přestože žádné takové povolení ve skutečnosti není potřeba. Sami sebe na svých stránkách charakterizují následovně:
Una Voce „..se věnuje zajištění toho, aby se Římská mše kodifikovaná sv. Piem V. uchovala jako jedna z forem eucharistického kultu, jež jsou v univerzálním liturgickém životě ctěny, a aby bylo obnoveno užívání latiny, gregoriánského chorálu a posvátné polyfonie v katolické liturgii.“ (www.unavoce.org)
Z citátu je patrné, že pro tuto skupinu je tradiční mše svatá jen jednou z forem mše, nikoliv tou výlučnou. Myšlení těchto lidí je takové, že chtějí tradiční mši, protože se jim víc líbí a jakékoliv věroučné otázky neřeší. Jejich myšlenkovým východiskem je koexistence s neomodernisty v rámci jedné pluralitní koncilní církve.
Až donedávna bylo nepředstavitelné, že by FSSPX arcibiskupa Lefebvra vůbec kdy mohlo s těmito společenstvími jakkoliv spolupracovat a sám arcibiskup je nazýval kompromisníky a zrádci. Jejich situaci popsal zcela výstižně těmito slovy:
„Vzdali se své možnosti oponovat Římu. Musejí zůstat zticha vzhledem k laskavostem, které jim byly poskytnuty. Pak začínají vždy pomalu sklouzávat, dokud neskončí tím, že uznají omyly Druhého vatikánského koncilu.“ A dále řekl: „Opustili boj za Víru. Již nemohou napadat Řím. V otázce nauky nepochopili nic.“ (Fideliter č. 79, březen 1991)
Nyní jsme se však dozvěděli o spolupráci mezi FSSPX a Una Voce Kuba, kdy kněz FSSPX P. Pierre Mourroux v současnosti slouží tuto mši v „mimořádné formě“, povolenou přímo místní diecézí, pro členy tohoto sdružení! Je vskutku příznačné, že P. Mourroux nyní sídlí v Mexico City na tomtéž priorátě, z nějž byl před rokem a půl donucen odejít P. Hugo Ruiz, protože mu bylo představeným zakázáno veřejně i v soukromí hovořit o „vztazích s Římem“ a čehokoliv, co se jich týká, což odmítl.
Skutečnost, že kněz FSSPX slouží mši pro Una Voce do této chvíle nikdo z vedení FSSPX nijak nevysvětlil a nejspíš ani nevysvětlí. Jedná se o věc ještě donedávna zcela nepředstavitelnou a názorně ukazuje ideový posun FSSPX.
Prezident Una Voce Kuba s P. Mourrouxem
Celá věc má však ještě další rozměr, který je ještě nepochopitelnější. V oficiálním zpravodaji „Una Voce Informa“, který vychází pro indultní katolíky na Kubě a v Kostarice, ze srpna 2014 se na straně 64 objevuje žádost o donace pro P. Mourrouxe. To ovšem není vše. Před několika měsíci se díky informacím z jistého blogu, který podporuje biskupa Fellayho, dostala na světlo informace, z níž vyplývá, že skupina Una Voce Kuba byla nebo možná ještě je finančně podporována přímo ze strany FSSPX! Tuto skutečnost nikdo z vedení FSSPX doposud nepopřel.
Do třetice musím zmínit ještě jednu věc. Je skutečně překvapující, že zmíněná místní skupina Una Voce považuje seminaristy FSSPX za své seminaristy, jak vyplývá z textu na obálce již zmíněného indultního zpravodaje, kde stojí: „Modleme se za naše seminaristy a povolání!“
Obálka zpravodaje Una Voce
Na okraj poznamenávám, že samotný zpravodaj obsahuje různé články od tak rozdílných autorů jako jsou sv. Pius X., arcibiskup Lefebvre, biskup Fellay, biskup Rifan z Campos, papež František aj. Vskutku podivuhodná směs.
Bylo by jistě možné vypočítávat další drobnější excesy, kterých je dnes již nepočítaně, ale myslím, že tento krátký výčet postačuje.
Setkání v Římě
Pokud jde o dosavadní kontakty FSSPX s Římem, zde lze nalézt velmi dobrý Stručný přehled historie jednání FSSPX s modernistickým Římem. My si však nyní připomeňme pouze vývoj posledních několika měsíců. Dne 10. května 2014 publikoval renomovaný blog Rorate Caeli  informace o schůzce papeže Františka s generálním představeným FSSPX  biskupem Fellayem. Zde zdůrazňuji, že zmíněný blog se výslovně nepřátelsky vymezuje vůči „Odporu“ a donedávna nebyl ani nijak zvlášť nakloněn FSSPX. Jedná se o klasický indultní blog v intencích společenství spadajících pod Ecclesia Dei. Vzápětí přinesly tuto zprávu i další relevantní weby včetně Vatican Insider. Nakonec reagoval i oficiální tiskový orgán FSSPX DICI.
Celou událost jsem analyzoval v článku „Fellay, František a fraška“. Závěr byl ten, že biskup Fellay sice řekl, že ujednání z roku 2012 přijato nebylo a rozhovory skončily, nicméně jednání zřejmě dále v nějaké formě pokračují. Přinejmenším bylo všemi stranami potvrzeno setkání vedení FSSPX s představiteli Komise Ecclesia Dei. Taktéž jsem konstatoval, že v oficiálním prohlášení FSSPX se říká, že „Řím učinil neoficiální krok k obnově kontaktů s námi“. V té souvislosti jsem vyjádřil podiv nad tím, že se tři nejvyšší představitelé FSSPX setkají s nejvýše postaveným členem Komise Ecclesia Dei a vysoce postaveným členem Kongregace pro nauku Víry a je to považováno za neoficiální. Mimoto jsem si dovolil upozornit na fakt, že o nových kontaktech FSSPX s neomodernistickým Římem jsme se oficiálně dozvěděli až poté, co již nebylo možné je popřít.
Setkání jsem v témže článku dal do souvislosti se zprávami, které uvedl biskup Williamson v Komentáři Eleison (zde), když s odvoláním na slova P. Nélyho informoval o tom, že „modernisté v Římě nabízejí Bratrstvu ‘uznání tolerance‘ bez potřeby jakékoliv formální dohody nebo podepsaného dokumentu, jaký uvnitř FSSPX na jaře a počátkem léta 2012 vyvolal takový odpor vůči dohodě s Římem“. Dále ve stejném Komentáři Eleison biskup Williamson citoval slova biskupa Fellayho, jež pronesl k seminaristům v Zaitzkofenu: „...jestliže nám Řím nabídne uznání tolerance...to by bylo dobré“.
Napsal jsem také, že „je reálné, že výprodej FSSPX ještě neskončil a je také možné, že vedení z Menzingenu se dopouští dalšího podvodu na svých kněžích a vede nová utajená jednání s neomodernistickým Římem, o nichž jsme se dozvěděli více méně náhodou.“
Další setkání v Římě
Od květnového odhalení uběhly sotva čtyři měsíce – osobně se domnívám, že to byly čtyři měsíce zákulisních jednání – a 5. září 2014 oficiální tiskový orgán FSSPX oznámil, že byl biskup Fellay oficiálně pozván na setkání s kardinálem Müllerem, prefektem Kongregace pro nauku Víry. Pro jistotu bylo předem oznámeno, že se jedná o neformální rozhovor k přezkoumání vztahů FSSPX a Říma. V takřka orwellovském stylu se v komuniké prohlašovalo, že „Generální představený Bratrstva sv. Pia X pojede do Říma, aby následoval příkladu arcibiskupa Marcela Lefebvra, který vždy přijímal pozvání římských autorit.“
Pro tuto neslýchanou drzost je potřeba, nevím již pokolikáté, připomenout autentická slova arcibiskupa Lefebvra, která pronesl v roce 1988 a na nichž trval a jimiž se řídil až do své smrti v roce 1991:
„Nemohu mnoho hovořit o budoucnosti, mám ji za sebou, ale budu-li ještě chvíli naživu a za předpokladu, že nás Řím vyzve k obnovení rozhovorů, pak stanovím podmínky. Nepřijmu, abych byl v pozici, v níž jsem byl během rozhovorů. Již ne. Položím rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia XI., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit! Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů, svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný. Pozice pak budou vyjasněny“. (Msgr. Lefebvre, Fideliter č. 6, listopad-prosinec 1988, str. 12-13)
Prefekt Kongregace pro nauku Víry ... bez Víry
Gerhard Ludwig Muller with punks
Biskup Müller s „punkovými fanynkami“ na Světovém dni mládeže
Zde je na místě udělat krátkou odbočku a připomenout si, kým je kardinál Müller, který se v mravním a teologickém marasmu uprostřed neomodernistického Říma dnes jeví, považte, jako konzervativec! Tehdejšímu arcibiskupu Müllerovi jsem se věnoval již ve dvou článcích „Müller – papežův muž na svém místě?“ a „Na obranu vždy Panny“. Doporučuji jejich opětovné přečtení všem příznivcům FSSPX, aby si připomněli s kým dnešní vedení FSSPX navzdory jasným slovům arcibiskupa Lefebvra z výše uvedeného citátu hodlá jednat. Tento člověk by totiž za normálních okolností stál před svou vlastní kongregací jako vyšetřovaný!
Velmi stručně připomínám výčet několika podstatných faktů týkajících se tohoto kardinála:
  • Doktorát v roce 1977 získal pod vedením nechvalně proslulého liberálního kardinála Lehmanna, který mimo jiné s biskupy Kasperem a Saierem sepsal pastýřský list, v němž napadli předchozí prohlášení papeže, které potvrzovalo zákaz rozvedených, žijících v katolicky neplatném druhém manželství, přistupovat ke Sv. přijímání. (Což je v předvečer říjnové synody, která se má tímto tématem také zabývat, pozoruhodná souvislost.) Tématem Müllerovy práce byl mimochodem protestantský teolog Dietrich Bonhoeffer.
  • Kardinál Müller je žákem a dlouholetým blízkým přítelem peruánského kněze a teologa Gustava Gutiérreze, který je zakladatelem tzv. teologie osvobození – teologie s heretickými rysy silně ovlivněné marxismem.
  • Ve svém díle „Dogmatik“ popírá dogma o panenství Panny Marie při porodu, konkrétně učení, že Panna Maria porodila svého Syna bez porušení své tělesné integrity.
  • Dne 5. července 2012 Německý distrikt FSSPX veřejně vyzval kardinála, aby svá slova okomentoval nebo je uvedl na pravou míru. Kardinál reagoval pouze nepřímo, když o dva dny později v novinovém rozhovoru, kdy mu redaktor připomněl, že byl ze strany FSSPX označen za heretika, odpověděl: „Nemusím reagovat na každou hloupost.“
  • Kardinál Müller dříve působil jako sídelní biskup v Řezně, v diecézi, kde v Zaitzkofenu sídlí také seminář FSSPX. Jsou doložena mnohá jeho výslovně nepřátelská prohlášení vůči FSSPX. Například před kněžskými svěceními v roce 2010, kdy byl svěcen také Čech P. Aleš Hakl, tato svěcení označil za „nepřijatelnou provokaci“ a „projev schizmatu“.
  • V novinovém rozhovoru pro Mittelbayerische Zeitung 7. července 2012 arcibiskup Müller ke vztahům FSSPX a Vatikánu řekl: „Konečně přichází ´bod nezvratného rozhodnutí´ a oni se musí rozhodnout: Přejí si jednotu Církve? Ta zahrnuje přijetí formy a obsahu Druhého vatikánského koncilu a předešlých a pozdějších výroků Magisteria. Žádná jiná cesta není.“ V jiném dřívějším rozhovoru také řekl, že „Seminář [v Zaitzkofenu] by měl být uzavřen a studenti by měli jít do seminářů ve svých domovských zemích – pokud jsou k tomuto účelu vhodní.“ A že „Čtyři biskupové vysvěcení arcibiskupem Lefebvrem nemají pro tento úřad vlohy... ...měli by rezignovat...“ a „vést příkladný život jako prostí kněží a kaplani jako součást náhrady za škodu, kterou schizma způsobilo...“
  • Ve své knize „Die Messe – Quelle christlichen Lebens“ (Mše – Zdroj křesťanského života) popírá skutečnou proměnu chleba a vína na Tělo a Krev Krista.
    Tolik jen stručný výčet faktů, pro ucelenější informace odkazuji na zmíněné dva články. Zde mi nezbývá než si položit řečnickou otázku, zda postoji arcibiskupa Lefebvra vyjádřenému v citátu výše odpovídá snaha setkat se s takovým kardinálem a dále se ptám, zda budou rozhovory položeny na doktrinální úroveň, jak to deklaroval arcibiskup Lefebvre nebo zda se bude hledat cesta, jak obejít věroučná témata a dojde k regularizaci FSSPX, ať již na základě dohody nebo na základě „paktu tolerance“? Odpověď se mi zatím jeví jako poměrně jasná.
    Zpět k poslednímu setkání
    Po setkání vedení FSSPX s kardinál Müllerem 23. září 2014 vydal Svatý stolec tiskové prohlášení, z nějž cituji:
    „Ráno v úterý 23. září [2014] se v prostorách Kongregace pro nauku Víry od 11 do 13 hodin konalo srdečné setkání mezi kardinálem Gerhardem Ludwigem Müllerem, prefektem Kongregace pro nauku Víry, a biskupem Bernardem Fellayem, generálním představeným Bratrstva sv. Pia X. Setkání také navštívil arcibiskup Luis Francisco Ladaria Ferrer, S.I., sekretář téže Kongregace, Joseph Augustin Di Noia, O.P., pomocný sekretář a Guido Pozzo, sekretář Papežské komise Ecclesia Dei, spolu s dvěma asistenty z Bratrstva sv. Pia X., P. Niklausem Pflugerem a P. Alainem-Marcem Nélym.“
    „Během setkání byly zkoumány rozličné problémy věroučné a kanonické povahy a bylo rozhodnuto pokračovat postupně a v rozumném časovém úseku, aby se překonaly obtíže, a s vyhlídkou na předpokládané plné smíření.“
    Tiskové prohlášení FSSPX ze dne 23. září 2014 se neslo v podobném duchu jako prohlášení Svatého stolce, zmiňovalo stejná fakta ohledně místa konání a účastníků. V závěru komuniké se psalo:
    „Během tohoto srdečného setkání byly diskutovány věroučné a kanonické obtíže a byla zmíněna současná situace Církve. Bylo rozhodnuto pokračovat v rozhovorech, aby byly vyjasněny sporné body, které zůstávají.“
    Odhlédnu-li nyní od toho, že se takové setkání nemělo vůbec konat, myslím, že jeho výstupy jsou více než evidentní. Je proto dobře si připomenout slova druhého asistenta biskupa Fellayho P. Alaina-Marca Nélyho:  „Vlak odjíždí do Říma, kdo chce vystoupit, ten vystoupí.“
    Co vlastně tisková prohlášení řekla?
    Obě tisková prohlášení byla zdánlivě skoupá na konkrétní informace, obě volila z podstatné části takřka identická slova a v obou pochopitelně převažoval diplomatický jazyk. Přesto toho není zase tak málo, co jsme se z prohlášení dozvěděli.
  1. Zcela jisté je, že rozhovory budou pokračovat. Navzdory jasným instrukcím arcibiskupa Lefebvra, které jednoznačně stanovují východiska pro jakákoliv další jednání, se biskup Fellay a jeho „menzingradská“ suita rozhodli pokračovat v rozhovorech. Předpokládám, že případný (pokud vůbec nějaký) vysvětlující argument bude znít ve smyslu, že doba se změnila, nemůžeme se uzavírat rozhovorům apod.
  2. V tiskovém prohlášení Svatého stolce si lze všimnout mírného leč zásadního posunu v teologickém statutu FSSPX. Již se nezmiňuje donedávna bez přestání omílaná nutnost dosažení „plného společenství“ FSSPX s koncilní církví. Na místo toho se hovoří o vyhlídce na „plné smíření“. To znamená, že FSSPX je již z pohledu neomodernistického Říma v „plném společenství“, přestože zatím není v „plném smíření“.
  3. Prohlášení tohoto typu nemohlo být publikováno bez osobního schválení ze strany papeže Františka.
  4. Obě tisková prohlášení obsahují i citově zabarvený prvek. Setkání se označuje jako „srdečné“. Z této drobnosti lze vyčíst přinejmenším to, jak moc vedení z Menzingenu stojí o další setkání, jak moc stojí o přízeň neomodernistického Říma.
  5. K překonání obtíží, které zůstávají, má dojít v rozumném časovém úseku. To nám říká další dvě věci. Za prvé, nějaké obtíže již byly zřejmě překonány, protože řešit se budou jen ty, které zůstávají. Nejsem si vědom žádných obtíží, které by byly ve věroučné, kanonické či jiné oblasti překonány. Napadá mě jediná věc: vedení FSSPX se zbavilo nepoddajného biskupa Williamsona a části kněží, která se postavila proti výprodeji FSSPX. Za druhé, má-li k něčemu dojít v rozumném časovém úseku, jistě se nepředpokládá, že to bude trvat roky či desetiletí. Vzhledem k tomu, že je – s výjimkou nenadálého Božího zásahu – zhola nepravděpodobné, že by došlo k náhlému obrácení neomodernistického Říma (zavržení koncilu, jeho reforem atd.), pak jediný, kdo se musí změnit, aby k takovému smíření v rozumném časovém úseku došlo, je samotné FSSPX. Což ovšem předpokládá, že se FSSPX nadobro vzdá obrany Víry a dvoutisícileté Tradice. Tertium non datur.
    Zvážíme-li jednotlivé body, které jsem zde předestřel, pak toho, co jsme se z obou diplomatických prohlášení dozvěděli, zdaleka není málo.
    Vítejte v Římě, přátelé
    Pochmurná budoucnost FSSPX
    V kontextu výše řečeného vidím budoucnost FSSPX velmi pochmurně. Jedním z důvodů je i to, že se změnil rámec, v němž FSSPX působí. Mnozí kněží jsou dnes svým smýšlením a svou formací blíže indultním společenstvím typu FSSP, Institutu Krista Krále aj. Taktéž vedení FSSPX nevidí jinou než černobílou cestu danou krajními polohami neomodernismu na jedné a sedesvakantismu na druhé straně a dává tak na výběr toliko mezi smířením s Římem a přijetím pozice sedesvakantismu.
    Co hůř, mnozí lidé kolem FSSPX mají dnes objektivně vzato „indultní myšlení“, příkladem čehož je i Česko, kde takto smýšlející lidé (aniž by si to sami uvědomovali) tvoří drtivou většinu příznivců FSSPX. Pro takto smýšlející lidi je nejdůležitější věcí možnost účastnit se tradiční mše svaté (a i tu mnozí bez problémů střídají s Novus Ordo obřadem bez ohledu na konsekvence, které to s sebou nese), případně dosažitelnost ostatních svátostí v tradiční formě. Ve věroučných otázkách má velké množství těchto lidí nevyhraněný postoj. To samo o sobě není v době dnešní církevní krize nic překvapivého a většina z nás k Tradici dospěla postupně, často právě díky kněžím FSSPX. Potíž je v tom, že i kvůli rozhovorům FSSPX-Řím, motu propriu Summorum Pontificum, ambivalentním postojům vedení FSSPX a dalším vedlejším faktorům se kolem FSSPX vytvořila atmosféra, která nemá nic společného s původním étosem FSSPX, s obranou neporušené Víry a Tradice Církve dvou tisíc let.
    Obávám se také, že většina z těchto lidí vůbec netuší a nemá ponětí, kým byl arcibiskup Lefebvre. Shodou okolností na to poukázal nedávný úvodník anglického časopisu The Recusant č. 20 ze září 2014:
    „Arcibiskup Lefebvre, jak je znám průměrnému laikovi FSSPX, který není zvídavý, ve skutečnosti nikdy neexistoval. Je to smyšlená postava, zčásti toužebně stvořená, zčásti marketingová propaganda – firemní maskot, kterého společnost jednou za čas vystaví v rámci své reklamy...“
    Arcibiskup Lefebvre se v tomto pojetí stal ikonou podobnou obrazu Mao Ce-tunga v Číně. Obraz „Velkého kormidelníka“ sice vidíte všude a stejně tak i jeho citáty, sochy apod., v praxi však strana realizuje v podstatě politiku státního kapitalismu na hony vzdáleného tomu, co její zakladatel učil. Celý pojem maoismu se vyprázdnil, zůstal užitečný obal a naplnil se jiným obsahem.
    A nebo jinak, arcibiskup je mnoha lidmi takřka s dojetím vnímán jako jakýsi hodný dědeček, který ve své době vzdoroval Římu, vydobyl nám možnost mít tradiční mši svatou, někdy možná trochu přestřelil v kritice, ale jinde zase ubral, a hlavně, dnešní době by už nerozuměl, protože je potřeba jít dál.
    Jsem si jist tím, že dnešní době by rozuměl víc než dobře. Taktéž jeho myšlení zůstalo, zvláště poslední roky před smrtí, zcela konzistentní a jasné. A pokud se v roce 1986 upřímně děsil „setkání náboženství“ v Assisi, dnes by s ohledem na slova a činy papeže Františka nejspíš nešel daleko pro ty nejtvrdší výrazy. Namátkou si připomeňme jen pár arcibiskupových výroků k vybraným tématům.
    Arcibiskup Lefebvre svými slovy
    V roce 1976, když byl suspendován a divinis řekl:
    „Byli jsme suspendováni a divinis koncilní církví a z koncilní církve, do níž náležet nechceme.“ (29. července 1976, Úvahy o suspenzi a divinis)
    Přičemž již o měsíc dříve ve svém kázání řekl:
    „...nechceme patřit do tohoto náboženství. Nepřijímáme toto nové náboženství. Patříme do starého náboženství, nikoliv do univerzálního náboženství, jak je dnes nazýváno. Není to již katolické náboženství...“
    Dále se jednoznačně vyjádřil:
    „Byl bych velmi šťastný, kdybych byl exkomunikován z této koncilní církve... Je to církev, kterou nepoznávám. Patřím do katolické Církve.“ (Rozhovor 30. června 1976 publikovaný v Minute č. 747)
    Taktéž deklaroval:
    „Nikdy jsme nechtěli patřit do tohoto systému, který se nazývá koncilní církví. Být exkomunikován výnosem vaší eminence...by bylo nevyvratitelným důkazem, že [tam patřit] nechceme. Nežádáme o nic lepšího než být prohlášeni ex communione...vyloučeni z bezbožného společenství s nevěřícími.“ (Otevřený dopis kardinálu Gantinovi, 6. července 1988, podepsaný 24 vůdčími kněžími FSSPX se schválením arcibiskupa Lefebvra)
    Ohledně neomodernistického Říma, který se dnes objektivně nachází v ještě horším stavu než za jeho doby se arcibiskup opakovaně vyjádřil taktéž jasně:
    „Řím ztratil Víru, moji drazí přátelé. Řím je v apostazi. To nejsou slova do vzduchu. To je pravda. Řím je v apostazi... Opustili Církev... To je jisté, jisté, jisté.“ (Přednáška na exerciciích v Econe 4. září 1987)
    Ještě ostřeji a bez jakéhokoliv skrývání to formuloval ve svém Dopise budoucím biskupům 29. srpna 1987:
    „Petrův stolec a posty čelních představitelů v Římě jsou obsazeny antikristy, rychle se uskutečňuje zničení Království Našeho Pána dokonce i v Jeho Mystickém Těle zde dole (...) To na naše hlavy seslalo pronásledování ze strany římských antikristů.“
    Co se týká papeže, řekl arcibiskup kupříkladu následující:
    „...tyto poslední akty papeže a biskupů s protestanty, animisty a Židy, cožpak nejsou aktivní účastí na nekatolické bohoslužbě, jak to vysvětluje kanonista Naz v kánonu 1258 § 1? V takovémto případě nemohu pochopit, jak je možné neříci, že papež je podezřelý z hereze a bude-li pokračovat, je heretik, veřejný heretik. To je učením Církve.“ (Proslov z 30. března a 18. dubna 1986, text byl publikován v The Angelus v červenci 1986)
    Takto bychom mohli pokračovat dalšími a dalšími citáty, je to však zbytečné. Můžeme si ale na základě těchto výroků položit otázku, co by asi tak řekl arcibiskup dnes o papeži jako je František? Co by asi řekl o prefektovi Kongregace pro nauku Víry, který hlásá hereze a uráží blahoslavenou Pannu Marii? Řekl by, běžte a jednejte s těmito lidmi, dojděte s nimi smíření, staňte se součástí koncilní církve? Asi dost těžko.
    V rozhovoru s biskupem Williamsonem (česky zde) jsem se před časem zeptal podobně. Položil jsem biskupovi otázku, jak by asi dnes arcibiskup vnímal poslední dva papeže a co by asi řekl biskupu Fellaymu. Biskup Williamson mi tehdy odpověděl:
    „Pamatuji si, že arcibiskup nazval kardinála Ratzingera, jímž tehdy byl, „prohnaným podrazákem“, což byl velmi laskavý způsob, jak to vyjádřit. Arcibiskup by neměl o papeži Ratzingerovi žádné iluze. Pokud jde o papeže Františka, myslím si, že by ve zděšení pokrčil rameny. Zní to rozporuplně? „Co čekáte od koncilní Církve?,“ řekl by. Jsem si jistý, že k biskupu Fellaymu by – v soukromí! – hovořil velmi přísně. Myslím si, že dokonce i biskup Fellay by byl otřesen.“
    Závěr
    K žádné oficiální dohodě FSSPX s neomodernistickým Římem doposud nedošlo a zdá se, že ještě nebyl realizován „pakt tolerance“, o němž biskup Fellay před časem mluvil. To je jistě pravda, na druhou stranu vedení FSSPX již naprosto nerespektuje východiska stanovená arcibiskupem Lefebvrem pro jakákoliv další jednání s Římem, otevřeně deklaruje, že bude pokračovat v rozhovorech, usiluje o regularizaci a začlenění do struktur koncilní církve a jednoznačně zrazuje boj za obranu Tradice a Víry. Bohužel se zdá, že velká část lidí kolem FSSPX tento vývoj spíše vítá, protože je jejich myšlení vpravdě indultní a arcibiskupa Lefebvra, jeho dílo a jeho názory v podstatě neznají. Kromě toho se dozvídáme interní informaci o možných budoucích návštěvách diecézních biskupů na priorátech FSSPX či o údajné diskrétní návštěvě arcibiskupa Pozza, sekretáře Papežské komise Ecclesia Dei, v Econe (zřejmě však spíše v Menzingenu), o níž psal Jean-Marie Dumont, dopisovatel francouzského katolického měsíčníku Famille chrétienne.
    Jeden z biskupů FSSPX, Alfonso de Galarreta, v závěru své homilie při kněžských svěceních 1. července 2012 v Zaitzkofenu ohledně tehdy čerstvě jmenovaného prefekta Kongregace pro nauku Víry Müllera řekl: „Je nepřijatelné, aby vůdčí osoba Kongregace pro nauku víry zastávala herezi“. Dnes se s tímto člověkem vedení FSSPX účastní „srdečných setkání“, dohodlo se na „pokračování rozhovorů“ a „postupně“ a „v rozumném časovém úseku“ předpokládá „plné smíření“ s neomodernistickým Římem. Co k tomu dodat? Snad jen to, že to není Řím, kdo se změnil.
     
    S využitím materiálů:
    The Recusant č. 20
Štítky: , , , , , , , ,